Okna a dveře vyměňuj až po zateplení. Nová okna s výbornými parametry v nezateplené stěně neřeší nic, protože chlad jde kolem rámu. Naopak po zateplení stačí okna s rozumnými hodnotami a ušetřené prostředky jdou do větrání. U vchodových dveří hlídej práh a těsnění. Netěsnost u prahu se projeví jako studený průvan, který člověk cítí na nohou i při zavřených dveřích.
Jak spočítat tloušťku, která ještě něco znamená Rozhodující je plošná tepelná kapacita zdi. Vynásobte tloušťku v metrech objemovou hmotností v kg/m³ a měrnou tepelnou kapacitou v kJ/kg·K. Pro plnou cihlu o tloušťce 300 mm to vyjde zhruba 300 × 0,3 × 0,9, tedy kolem 80 kJ/m²·K. Pro 450 mm už přes 120 kJ/m²·K. Rozdíl se projeví ve fázi, o kolik hodin se posune maximum teploty na vnitřním povrchu. Tenká zeď odevzdá teplo téměř okamžitě, tlustá se zpožděním. Pokud chcete využít akumulaci smysluplně, měla by vnitřní nosná nebo akumulační vrstva mít alespoň 100 mm plné hmoty a ideálně 150–250 mm. Pod 100 mm už jde spíš o dekoraci.
Šlehejte krátce a pomalu. Příliš dlouhé šlehání zašlehá do krému vzduch, který po ztuhnutí vytvoří v dortu drobné bubliny. Krém pak při krájení praská a vypadá neuhlazeně. Stačí, když se hmota spojí a získá jednotnou barvu. Pokud chcete krém použít na obal dortu, nechte ho nejdřív alespoň dvě hodiny v chladničce ztuhnout a pak ho znovu krátce promíchejte stěrkou, ne metlou.
Náplň rozhoduje o tom, zda cukroví zůstane křehké i druhý den. Krém z másla a moučkového cukru musí mít pokojovou teplotu, než ho nanesete. Studený krém slepenec rozmočí, příliš tuhý zase při plnění láme okraje. Do ovocné náplně přidejte lžíci mletých ořechů nebo strouhanky. Vstřebá přebytečnou vlhkost a zabrání tomu, aby se těsto rozpadlo. Džem před plněním krátce povařte, aby zhoustl, a nechte vychladnout.
Akumulace tepla ve zdivu není o tom, že zeď je tlustá. Rozhoduje součin objemové hmotnosti, měrné tepelné kapacity a tloušťky. Teprve z něj vyjde, kolik tepla zeď pobere při jednom přitopení a jak dlouho ho bude vydávat. Cihla plná má měrnou tepelnou kapacitu kolem 0,9 kJ/kg·K, ale váží přes 1800 kg/m³. Tvárnice z lehčeného betonu mají kapacitu podobnou, jenže při hmotnosti 600–800 kg/m³. Do stejného objemu se tedy vejde třikrát méně tepla. To je první věc, kterou je potřeba srovnat ještě předtím, než se začne řešit tloušťka.
Akumulační vrstva musí být na vnitřní straně, nikoli za izolací. Pokud je zdivo zvenku zateplené, teplo z místnosti se do něj dostane, ale izolace mu zabrání unikat ven. To je správně. Pokud je ale izolace uvnitř, akumulační hmota je od místnosti oddělená a nefunguje. Totéž platí pro sádrokartonové obklady, koberce a nábytek u zdi. Zeď, která je ze dvou třetin zakrytá skříní, akumuluje jen tou odkrytou částí. Před návrhem dispozice je proto nutné vědět, které plochy zůstanou volné.
Sběr hub bez znalce mykologie není hazard, pokud se držíte několika pravidel, která omezí riziko záměny na minimum. Prvním krokem je nikdy nesbírat houbu, kterou neumíte bezpečně určit. To neznamená, že musíte znát stovky druhů. Stačí si osvojit pět až deset druhů, které rostou v místě, kam chodíte, a u nich si být jistý na sto procent. Vše ostatní nechte v lese.
Běžné chyby, které rovnováhu ničí: mluvení během pobytu v horku, pití alkoholu před saunou, srovnávání se s ostatními a snaha vydržet co nejdéle. Sauna není soutěž. Další častá chyba je odchod domů hned po posledním ochlazení. Tělo potřebuje závěrečnou fázi – suché oblečení, teplý nápoj bez kofeinu a klidné dýchání mimo saunu alespoň čtvrt hodiny.
Podle čeho poznáte, že jste si jistí U každé houby si všímejte tří věcí: klobouku, lupenů nebo rourek a třeně. Zkontrolujte, zda lupeny nepřecházejí na třeň, zda se barva třeně nemění po rozříznutí, zda klobouk není slizký nebo suchý. U muchomůrek je klíčová pochva na bázi třeně a prsten. Když houbu vytrhnete, pochva se často rozpadne – proto ji vyhrabte i s kouskem půdy. Nejčastější chyba je spoléhat na barvu klobouku. Ta je u mnoha jedovatých druhů stejná jako u jedlých.
Při samotné konzumaci platí dvě zásady: houby vždy tepelně upravte a nikdy je nejezte syrové. Některé jedlé druhy jsou syrové mírně jedovaté. První jídlo z nového druhu ochutnejte jen v malém množství a počkejte několik hodin. Pokud se objeví nevolnost, zvracení nebo závrať, okamžitě vyhledejte lékaře a vezměte s sebou zbytek houby nebo alespoň její popis. Nikdy se nepokoušejte „otravu vyležet”.
Před odchodem do lesa si připravte pevný košík, ne igelitovou tašku. Houby v ní zapaří, rozmačkají se a začnou se rozkládat. Do košíku je kladete kloboukem dolů, aby se nerozsypaly výtrusy a nešpinily ostatní. Vezměte s sebou i papírové sáčky na zvlášť citlivé druhy a nůž s tupou špičkou. Ostrý nůž při čištění na místě stačí, ale nikdy neřežte houbu u země – vytrhněte ji celou, abyste viděli i třetí a mohli ji správně určit.
