Sušička je pro starší textil největší nepřítel. Vysoká teplota a rotace způsobují sražení, žmolkování a deformaci. Místo sušičky použijte sušák a sušte vodorovně, aby se kusy nevytahovaly. Další častou chybou je přeplněná pračka – oblečení se tře o sebe a vznikají žmolky. Perte vždy s dostatkem volného prostoru a používejte prací sáček na jemné kusy. Pozor také na aviváž, která u starších vláken vytváří povlak a brání absorpci. U funkčních materiálů aviváž úplně vynechte.
Rovnátka řeší postavení zubů, ale sama o sobě vytvářejí místa, kde se drží zbytky jídla a plak mnohem snáz než na hladkém sklovině. Drátek, kroužek a ligatura tvoří záhyby, kam se kartáček běžně nedostane. Pokud se o ústa nepečuje cíleně, vzniká demineralizace skloviny, bílé skvrnky a zánět dásní. Následující zásady nejsou o drahých pomůckách, ale o důslednosti.
Stěna jako sklad, ne jako dekora
Na vlhkost dřeva se dá spolehnout jen měřením. Vlhkoměr se dá koupit v každém železářství a stojí za to. Dřevo na topení by mělo mít vlhkost mezi patnácti a dvaceti procenty. Nad dvaceti procenty hoří špatně a tvoří dehet, pod patnácti procenty hoří příliš rychle a zbytečně přetápí komín. Bez měřáku se dá orientačně poznat podle váhy – suché poleno je znatelně lehčí než čerstvé, a když do něj klepnete, zní dutě. Také kůra na suchém dřevu odpadá a dřevo nevoní po pryskyřici.
Podestýlka, která drží nohy v suchu Rozhodující není materiál, ale jeho stav. Piliny, sláma, hobliny i konopná pazderka fungují, pokud jsou sypké a suché. Jakmile se slepí do vlhkých placek, přestávají fungovat všechny. Vlhkost je hlavní nepřítel, protože v ní se množí bakterie i hniloba. Každý den prohrábněte horní vrstvu, ať povrch oschne. Jednou za týden odeberte mokrá místa pod hřadem a pod napáječkou, kde se voda rozlévá nejčastěji. Jednou až dvakrát ročně vyměňte celou vrstvu a vydesinfikujte podlahu.
Rezervy se hledají i v načasování. Nákup velkých položek plánujte mimo sezónu a mimo období, kdy jsou ceny nejvyšší. U potravin pomůže týdenní jídelníček a nákup podle seznamu, protože impulzivní nákup je nejdražší položka celého rozpočtu. U dětí se vyplatí domluvit výměnu oblečení a sportovních potřeb s jinými rodinami, místo abyste každou sezónu kupovali všechno nové. Nejde o šetření za každou cenu, ale o to, aby peníze neodcházely za věci, které rodina skutečně nepotřebuje.
Běhák je zánět šlachového pouzdra na spodní straně běháku, tedy té části nohy, na kterou slepice doslova šlape. Vzniká tam, kde se do měkké tkáně dostane bakterie nebo kde tkáň dlouhodobě tlačí tvrdý povrch. Nejde o kosmetickou vadu. Slepice přestane chodit na hřad, přestane hrabat, přestane snášet. Když si toho všimnete včas, dá se toho hodně zachránit. Když ne, přicházíte o nosnici i o klid ve hejnu.
Nejdřív se naučte rozlišovat. Zdravý běhák je suchý, hladký, bez otoku a bez teplých míst. Začínající problém poznáte podle toho, že slepice našlapuje opatrně, sedí víc než obvykle a běhák je na dotek teplejší než druhá noha. Typická chyba je sáhnout po masti a neřešit příčinu. Mast na běhák bez změny podestýlky problém jen oddálí a často zanese do rány nečistoty z rukou.
Když už běhák zčervenal nebo otekl, izolujte slepici do čistého, suchého boxu s měkkou podestýlkou, nejlépe s papírem nebo jemnými hoblinami. Nohu jemně omyjte vlažnou vodou, osušte a nechte v klidu. Vodu a krmivo dávejte tak, aby nemusela chodit daleko. Pokud se do dvou až tří dnů stav nelepší, volejte veterináře, protože zánět se může rozšířit do kloubu a to se už doma nezvládne. Prevence je přitom jednoduchá: sucho, měkký povrch, čistota a denní kontrola nohou při krmení. Pět minut denně ušetří týdny léčby.
Hloubka podestýlky se podceňuje. Pod deset centimetrů se slepice dostane až na tvrdou podlahu a tlak na běhák roste. Držte vrstvu patnáct až dvacet centimetrů, v zimě i víc, protože suchá podestýlka zároveň izoluje. Kurník větrejte, ale bez průvanu na hřadu. Vlhký vzduch se sráží na studených zdech a pak padá do podestýlky. Kbelík s vodou postavte na kovovou podložku, ne přímo na podestýlku.
