Drenáž není volitelná. Na dno dejte vrstvu keramzitu nebo štěrku a používejte květináče s otvorem. Bez odtoku se voda hromadí u kořenů a ty uhnívají – rostlina pak vypadá zvadlá, i když je půda mokrá. To je typický omyl: člověk vidí svěšené listy, přidá vodu a rostlinu dokončí. Pokud je substrát mokrý a listy visí, přesuňte květináč do stínu a nechte ho proschnout. Zalévejte méně, ale důkladně – voda má protečit celým objemem, ne jen po povrchu.

Boty řešte vertikálně. Police nad sebou mají smysl jen tehdy, když mezi nimi necháte mezeru alespoň 20 cm, jinak si při vytahování jedné boty shodíte celou řadu. Do spodní police dávejte těžké zimní boty, nahoru lehké tenisky a sandály. Další možností je skládací botník, který po sezóně zmizí pod postelí nebo do skříně.

Základní pravidlo zní: rozteč nosných profilů se zkracuje, ne prodlužuje. Zatímco u malých desek stačí rozteč 500 mm, u velkoformátů se dostáváme na 400 mm, u těžkých desek i na 300 mm. Nosný profil musí být dostatečně tuhý, obvykle se používají profily s výškou 50 nebo 60 mm a plechem alespoň 0,6 mm. Slabší profily se pod velkou deskou kroutí a přenášejí nerovnosti do povrchu.

Malá chodba se zaplní botami a bundami během několika dnů, pokud pro ně nemáte pevně dané místo. Každý si při příchodu odloží věci tak, jak to jde, a za týden se z toho stane hromada, kterou přeskakujete. Řešení není nakoupit více věcí, ale nastavit pravidla a využít prostor, který už máte. Následujících pět vychytávek funguje i v chodbě o šířce jednoho metru.

Malá předsíň se nedá zvětšit, ale dá se přestat vnímat jako stísněná. Rozhoduje o tom, kam umístíte zrcadlo a jak nasměrujete světlo. Nejdřív změřte, kolik místa skutečně máte: šířku stěny mezi dveřmi a skříní, výšku od podlahy k hornímu okraji dveří. Zrcadlo, které končí uprostřed stěny, opticky snižuje strop. Naopak zrcadlo vedené od podlahy až ke stropu protáhne prostor svisle a přidá mu hloubku.

Pozor na příliš mnoho předmětů, které vytvářejí nepořádek. Když je stolek přeplněný, podvědomě odkládáte knihu jinam a čtecí koutek zaniká. Držte na něm maximálně tři věci: lampu, knihu a případně stojánek na brýle. Zbytek patří do zásuvky. Také si dejte pozitivní mantinel: pokud si k posteli berete jídlo nebo pití, vždy po použití stolek uklidíte. Jinak se z něj stane odkládací plocha a čtení skončí.

Nejčastější chyby při dimenzování: příliš velká rozteč nosných profilů, vynechané závěsy u spár, poddimenzovaný obvodový profil a zapomenutá dilatace. Další chybou je kombinace různých tloušťek profilů v jedné rovině. Různá tuhost způsobí, že se podhled prohne nestejnoměrně. Před montáží je nutné spočítat zatížení na metr čtvereční, ověřit nosnost závěsů a zkontrolovat, zda se dodrží maximální vzdálenost mezi podpěrami. Výsledkem je rovný podhled, který vydrží i větší formáty bez prasklin a deformací.

Většina předsíní má vysoké stěny, ale lidé zaplní jen spodní metr. Police nebo háčky umístěné nad sebou využijí prostor až ke stropu. Na horní polici dejte sezónní věci – zimní čepice, rukavice, šály. Na střední úroveň pověste bundy a kabáty, které nosíte denně. Dolů pak boty a tašky. Dodržte pravidlo: co používáte nejčastěji, má být v úrovni pasu až očí. Co použijete jednou za rok, patří nahoru.

Velkoformátová deska váží výrazně víc než běžný sádrokarton. Běžná deska o rozměru 1200 × 2000 mm má jinou hmotnost než velkoformát o ploše přes tři metry čtvereční. Hmotnost na metr čtvereční se u tlustších desek pohybuje od zhruba deseti do patnácti kilogramů. To znamená, že na jeden metr čtvereční podhledu působí zatížení, které musí přenést každý nosný profil i každý závěs. Čím větší formát, tím méně spár, ale také tím větší tuhost rámu je potřeba.

Jedna z nejčastějších chyb je nechat v chodbě všechny boty a bundy, které domácnost vlastní. Do chodby patří jen to, co se nosí právě teď. Zbytek patří do sklepa, do skříně v ložnici nebo do úložného boxu pod postelí. Jednou za sezónu projděte všechny boty a bundy a ty, které jste nenosili, odložte pryč. Uvolníte tím místo a zároveň přestanete řešit, kam s tím, co právě přišlo z venku.

Křížový rošt u velkoformátových sádrokartonových desek není jen nosná mřížka. Rozhoduje o tom, zda deska zůstane v rovině, zda se časem neprolomí a zda podhled vydrží bez prasklin. Dimenzování není o síle profilu samotného, ale o kombinaci rozteče, světlé vzdálenosti, hmotnosti desky a způsobu zavěšení. Kdo tohle podcení, do měsíce vidí vlnu.