Funkce, které dělají víc než jednu věc Funkce o třiceti řádcích, která načte data, upraví je a zároveň zapíše do stránky, se ladí nejhůř. Rozdělte ji na menší celky, každý s jedním jasným úkolem a návratovou hodnotou. Získáte dvě věci: chybu lokalizujete na pár řádků a jednotlivé části jde snadno otestovat. Platí to i pro funkce, které vypadají jednoduše, ale mají skrytý vedlejší efekt, třeba zápis do globální proměnné.
Botník musí být nízký a hluboký jen tolik, kolik měří nejdelší bota. Do úzké chodby se hodí skříňka s dvířky, která sahá do výšky 40–50 cm, nebo otevřený rošt s odkapávací vaničkou. Důležité je, aby boty nebyly vystavené na očích, ale zároveň aby mohly schnout. Řešením je botník s větracími otvory ve dvířkách nebo s mřížkou místo dna. Nikdy nedávejte mokré boty do uzavřené skříně bez přístupu vzduchu — začnou plesnivět a zapáchat.
Druhý krok se týká světla. V obýváku obvykle svítíte večer a potřebujete jasnější, ale stále teplé světlo. V ložnici je světlo měkčí a méně intenzivní. Přeneste teplotu chromatičnosti, ne výkon. Zjistěte, jaké žárovky máte v obýváku – obvykle se pohybují v teplém spektru. Stejnou teplotu použijte i v ložnici, ale s nižším jasem. Běžná chyba je dát do ložnice studené bílé světlo jen proto, že je „moderní”. Tím se celé ladění rozpadne, i když jsou barvy stěn stejné.
Většina času u ladění nemizí na složité chybě v algoritmu, ale na drobnostech, které si programátor zavleče do kódu sám. Pět níže popsaných návyků se objevuje pořád dokola a pokaždé stojí stejné hodiny hledání. Nemusíte je zavádět najednou, stačí je začít řešit jeden po druhém.
Upevnění proveďte do nosné části zdi, ne do sádrokartonu bez výztuhy. Do plné cihly nebo betonu stačí vrut s hmoždinkou o průměru alespoň šest milimetrů, do pórobetonu použijte speciální hmoždinku pro pórobeton. Pokud je zeď sádrokartonová, najděte stojku nebo použijte kotevní prvek určený přímo pro sádrokarton; běžná plastová hmoždinka v desce držet nebude. Vruty veďte skrz zadní část regálu, ideálně do dvou bodů nad sebou, ne jen do jednoho. U nízkých polic stačí dva úchyty, u regálu vyššího než metr přidejte třetí bod do středu.
Barevné ladění místnosti vzniká součtem několika zdrojů: barvy stěn, nábytku, textilií a světla. V obývacím pokoji obvykle sázíme na teplejší tóny, které podporují odpočinek a rozhovor. V ložnici ale stejná paleta často působí těžce, ospale nebo nudně. Rozdíl není v tom, že by jedna místnost byla „hezčí”, ale v tom, jaký typ světla a barevnosti v ní převažuje. Cílem přenosu není zkopírovat obývák do ložnice, ale přenést jeho barevný charakter a přizpůsobit ho jinému režimu dne.
Prvním je pojmenovávání proměnných podle typu nebo pořadí. data1, temp, arr nebo x nic neříkají a při čtení za dva týdny je mozek přehlédne. Pojmenujte podle obsahu: seznamFaktur, cenaBezDph, aktivniUzivatel. Když název neumíte vymyslet, obvykle nevíte, co proměnná drží, a to je chyba v návrhu, ne v pojmenování.
Skladování je stejně důležité jako sušení. Suché bylinky rozdělte podle druhů a uložte do malých sklenic s těsněním, nejlépe z tmavého skla. Na dno můžete dát sáček se silikagelem, který pohltí zbytkovou vlhkost. Sklenice naplňte co nejvíce, aby v nich bylo minimum vzduchu, a uzavřete. Skladujte je na chladném, tmavém a suchém místě – ne nad sporákem ani v blízkosti koření, které má silnou vůni. Bylinky snadno přijímají cizí pachy.
Třetí návyk se týká mutování dat, která přicházejí zvenčí. Pokud funkce vezme pole nebo objekt a rovnou ho přepíše, změní stav i tam, odkud přišel. Později se ptáte, proč se hodnota změnila na jiném místě aplikace. Vracejte novou kopii nebo použijte neměnné operace. U malých objektů je kopírování levné a ušetří vám dohledávání, kdo všechno na stejnou referenci sahá.
Posledním návykem je nechávat v kódu zbytky ladění. console.log po celém souboru, zakomentované bloky a dočasně vypnuté podmínky se během vývoje množí a pak mate. Zavěste si pravidlo, že každý ladící výpis po vyřešení zmizí, a před dokončením práce projděte změny v diffu. Ušetříte tím hlavně sobě čas při příštím hledání, protože kód bude říkat jen to, co skutečně dělá.
Běžná chyba: lidé suší bylinky na plechu vystlaném papírem a zapomenou je obracet. Listy se spékají a začnou plesnivět. Další chyba je sušení v mikrovlnce nebo na radiátoru – získáte rychlý výsledek, ale vůně je pryč. U velkých listů, jako je máta nebo bazalka, oddělte listy od stonku a sušte je jednotlivě na síti, aby se nepřekrývaly.
