Zvláštní pozornost věnujte dětem, které už umí vstát z postýlky. Pokud k nim v noci chodíte, ujistěte se, že cesta je bezpečná i pro ně, kdyby se vydaly opačným směrem. Všechny ostré hrany nábytku obalte měkkými chrániči a zásuvky zasuňte. Na podlaze by neměly být žádné malé předměty, které by dítě mohlo spolknout. Pokud máte doma schody, použijte zábranu, ale tu v noci raději odstraňte, abyste o ni nezakopli – nebo ji umístěte tak, aby se dala snadno přejít.

Plochá zásuvka se vysouvá jedním pohybem a díly máte hned na očích. Hodí se pro třídění podle velikosti, barvy nebo typu, pokud do ní vložíte přihrádky. Problém nastane, když zásuvku vysunete příliš a ona vypadne – u levných plastových systémů se to stává. Před koupí zkuste zásuvku vysunout na doraz a zatlačit na ni shora. Pokud drží, je použitelná. Také počítejte s tím, že plochá zásuvka zabírá na šířku i na hloubku, zatímco krabice roste do výšky.

Co udělat nejdřív, než sáhnete po drahém řešen

První pravidlo se týká oddělení zón. Pokoj nemusíte předělávat zdí, stačí výškový rozdíl nebo orientace postelí. Starší dítě může spát na patře, mladší v nízké posteli u protější stěny. Důležité je, aby se děti při usínání neviděly přímo do očí – to je spolehlivý zdroj večerního šaškování. Zvažte také závěsný textilní panel nebo posuvnou plentu, která se dá na den odsunout. Nejde o luxus, ale o funkční prvek, který šetří nervy.

Nejmenší děti do tří let potřebují hračky, které jsou vidět a na dosah. Otevřené nízké police nebo průhledné boxy v jedné výšce fungují lépe než uzavřené skříně. Do nich patří měkké kostky, vkládačky, velké dřevěné dílky a cokoli, co se nedá spolknout. Vše ostatní, co patří staršímu sourozenci, patří výš nebo do jiné místnosti. Pokud se malé dítě dostane k malým dílkům stavebnice, není to nepořádek, ale bezpečnostní riziko.

Prvním krokem je světlovod. Trubice s vysoce odrazivým vnitřkem vede světlo střechou nebo stěnou do stropu místnosti. Na střeše se osadí sběrná kopule, která zachytí světlo i při zatažené obloze, a do interiéru ho přivede difuzér. Rozhoduje průměr trubice a délka vedení: čím delší a klikatější trasa, tím více světla se ztratí. Na každý zlom se ztrácí část svitu, proto veďte trubici co nejpřímočařeji. Dejte pozor na prostup střechou, musí být dokonale utěsněný, jinak vám do místnosti poteče voda.

Ukládání hraček se mění s věkem i výškou dítěte. Police a boxy umisťujte tak, aby na ně dítě dosáhlo bez lezení. Vysoké regály jsou pro věci, které vydrží roky, ne pro denní hraní. Krabice označujte obrázkem nebo slovem, ne jen barvou, protože barvy si dítě nepamatuje tak spolehlivě. Průhledné boxy jsou praktické, ale jen do chvíle, kdy v nich není chaos. Pokud dítě nevidí, co v boxu je, přestane ho používat.

Páté pravidlo je o kompromisu, který vydrží. Nečekejte, že budete mít dokonalý klid každý večer. Někdy starší usne dřív, jindy mladší vydrží déle. Důležité je mít pravidla, která se dají vysvětlit i malému dítěti: „Když svítí lampička, šeptáme.” „Když má brácha zavřené dveře, nevoláme na něj.” Opakujte je klidně a bez výčitek. Pokud se spaní nedaří sladit ani po měsíci, zvažte, zda není lepší přestěhovat staršího do obývacího pokoje na rozkládací gauč. Není to prohra, je to řešení.

Společný pokoj pro sourozence různého věku je nejčastěji řešením nedostatku místa, ne volbou. Ať už jde o byt 2+kk nebo pronájem, dřív nebo později narazíte na to, že batole a školák mají úplně jiné nároky na spánek. Batole potřebuje 12 hodin včetně odpoledního odpočinku, školák zvládne 9 hodin a večer potřebuje ještě číst nebo psát úkoly. Sladit to znamená přizpůsobit nejen čas, ale i prostor a světlo.

Třetí pravidlo se týká rituálů. Děti se učí usínat podle opakujících se signálů. Zavedte jeden společný začátek – například večerní pohádku v obývacím pokoji pro oba, pak se teprve rozdělí. Mladší dostane pusu a jde spát, starší se vrátí do pokoje ke čtení. Tím se oddělí fáze večera, ale zůstane společný rámec. Vyhněte se tomu, aby starší dítě usínalo dřív jen kvůli mladšímu – to vede k odporu a večerním konfliktům.

Světlo a zvuk rozhodují víc než čas Druhé pravidlo: večer se přizpůsobuje mladšímu, ráno staršímu. Když jde batole spát v sedm, školák v tu dobu ještě nemůže usnout. Řešením je tlumené světlo u postele staršího – čtecí lampička s teplým světlem, která nesvítí do prostoru mladšího. Stejně tak ranní vstávání: pokud starší vstává v šest, musí se obléknout a odejít z pokoje, ne šramotit u skříně. Připravte mu oblečení do koupelny už večer. Ušetříte tím deset minut hluku a možná i jedno ranní probuzení batolete.