Mezi další citlivé patří fíkus benjamín a dracena. Fíkus reaguje na přímé slunce opadem listů, který lidé často přičítají průvanu nebo přesazení – přitom stačí ho posunout. Dracena má tuhé listy, takže škoda není hned vidět, ale špičky začnou hnědnout a schnout. U obou platí, že je lepší je umístit dál od okna a světlo odrazit bílou stěnou nebo světlou policí. Zálivku v tomto období uberte, protože přesušená rostlina ve vedru se spálí ještě rychleji.

Podlaha v předsíni je nejdražší prostor, jaký máte. Každý centimetr, který na ní zabere volně stojící věc, chybí při obouvání a odkládání. Proto patří boty do uzavřených botníků nebo na police, ne do řady podél zdi. Kabáty, které nosíte denně, potřebují věšák v úrovni očí, ale sezónní kousky patří nahoru. Nad dveřmi, nad skříní nebo do horní části vestavěné skříně lze umístit police na krabice s rukavicemi, šálami a čepicemi. Krabice ale musí být označené, jinak do nich nikdo nebude lézt a obsah zůstane zapomenutý.

Typické chyby se opakují. Lidé koupí jeden drahý závěs místo dvou vrstev, zapomenou na boční přesah, položí koberec bez podložky nebo jím zakryjí jen část místnosti a diví se, že se nic nezměnilo. Další chyba je ignorovat dveře a větrací otvory — zvuk se šíří i spárou pod dveřmi, a tam závěs nepomůže. Před nákupem si změřte okno včetně rámu, zjistěte, jaký typ hluku vás ruší, a teprve pak vybírejte hmotnost a vrstvení. Ušetříte tím peníze i zklamání.

Malý byt nutí k rozhodnutím, která se u velkého stolu neřeší. Sklápěcí stůl je rozumná volba, ale jen když ho vybíráte podle toho, jak se skutečně používá. Nejčastější chyba je koupit stůl, který se sice složí, ale po složení stejně stojí v cestě. U sklápěcího stolu platí dvojnásob: rozhoduje deska a mechanismus, ne vzhled na fotce.

Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je každodenní rituál. Sklápěcí stůl má smysl jen tehdy, když ho složíte během několika sekund a bez přemisťování věcí. Pokud musíte nejdřív uklidit židli, odsunout koš a teprve pak stůl sklopit, brzy ho necháte rozložený. Vyberte takové místo, kde je po složení volný průchod a kde nic nepřekáží. Malý byt netrpí nedostatkem stolů, ale nedostatkem místa, které zůstane volné, když stůl nepoužíváte.

Jak smažit, aby tuk zůstal v pánvi, ne v těst

Menší škrábnutí se dá zamaskovat. Na drobné oděrky použijte bezbarvý lak na nehty nebo speciální tekutou kožní barvu v odstínu výrobku. Nanášejte ji špičkou špejle, ne štětcem, a nechte zaschnout. Praskliny, které jsou hlubší než povrchová vrstva, už spolehlivě opravit nelze — v takovém případě je lepší výrobek recyklovat nebo předat dál. Předcházejte jim tím, že ekokoži nevystavujete náhlým změnám teplot a mechanickému namáhání v ohybech.

Začněte měřením. Změřte šířku desky v rozloženém stavu, hloubku, výšku a hlavně to, kolik místa stůl zabere po složení. K tomu připočtěte rezervu na ruce a židli, když u stolu sedíte. Právě tady vzniká nejvíc problémů: stůl se vejde do výklenku, ale židle se už nevejde. Změřte i vzdálenost od podlahy k parapetu a k radiátoru, pokud stůl plánujete k oknu.

Mechanismus rozhoduje o tom, jestli stůl skutečně použijete Podívejte se, jak se stůl skládá. Některé desky se sklopí dolů k nohám, jiné se přetočí ke zdi, další se celé zvednou a zajistí. Vyzkoušejte to v obchodě, pokud je to možné, nebo si alespoň projděte, kolik kroků obsluha vyžaduje. Stůl, který se skládá na tři kroky a se skřípěním, přestanete skládat po týdnu. Zkontrolujte také, zda má zajišťovací prvek, který drží desku ve svislé poloze. Bez něj hrozí, že deska spadne na nohu nebo na zem.

U malého bytu se vyplatí zvolit stůl, který se dá ukotvit ke zdi. Volně stojící sklápěcí stoly mají tendenci se posouvat a při rozkládání je musíte přidržovat. Nástěnná varianta zabere méně místa a po složení vytvoří jen tenkou lištu. Pokud stěna není nosná nebo jde o sádrokarton, použijte vhodné kotvy a ověřte, co stěna unese. Stůl s deskou a nohami má hmotnost, kterou musí uchycení bezpečně přenést.

Materiál desky ovlivní, jak dlouho stůl vydrží. Lamino je odolné a snadno se čistí, ale hrany se mohou odštípnout. Masiv je příjemnější na dotek, ale těžší a citlivější na vlhkost. Tenká deska vypadá elegantně, ale bez podpěry se prohne a při zatížení se rozkmitá. Pokud u stolu pracujete s notebookem, potřebujete pevnou plochu, která se neprohýbá. Při jídle zase oceníte hrany, které nejsou ostré a neřežou do předloktí.