Co rozhodně nedělat: nestavte boty přímo na radiátor, do trouby, na přímé slunce ani do sušičky na prádlo. Vysoká teplota slepuje membrány, kroutí kůži a způsobuje praskání lepidel. Boty pak mohou vypadat suché, ale uvnitř zůstávají vlhké a rychle začnou páchnout. Další častá chyba je sušení v uzavřené místnosti bez přístupu vzduchu. Vlhko se drží a vzniká plíseň.
U bund s membránou nebo péřovou výplní platí, že se nesmí sušit na topení ani v těsné blízkosti radiátoru. Vysoká teplota poškodí vrstvu, která odpuzuje vodu, a péřová výplň se slepí. Raději sušte při pokojové teplotě, případně před větrákem. Pokud bunda odkapává, položte pod ni starý ručník. Ten zachytí vodu a zároveň izoluje povrch. Ručník je nutné vyměnit, jakmile je mokrý, jinak vlhkost zůstává v místnosti.
Častá chyba je nechat světlo svítit celou noc v plné intenzitě. Dítě si na světlo zvykne a bez něj pak neusne, navíc se snižuje kvalita spánku. Lepší je světlo zhasínat po usnutí nebo používat slabý režim, který je viditelný jen při adaptaci oka na tmu. Další chybou je umístit světlo ke dveřím na chodbu, odkud proniká světlo škvírou do pokoje. Pokud to jde, zatemněte škvíru těsněním a světlo umístěte uvnitř dětského pokoje.
Nejčastější příčinou je nedostatečné větrání. Vytápěný byt s vařením, sušením prádla a sprchováním vyprodukuje denně několik litrů vodní páry. Pokud ji neodvedete, usadí se na nejchladnějším místě, což bývají právě vchodové dveře. Zkuste větrat krátce a intenzivně, ne dlouho a mírně. Otevřete okno dokonce i v zimě na pět až deset minut, aby se vzduch vyměnil, ale stěny nevychladly. Trvalé mikroventilace u nových oken často nestačí.
Pro hlubší čištění použijte speciální prostředky na daný materiál. Na kůži stačí čistící pěna a následné ošetření krémem nebo balzámem. Textilní boty zvládnou jemný kartáč a vlažná voda. Membránové boty nikdy neperte v pračce, pokud to výrobce výslovně nedovoluje. Vždy si nejprve přečtěte etiketu uvnitř boty. Po vyčištění nechte boty uschnout přirozeně, ideálně přes noc v dobře větrané místnosti.
Čtvrtou možností je prostor pod umyvadlem nebo pod vanou, pokud je tam suchý a větraný přístup. Boty tam položíte na bok, aby vzduch mohl proudit kolem celé boty. Pátou možností je koš na prádlo nebo plastová přepravka, do které dáte savý hadr. Boty postavíte na hadr a přepravku umístíte tam, kde nepřekáží. Hadr vyměňte, jakmile je mokrý, jinak se vlhkost vrátí zpět do bot. Tento způsob je vhodný hlavně pro menší boty, které se vejdou do přepravky celé.
Nosnost věšákové lišty neurčuje jen její délka. Rozhoduje materiál, způsob ukotvení, rozteč šroubů a to, jak hluboko jdou do zdi. Lišta z masivního dřeva o průřezu 20 × 40 mm unese při správném ukotvení do zděné stěny běžně pět až sedm kabátů. Stejná lišta připevněná dvěma vruty do sádrokartonu bez hmoždinky spadne už při třetím. Kovová lišta z oceli o tloušťce 2 mm zvládne i deset kabátů, pokud má úchytné body každých 30 cm. U dřevotřísky nebo MDF počítejte s polovinou.
Pokud boty i po vysušení zapáchají, příčinou může být bakteriální znečištění vnitřní stélky. Vyjměte vložky a umyjte je ručně v mýdlové vodě. Vnitřek bot otřete hadříkem s octovým roztokem (jeden díl octa a tři díly vody) a nechte uschnout. Ocet ničí bakterie a neutralizuje zápach. Nepoužívejte aviváž ani parfémy, které zápach jen překryjí a mohou dráždit pokožku.
Prohnutí nezačíná náhle. Nejprve se lišta prohne uprostřed o pár milimetrů, pak se vruty vyklíčí ze zdi a nakonec praskne dřevo nebo se ohne kov. Poznáte to tak, že kabáty začnou klouzat k sobě a lišta se dotýká zdi jen na krajích. Zkuste na ni zatlačit dlaní uprostřed. Pokud se ohne víc než o tloušťku prstu, je přetížená. Stejný test dělejte po každém věšení těžkého zimního kabátu.
Hmotnost kabátu se výrazně liší. Letní pláštěnka váží kolem půl kilogramu, tlustý vlněný kabát s podšívkou klidně tři kilogramy. Mokrý kabát může mít i pět. Proto počítejte s rezervou: lišta, která udrží sedm suchých kabátů, jich mokrých udrží jen čtyři. Stejně tak záleží na tom, jak daleko od sebe věšáky visí. Na 60 cm délky se vejdou tři kabáty, na metr pět. Když je namačkáte víc, tlačí na sebe a lišta se ohne i při menší hmotnosti.
Když jde o každý centimetr, rozhoduje kotvení Nejčastější chyba je spoléhat na to, že lišta drží sama. Vrut do sádrokartonu bez kovové hmoždinky se při zatížení vytrhne i s kusem desky. Do duté příčky použijte rozpěrné hmoždinky nebo motýlky, do plné cihly stačí vrut délky alespoň 60 mm. Do betonu potřebujete hmoždinku a vrták o průměru přesně podle ní. Vždycky kotvěte do nosného podkladu, ne do omítky. Pokud lišta visí na dvou vrutech a mezi nimi je 80 cm, prohne se už při pěti kabátech. Přidejte prostřední úchyt, i když to znamená vrtat další díru.
