Sklo, které se zanese jen lehce, můžete vyčistit vlhkým hadříkem a jemným popelem z kamen. Nikdy nepoužívejte agresivní chemikálie nebo kovové škrabky – poškrábou povrch a sklo pak půjde čistit hůř. U silně začazeného skla pomůže nechat kamna vychladnout a poté sklo navlhčit hadříkem namočeným v octu, nechat působit a setřít. Pamatujte, že pravidelná kontrola vlhkosti dřeva není zbytečná – ušetří vám čas s čištěním, prodlouží životnost skla a hlavně zvýší bezpečnost vašeho vytápění.
Pokud se i přes veškerou snahu objeví na kameni praskliny nebo odlupování, nezakrývejte je další vrstvou impregnace. Takové poškození vyžaduje odborný zásah, protože může jít o strukturální vadu. Včasné odhalení a správná údržba ale prodlouží životnost kamene o mnoho let. Pravidelná kontrola růstu a uvážlivé používání plamene jsou klíčem k tomu, aby kámen zůstal pevný a esteticky hodnotný. Vyhnete se tak nákladným opravám, které by jinak byly nutné.
Prevence je jednoduchá: dřevo skladujte pod přístřeškem s volným prouděním vzduchu, nikdy ne přímo u zdi, a nechte ho zrát alespoň 1,5 roku. Řezaná polena by měla být rozštípána na menší kusy, aby proschla i vnitřní část. Při zatápění používejte štěpky z tvrdého dřeva nebo speciální podpalovače – papír a karton hoří rychle, ale nevyrobí dostatečné žár pro rychlé rozhoření. Pokud už k mokrému dřevu z nějakého důvodu sáhnete, přikládejte menší dávky a zvyšte přívod vzduchu.
Typickou chybou je použití plamene na mokrý nebo mastný kámen. Mastnota z kuchyní nebo olej z venkovních grilů se při zahřátí vsákne hlouběji do pórů a po vychladnutí vytvoří nevzhledné tmavé fleky. Před každým použitím plamene tedy povrch odmastěte vhodným čisticím prostředkem, který je určený na kámen, a nechte ho důkladně vyschnout. Další častou chybou je příliš dlouhé působení plamene na jednom místě, což vede k lokálnímu přehřátí a vzniku trhlin. Pamatujte, že kámen je přírodní materiál, který má své limity.
Častou chybou je spoléhat se na barvu. Tmavší dřevo nemusí být suché, světlé dřevo nemusí být vlhké. Barva vypovídá spíš o stáří a druhu dřeva. Stejně nespolehlivé je i měření pouhým pohledem na kůru – mnoho prodejců upravuje povrch tak, aby dřevo vypadalo vysušené. Zkuste proto poleno rozštípnout nebo se podívat na čerstvý řez. Když je uvnitř dřevo tmavší než na povrchu a na dotek studené, není dostatečně vyschlé.
Důležité je, že pyrolýza neprobíhá okamžitě. Po přiložení dřeva trvá několik minut, než se povrch ohřeje a začne se uvolňovat dostatek plynů. Proto je klíčové přikládat menší kusy dřeva, které se rychleji prohřejí, a nenechávat topeniště přeplněné. Častou chybou je přikládat velké polena do studených kamen – tím se proces zpomalí a vy dlouho čekáte na teplo, zatímco dřevo jen doutná a kouří.
Suché dřevo poznáte také podle toho, jak hoří. Ale to je zpětná kontrola, ne řešení při nákupu. Pokud už hoří špatně – syčí, praská a dělá hodně kouře, je v něm voda. Správně vyschlé poleno chytí oheň do půl minuty a hoří plamenem, který je čistý a bez bílého kouře. Při nákupu se proto vždy vydejte do skladu osobně, poklepejte na polena, porovnejte hmotnost a nenechte se zlákat sliby prodejce. Když si nejste jistí, kupte menší množství a vyzkoušejte ho doma. Tím se vyhnete zbytečným ztrátám a zajistíte, že váš kotel nebo kamna dostanou palivo, které jim svědčí.
Černé saze na skle kamen nejsou jen estetický problém. Usazeniny z nedokonalého spalování snižují výhled do ohně a při vyšší vrstvě mohou působit jako izolant, který zpomaluje přenos tepla do místnosti. Častou chybou je čekat, až sklo samo „vyhoří” – při nízkých teplotách a vlhkém dřevě se naopak vrstva postupně zataví a jde pak odstranit jen mechanicky, což sklo poškrábe. Prevence začíná u toho, co do kamen vložíte, a pokračuje způsobem přikládání.
Další praktická rada: používejte pouze suché dřevo s vlhkostí do 20 %. Mokré dřevo nejprve odpařuje vodu, což snižuje teplotu v topeništi a pyrolýza probíhá pomalu a neúplně. Výsledkem je dehet v komíně a nízký výkon. Před topením proto skladujte dřevo alespoň dva roky na suchém, větraném místě. Pokud si nejste jistí vlhkostí, kupte si vlhkoměr – vyplatí se to.
Samotná kontrola růstu by měla začít vizuální prohlídkou povrchu. Zaměřte se na místa, kde se objevují řasy, mechy nebo lišejníky. Tyto organismy zadržují vodu a při následném zahřátí plamenem se voda rychle odpaří, což vede k namáhání kamene. Nejlepší je odstranit je mechanicky, třeba kovovým kartáčem, a teprve poté použít plamen. Žádný nátěr ani chemický přípravek nenahradí důkladné mechanické očištění. Pokud necháte na povrchu zbytky organické hmoty, při opotřebení plamenem se spálí a zanechají tmavé skvrny, které se jen těžko odstraňují.
