Bílé skvrny na listech pokojových rostlin nejsou kosmetická vada. Jsou to signály, že rostlina čelí problémům, které se samy nevyřeší. Pokud je budete ignorovat, rostlina postupně ztratí listy, oslabí se a může uhynout. Než sáhnete po chemických postřicích, zkuste příčinu najít a odstranit. Většina problémů vzniká z několika málo důvodů, které se dají řešit bez chemie.

Zakrývání je druhá častá chyba. Mnoho lidí přetáhne hromadu igelitem nebo plachtou, aby nezmokla. Jenže tím vytvoří saunu – vlhkost se uvnitř drží a dřevo místo schnutí hnije. Přikrývat se má pouze horní část, a to jen volně, aby vzduch mohl proudit. Pokud používáte plachtu, nechte boky otevřené. Lepší je pevná střecha s otevřenými boky než neprodyšná fólie přes celou hromadu.

Pásové okno je nejzranitelnější prvek. Vyměnit ho za plast s tlustými rámy znamená zabít proporci i světlo. Pokud už výměna nutná je, trvejte na co nejtenčích profilech a na stejném dělení křídel. Totéž platí pro terasy a schodiště. Zámečnický zábradlí z tenkých ocelových prutů není dekorace, ale součást hmoty. Nahradit ho masivním dřevem nebo nerezovými trubkami znamená, že dům ztratí lehkost, kterou architekt zamýšlel.

Pracovní kout nad sebou funguje, když dodržíte tři pásma. Dolní pásmo do 70 cm nad podlahou patří nohám nebo zásuvkám, střední pásmo mezi 70 a 120 cm je pracovní deska a horní pásmo nad 120 cm je úložný prostor. Nejčastější chyba je nacpat do horního pásma těžké knihy a do středního pásma desku, která se prohýbá. Desku proto podepřete konzolami po 60–80 cm, ne jen na krajích. U zdi z pórobetonu nebo sádrokartonu použijte chemickou kotvu nebo najděte nosný profil.

Typická chyba je také přidání podkroví nebo přístavby, která změní siluetu. Funkcionalistická vila má plochou střechu a jasný obrys. Každý nový vikýř, komín nebo vikýřek s sebou nese změnu, kterou už nelze vzít zpět. Pokud potřebujete více prostoru, hledejte ho v suterénu nebo v zahradě, ne na střeše. A pokud jde o zahradu: původní úprava bývá strohá, s několika druhy rostlin a jasnými liniemi. Anglický trávník a thuje k tomu nepatří.

Další častá chyba je věšák na ručník umístěný přímo nad sprchovým koutem. Ručník pak neustále vlhne, protože na něj stoupá pára, a v koutě vzniká plíseň. Věšák dejte mimo dosah páry, ideálně na protější stěnu nebo na dveře. Do samotného koutu patří maximálně háček na žínku, který po každém použití vyndáte.

Na co si dát pozor: dřevo skladované v garáži nebo ve sklepě bez větrání nikdy pořádně neproschne. Pokud ho tam dáte, bude sice na pohled suché, ale po přiložení do kamen začne čoudit, špatně hořet a zanáší komín. Stejně tak dřevo položené přímo na betonové podlaze vtahuje vlhkost. Dalším problémem je skladování čerstvého dřeva společně se suchým – vlhkost se přenáší. Suché dřevo mějte oddělené a používejte ho první.

Štípání je první krok k rychlému proschnutí. Čím menší kusy, tím větší plocha a tím rychleji odchází voda. Polena štípejte na délku, která odpovídá topeništi, a štípejte je tak, aby vznikly hranoly, ne tlusté špalky. Kůra na polenu není nepřítel, ale pokud je dřevo silně zavalené, kůru částečně odstraňte – pod ní se drží vlhkost a vzniká plíseň. Naštípané dřevo nikdy nenechávejte v hromadě na zemi, kde ho spodní vrstva nasaje zpátky.

Kontrola je jednoduchá. Vezměte poleno, rozštípněte ho a přiložte na tvář – suché dřevo je na dotek studené, ale ne mokré. Nebo ho vezměte do ruky: suché je výrazně lehčí. Pokud má dřevo na štípané ploše tmavé skvrny nebo cítíte zatuchlinu, ještě není připravené. Trpělivost se vyplatí – dobře proschlé dřevo hoří čistě, déle drží teplo a spotřebujete ho méně. A to je přesně to, co od zimního topení chcete.

Největší chyba při skladování dřeva na zimu je přesvědčení, že stačí dřevo naházet pod přístřešek a ono ‚nějak proschne’. Ve skutečnosti rozhoduje už okamžik, kdy dřevo kácíte a řežete. Pokud pokácíte strom na jaře nebo v létě, má v sobě maximum vody a na vzduchu schne pomalu. Ideální je kácet v zimě, kdy je míza stažená a dřevo obsahuje nejméně vlhkosti. Pokud už máte dřevo naštípané, nechte ho na zimu nachystané s předstihem – minimálně rok, u tvrdého dřeva klidně dva.

Vzduch, slunce a žádná fólie Skladování má jediné pravidlo: dřevo musí být vystavené proudění vzduchu. Ideální je přístřešek otevřený ze dvou stran, nejlépe na jižní nebo západní straně. Dřevo skládejte do řad tak, aby mezi poleny zůstaly mezery – ne na sebe natěsno. Pokud skládáte na sebe, střídejte vrstvy: jedna řada podélně, druhá příčně, aby vznikly štěrbiny. Spodní řada nikdy nesmí ležet přímo na hlíně – podložte ji paletou, trámky nebo kameny. Vlhkost ze země je to, co dřevo ničí nejvíc.