Nejčastější chyba je příliš mnoho vody. Pokud spáru při čištění doslova zaplavíte, voda steče pod obklad, tam se usadí a začne pracovat proti vám – podklad vlhne, hmota ve spáře se drolí a plíseň se vrací rychleji. Pracujte s vlhkým, ne mokrým kartáčkem a po každém tahu přebytek setřete suchou textilií. Stejně tak nepoužívejte drátěnku ani ostrý nůž na vyškrabávání spár. Poškodíte hmotu, vytvoříte nové prohlubně a příští čištění bude dvakrát těžší.

Chodba u vchodových dveří bývá nejmenší prostor v bytě, a právě proto se v ní rychle hromadí věci, které nemají své místo. Jenže to, co tam odložíte „jen na chvíli”, se během několika dní změní v trvalou překážku. Přitom právě tento úzký pruh rozhoduje o tom, jak rychle a bezpečně se dostanete ven, když jde o vteřiny.

Druhý krok je místo pro to, co potřebuje akci. Účty, smlouvy a formuláře, které musíte zaplatit nebo podepsat, patří do jedné složky, ne do šuplíku mezi účtenkami. Do této složky se díváte každý den, ne jednou za měsíc. Pokud něco vyžaduje odpověď, napište si na obálku datum, do kdy to musí být hotové. Bez data se z toho stane další vrstva, kterou budete odkládat.

Důvod, proč se špína drží právě tady, je jednoduchý. Spára je nejhlubší místo v rovině povrchu, takže do ní stéká voda i s rozpuštěnou nečistotou a odpařuje se pomaleji než na dlaždici. Pokud je spára navíc vyplněná starou, popraskanou hmotou, vznikají v ní mikroskopické prohlubně, kde se usazenina zachytí a už se sama neuvolní. Přechodové lišty mají stejný problém – mezi kovem nebo plastem a dlaždicí je vždy tenká mezera, kterou běžný mop neprojede.

Po vyčištění je vhodné spáru i lištu vysušit a chránit. Existují impregnační prostředky, které povrch uzavřou a zpomalí opětovné usazování nečistot. Aplikujte je na suchý a čistý povrch, nechte je vsáknout podle návodu a přebytek setřete. Pokud je spárovací hmota popraskaná nebo v některých místech chybí, žádné čištění nepomůže – je potřeba ji vyškrábat a znovu vyplnit. Do té doby se bude špína vracet po každém vytření podlahy.

První chybou je vybírat podle vzhledu a ceny, ne podle prostředí. U vchodu se hodnotí tři věci: nasákavost, odolnost proti soli a protiskluznost. Sůl škodí hlavně tím, že se dostává do pórů, krystalizuje a tlakem rozrušuje povrch. Bláto zase drží vlhkost na místě a zvyšuje riziko uklouznutí. Materiál s vysokou nasákavostí, jako je běžný pískovec nebo některé nehlazené betonové prvky, bude potřebovat mnohem častější údržbu a dřív ztratí vzhled.

Prostor za dveřmi bývá poslední, který se uklidí, protože ho nikdo nevidí. Zavřené dveře fungují jako clona. Prach, boty, tašky a věci na později tam zmizí z očí i z hlavy. Jenže právě proto se z tohoto místa stává skladiště, které při každém otevření dveří spadne na podlahu. Uklidit ho přitom není těžké. Stačí změnit pořadí, v jakém se uklízí, a přestat ho brát jako poslední položku seznamu.

Nezapomeňte na vlhkost. Koupelna bez okna se nevětrá přirozeně, takže svítidla musí mít krytí alespoň IP44, v zóně nad vanou a sprchou IP65. Svítidlo s nižším krytím sice bude svítit, ale dřív nebo později zkoroduje nebo zkratuje. Před montáží si rozmyslete umístění zásuvky a vypínače – v tmavé koupelně oceníte vypínač u dveří i uvnitř, abyste nemuseli hmatat ve tmě.

Začněte tím, že prostor úplně vyprázdníte. Ne jen přerovnáte věci z jedné hromady na druhou. Vezměte všechno ven a položte na podlahu před dveřmi. Teprve pak uvidíte, co tam vlastně leží. Typická chyba je uklízet za pochodu: přesunete koště, narovnáte boty a police necháte plné. Výsledek vypadá lépe jen do chvíle, než něco potřebujete. Prázdný prostor je jediný způsob, jak zjistit skutečný stav.

U přechodových lišt postupujte jinak než u spár mezi dlaždicemi. Kovové lišty nesnáší abrazivní pasty, které by zanechaly matné škrábance. Plastové lišty zase mohou zblednout nebo zkřehnout při použití agresivního chlorového prostředku. Vždy proto nejdřív vyzkoušejte zvolený přípravek na malém, málo viditelném kousku lišty a nechte ho působit stejně dlouho jako při skutečném čištění. Teprve když povrch zůstane beze změny, pokračujte po celé délce.

Praktický postup je jednoduchý. Nejdřív vyndejte vše, co tam nepatří. Pak očistěte podlahu a stěny, protože za dveřmi se práší víc než jinde. Potom roztřiďte věci do tří hromádek: zůstane, odnese se jinam, vyhodí se. Třetí hromada bývá největší. Nenechávejte ji v prostoru ani do zítra. Odneste ji rovnou do koše nebo do sběrného místa. Teprve pak věci vraťte zpět, a to jen ty, které tam skutečně patří. Počítejte s tím, že po úklidu zbude volné místo. To je správně.