Zkontrolujte také výšku, do které pohodlně dosáhnete, aniž byste se museli natahovat nebo zaklánět hlavu. Pokud musíte při každodenním vaření používat stoličku, je něco špatně. Přeskládejte skříňky tak, aby vše důležité bylo v úrovni očí a rukou. Ušetříte čas, snížíte riziko pádu a přestanete řešit, proč vás po vaření bolí záda.
Horní skříňky v kuchyni bývají nejhůř přístupná část nábytku. Dosáhne se do nich často jen se stoličkou nebo s pomocí jiné osoby. Přesto v nich lidé skladují věci, které používají denně. To je první a nejčastější chyba. Než začnete cokoli přemisťovat, změřte si, kam skutečně dosáhnete. Postavte se před linku, zvedněte ruku a označte si výšku, na kterou pohodlně dosáhnete bez natahování a bez špiček. Do této zóny patří věci denní potřeby, nad ni jen to, co vytáhnete několikrát do roka.
Základem je změřit dvě věci: hloubku lednice s otevřenými dvířky a šířku průchodu, který má po otevření zůstat volný. Výrobci udávají takzvaný radius otevírání, tedy poloměr, který dvířka opíší. Ten se liší podle typu uchycení. U některých modelů se dvířka otevírají do strany a potřebují plnou hloubku skříně, u jiných se vysouvají dopředu a prostor zabírají jinak. Změřte proto vzdálenost od čela lednice k protější překážce a odečtěte tloušťku dvířek včetně madla. Madlo bývá nejčastějším viníkem – přidá několik centimetrů, které v úzké kuchyni rozhodnou.
Dalším častým problémem je nevhodně zvolený typ dvířek. Pokud má lednice madlo vystupující do prostoru, zkuste zvolit model s integrovaným madlem nebo s úchytem v horní hraně. Rozdíl bývá několik centimetrů a v úzké kuchyni to stačí. Pozor také na zásuvky a police v protější lince – otevřená dvířka se o ně mohou opřít a poškrábat je. Řešením je dorazový váleček nebo malý gumový tlumič nalepený na místo, kam dvířka dosáhnou. Nikdy nedávejte na dvířka těžké předměty, aby se nevyvrátila.
Pro usnadnění přístupu používejte otočné talíře, výsuvné košíky nebo schůdky, které máte stále po ruce. Výsuvný systém v horní skříňce je pohodlnější než natahování ruky dozadu. Pokud si nejste jistí, co kam patří, udělejte si jednoduchý test. Vezměte si tři věci, které používáte denně, a položte je do první police. Pak vezměte tři věci, které používáte jednou za měsíc, a dejte je do nejvyšší police. Uvidíte, že se prostor sám uspořádá. Hlavní pravidlo zní: čím výš, tím lehčí a méně používané věci.
Nakonec myslete na větrání. Jednou za čas nechte skříňku otevřenou a otřete ji octovým roztokem. Zkontrolujte, zda není ucpaný sifon, a případné netěsnosti řešte hned. Jen tak zůstane úložný prostor pod dřezem funkční a bezpečný. Nejde o to ho zaplnit, ale udržet v něm pořádek, který vydrží i vlhké prostředí.
Co patří do první police První police nad pracovní deskou, tedy ta nejníže položená, je zlatá zóna. Patří sem koření, oleje, ocet, sůl, cukr, káva a čaj. Také příbory, pokud je nemáte v šuplíku, a nádobí, které používáte každý den. Ukládejte sem předměty, které berete do ruky při každém vaření. Pokud tam máte těžké hrnce, přeneste je níž nebo do spodních skříněk. Těžké věci v horní polici znamenají riziko při vytahování i při vracení. Lehké a často používané věci držte vpředu, vzadu jen to, co berete méně často.
Nejprve zkontrolujte, zda pod dřezem neprosakuje voda. Utěrkou otřete dno skříňky a hadici odpadu. Pokud narazíte na vlhkost, nejdřív utáhněte spoje nebo vyměňte těsnění. Teprve potom řešte uspořádání. Do vlhké skříňky nedávejte nic, co nasákne vodu a začne plesnivět.
Prostor pod dřezem patří k nejproblematičtějším místům v kuchyni. Je tmavý, vlhký a protkaný odpadními trubkami, přesto ho většina lidí zaplní věcmi, které tam nemají co dělat. Výsledkem je zápach, plíseň a chemie vsáknutá do potravin. Přitom stačí dodržet několik pravidel a tento prostor přestane být skladištěm nepořádku.
Nejvyšší police, kam dosáhnete jen se stoličkou, je pro sezónní a záložní věci. Vánoční formy, velké mísy, zásoby, které využijete jednou za čas, náhradní sklenice a víčka. Pokud tam dáváte něco, co se rychle kazí, zapíšete si datum a občas zkontrolujte stav. Praktické je dát do nejvyšší police jen lehké předměty a ty, které nepotřebujete často. Nikdy tam nedávejte nic, co by při pádu mohlo někoho zranit. Skleněné lahve, těžké plechovky a ostré předměty patří níž.
Vodní kámen nevzniká na celé ploše dřezu rovnoměrně. Usazuje se tam, kde voda po odtoku zůstává nejdéle a kde se odpařuje. Proto se první bílé mapy objeví v rozích, pod okrajem přepadu, kolem odtokového otvoru a na dně, kde stojí zbytková voda. U dřezu se sprchou i na hrdle baterie a na těsnění, protože tam voda neustále protéká tenkým filmem.
