Než kolečka sundáte, snižte sedlo tak, aby dítě dosáhlo oběma nohama celou plochou na zem. Nebojte se, že bude vypadat hloupě. Naopak – čím větší jistota, tím menší strach. Vyberte mírný trávník nebo širokou cestu bez provozu. Nepoužívejte prudký svah, i když se to na první pohled zdá jako dobrý nápad. Dítě potřebuje cítit kontrolu, ne adrenalin.
Nejčastější chyba je zakrýt hromadu ihned po naštípání. Plachta nebo fólie na vrchu zadrží vlhkost, která z dřeva odchází, a ta se srazí zpátky. Zakrývejte jen vršek, a to až na podzim, kdy už dřevo proschlo. Boky nechte volné. Stejně špatné je skladovat dřevo v uzavřené místnosti bez větrání – vlhkost nemá kam jít a dřevo místo schnutí jen pomalu hnije.
Při prvním pokusu dítěti nedržte sedlo zezadu. Lepší je chytit ho za ramena nebo za bundu a jít vedle něj. Jakmile zrychlí, pusťte ho na dvě tři vteřiny a hned ho zase chyťte. Postupně intervaly prodlužujte. Typická chyba je, že rodič dítěti řekne „jedeš sám” a pustí ho příliš brzy. Dítě zpanikaří, ohne řídítka a spadne. Další častou chybou je příliš dlouhé držení – dítě se pak spoléhá na vaši ruku a nezkusí to samo.
Na co si dát pozor: helma musí sedět pevně a nesmí klouzat. Kolo musí mít správně nahuštěné pneumatiky a funkční brzdy. Dítě by mělo mít pevnou obuv, ne sandály. Když padne, nekřičte a neběžte hned k němu. Zkontrolujte, jestli je v pořádku, a nechte ho, ať se zvedne samo. Tím mu dáváte najevo, že pád není katastrofa. První jízda bez koleček není zkouška výkonu, ale moment důvěry.
Typická chyba při klesání je příliš krátká hůl. Lidé si myslí, že jim delší hole budou překážet, a tak si je nechají v kopcovém nastavení. Výsledkem je předklon, přetížené quadricepsy a nejistý krok. Stejně špatné je držet hole oběma rukama před tělem jako beranidlo. Správně má každá hůl pracovat nezávisle po boku těla. Poutko při sestupu povolte, aby ruka mohla hůl v případě pádu okamžitě pustit.
První jízda bez postranních koleček nezačíná v momentě, kdy je odšroubujete. Začíná mnohem dřív – tehdy, když dítě získá dostatečnou rovnováhu, koordinaci a hlavně chuť to zkusit. Většina rodičů to uspěchá a pak se diví, že se dítě bojí, padá a nakonec odmítá na kolo vůbec sednout. Přitom stačí sledovat několik konkrétních signálů a načasovat to správně.
Krmivo a voda mají v zimě jiná pravidla. Slepice spotřebují více energie na udržení tělesné teploty, proto jim přidejte krmivo bohaté na tuky a bílkoviny, například slunečnicová semínka nebo lněné semínko. Krmte večer, aby slepice měly plné vole před spaním a mohly přes noc topit. Voda nesmí zamrznout. Kontrolujte ji dvakrát denně, a pokud mrzne, noste vlažnou vodu v nádobě, která není kovová. Kovová napáječka přimrzne k zobáku a způsobí zranění. Nikdy nepřidávejte do vody sůl ani cukr, to je mýtus, který škodí.
Prevence spočívá v pravidelném čištění zubů. Používejte kartáček s dlouhým držadlem a pastu určenou pro psy. Lidská pasta obsahuje xylitol a fluoridy, které jsou pro psa toxické. Čistěte alespoň třikrát týdně, ideálně denně, a to krouživými pohyby podél dásně. Pokud pes kartáček nesnese, začněte postupně – nejprve mu masírujte tlamu prstem s pastou, teprve pak přidejte kartáček. Tvrdé pamlsky nebo hračky kámen nerozpustí, pouze částečně mechanicky obrousí povrch. Spoléhat na ně jako na jedinou prevenci je častá chyba.
Gramáž a dostava tkaniny rozhodují víc než vzor Základem je 100% bavlna, ideálně s délkou vlákna označovanou jako dlouhovlákenná. Ta se méně žmolkuje a lépe drží barvu. Sledujte gramáž na metr čtvereční – u ložního prádla se pohybuje nejčastěji mezi 110 a 140 g/m². Vyšší gramáž znamená hustší tkaninu, která méně prosvítá a pomaleji se opotřebí. U levnějšího zboží bývá uvedeno jen „bavlna” bez dalšího údaje, což často znamená krátká vlákna a rychlé žmolkování.
Povlečení, které po pár vypráních vybledne nebo se roztrhne, většinou nestojí za hněv. Rozhoduje materiál, hustota tkaní a způsob barvení. Pokud chcete, aby vám vydrželo roky, začněte čtením etikety ještě předtím, než se podíváte na vzor.
