Nejčastější chyba je koupit sadu podle věku dítěte. Označení „pro roční dítě” nic neříká, protože výrobci pod něj schovávají různé rozměry. Další častá chyba je spoléhat na to, že povlečení sedne na matraci i na přikrývku zároveň. Přikrývka a matrace mívají jiné rozměry a jedna sada obvykle pokryje jen jedno z toho. Kupujte proto povlak na přikrývku a prostěradlo zvlášť, pokud chcete mít jistotu.

Rozložení je důležitější než počet kusů. Funguje jednoduché pravidlo: hlavní plakát nebo velká fotka tvoří střed, ostatní věci se kolem něj seskupují. Nekombinuj příliš mnoho velikostí ani stylů. Když dáš vedle sebe plakát kapely, akvarel krajiny a citát v rámečku, bude to vypadat jako výklad, ne jako pokoj. Vyber dvě až tři barvy, které se opakují, a drž se jich. U fotek platí, že mají být ve stejných nebo podobných rámečcích – jinak se rozpadne celek.

Předškolní dítě už zvládne polici s popisky nebo barevnými štítky. Každá police má své místo: stavebnice, výtvarné potřeby, hry, knihy. Důležité je, aby označení bylo obrázkové, ne textové – dítě si obrázek zapamatuje rychleji. Školák si může vést vlastní přehled, co kam patří, a jednou týdně si boxy zkontrolovat. Do deseti let ale stále platí, že méně je více. Deset hraček v oběhu funguje lépe než padesát.

Průchozí dětský pokoj bývá zdrojem každodenního napětí. Není to jen o estetice, ale hlavně o provozu: kdo kde projde, kam si dá batoh, kde se převlékne. Základem je přiznat si, že pokoj neslouží jen k spaní, ale je i spojnicí mezi částmi bytu. Prvním krokem je zakreslit si na papír, kudy vede hlavní cesta od dveří ke dveřím a k čemu se potřebujete dostat. Tato čára by měla zůstat co nejvíc volná, ideálně alespoň 60 cm široká, aby se dalo projít i s košem s prádlem nebo s malým dítětem v náručí.

Barvy a světlo řešte až nakonec. Světlé odstíny na stěnách průchod opticky rozšíří, ale příliš mnoho bílé působí chladně. Pomůže jedna výraznější stěna, nejlépe ta, kterou cesta nekopíruje. Noční osvětlení umístěte tak, aby nesvítilo do očí při průchodu, ale osvětlilo cestu k posteli. Závěsy volte kratší nebo závěsné na tyči u stropu, aby nezasahovaly do průchodu. Zrcadlo na boční stěně místnost prohloubí, ale neumisťujte ho přímo proti dveřím, kde působí rušivě.

Zrcadlo je nejúčinnější pomůcka, ale musí být umístěné správně. Postavte ho na stěnu kolmou k oknu nebo mírně šikmo tak, aby odráželo světlo z okna do tmavého koutu. Zrcadlo položené na podlaze nebo naopak příliš vysoko nemá téměř žádný efekt. Stejně funguje i lesklá deska stolu nebo skleněná výplň dveří. Pozor na přímý odraz slunce – může oslnit a v létě místnost přehřát.

Na závěr si udělejte jednoduchý test. Večer zhasněte všechny lampy a postupně je zapínejte. Sledujte, kde vzniká stín a kde vás světlo oslní. Potom jednu lampu přesuňte blíž ke stropu nebo ke stěně. Uvidíte, že i beze změny okna se pokoj prosvětlí natolik, že v něm budete moci trávit celý den bez pocitu tísně.

Než začnete cokoli kupovat, zkuste si provoz nasimulovat. Projděte se pokojem s dítětem, položte na zem batoh, hračku a krabici s prádlem, a uvidíte, co skutečně překáží. Teprve potom řešte nábytek. Vyhněte se tomu, abyste vše zaplnili hned první víkend – nechte pokoj týden žít v běžném režimu a upravujte podle potřeby. Průchozí dětský pokoj nemusí být problém, pokud respektujete trasu, kterou se v něm denně chodí.

Úložné prostory musí být dostupné z průchodu, ne za postelí. Využijte prostor nad dveřmi, pod oknem nebo zavěšené police ve výšce, kam dítě samo nedosáhne. Na hračky stačí otevřené boxy v nízké výšce, které se dají snadno uklidit jednou rukou. Na oblečení použijte kompaktní věšákovou tyč v rohu, ne velkou skříň. Nenechávejte na podlaze nic, co by se dalo přenést – každý předmět v cestě znamená zakopnutí ve tmě. Koberec volte s nízkým vlasem a protiskluzovou úpravou, bude se méně posouvat a lépe se po něm chodí.

Nábytek, který necloní průchod Skříň postavte podél stěny, kterou cesta nevede, a ne přímo naproti vstupu do pokoje. Pokud to dispozice dovolí, zvolte nižší a delší kusy, které opticky nezaplní celou stěnu. Vestavěná skříň do výklenku nebo pod šikminu je nejlepší řešení, protože ubere jen minimum podlahové plochy. Naopak typickou chybou je rohová sestava s postelí v ose dveří: vypadá útulně, ale průchod se změní na obtížně schůdnou uličku. Postel dejte pokud možno do rohu nebo pod okno, ne doprostřed místnosti. U menších dětí volte postel s úložným prostorem, ušetříte místo na hračky.