Plánování interiéru často začíná výběrem barev, nábytku a dekorací. Teprve poté se řeší osvětlení, a to většinou umělé. Přitom přirozené světlo je nejsilnější návrhářský nástroj, který máte k dispozici zdarma. Pokud ho chcete využít na maximum, musíte nejprve pozorovat, jak se světlo v každé místnosti mění během dne. Ráno bývá studenější a přichází z východu, odpoledne je intenzivní z jihu a večer má teplý nádech od západu. Teprve s touto znalostí můžete rozmístit pracovní stoly, sedací soupravy nebo police tak, aby místnost fungovala od svítání do soumraku.
Musíte ale počítat i s odvrácenou stranou. Většina syntetických materiálů je náchylná na statickou elektřinu, která přitahuje prach. Pravidelné vysávání proto nestačí; občas je potřeba povrch otřít navlhčeným hadříkem. Dalším problémem bývá nižší prodyšnost. Pokud si pořídíte celé polyesterové lůžkoviny, budete se v noci potit. Ideální je kombinace – syntetika na potah sedačky či koberec, přírodní vlákna na povlečení. Výrazný rozdíl poznáte i u umělých kožešin, které hřejí, ale nesají pot.
Nejdřív si nakreslete půdorys a zapojte do něj i dveře a okna Začněte tím, že si změříte každou místnost v novém bytě. Přesné rozměry stěn, výšku stropu, vzdálenost oken od rohů a umístění dveří si zapište nebo zakreslete do jednoduchého půdorysu. Nezapomeňte na průchody a na to, jak se dveře otevírají – pokud zaberou půl místnosti, vaše plánování se změní. Stejně důležité je umístění topení, vypínačů a zásuvek. Do půdorysu si také vyznačte, kam dopadá denní světlo, abyste věděli, kde bude pracovní stůl a kde naopak ne.
Když máte půdorys hotový, vezměte si rozměry svého stávajícího nábytku. Každý kus změřte a zapište si ho – nejen výšku a šířku, ale i hloubku. S těmito čísly pak pracujte při rozmisťování. Vytvořte si z papíru nebo v excelové tabulce seznam nábytku a přiřaďte ho k jednotlivým místnostem. U každé místnosti si předem určete, co tam bude stát a kde. Všímejte si, jestli mezi jednotlivými kusy zůstane průchozí prostor – ideálně alespoň šedesát centimetrů, v menších bytech stačí padesát.
Největší chybou, které se lidé dopouštějí, je nechat barvu zaschnout pod průvanem nebo na přímém slunci. Rychlé vysychání způsobuje, že se povrch vytáhne a vzniknou prasklinky. Ideální je teplota kolem 20 °C a mírná vlhkost. Také nedýchejte výpary – místnost vždy větrejte, ale tak, aby vzduch neproudil přímo na čerstvý nátěr. Po dokončení nechte nábytek odležet alespoň týden, než ho začnete běžně používat. I když barva na dotek schne za pár hodin, chemicky plně vytvrdne až po delší době. Tento krok mnozí přeskočí a pak se diví, že se na povrchu dělají otisky prstů nebo se barva odírá.
Jak tencel prát, aby si zachoval své vlastnosti Údržba tencelu je jednodušší, než se může zdát, ale vyžaduje pár zásad. Perte ho na jemný program s teplotou do 40 °C, ideálně 30 °C. Vyšší teplota způsobuje srážení vláken a ztrátu měkkosti. Používejte běžný prací prášek nebo gel, ale vyhněte se aviváži — ta ucpává vlákna a snižuje jejich savost. Pokud máte oblečení z tencelu, perte ho naruby, ale u povlečení to není nutné. Důležité je nepřepínat odstředivku; na 800–1000 otáček to bohatě stačí. Více otáček může materiál zmačkat a vytvořit trvalé záhyby.
Pokud natíráte nábytek, který bude venku (například zahradní židle), vyberte barvu s UV ochranou a zvýšenou odolností proti vlhkosti. Vnitřní nábytek zase potřebuje povrchovou úpravu, která snese občasné čištění běžnými prostředky – nikoliv agresivní chemii. Pro kuchyně a dětské pokoje zvolte barvy s hygienickým certifikátem a nízkým obsahem rozpouštědel. Na závěr se vyplatí investovat do kvalitního válečku a štětce, protože levné nářadí zanechává žmolky a stopy. Pamatujte, že barva na nábytek není jen dekorace; je to ochranná vrstva, která prodlužuje životnost vašeho kousku. Správnou přípravou a trpělivostí získáte povrch, který bude vypadat dobře a vydrží i běžný provoz bez nutnosti brzké renovace.
Tencel, známý také jako lyocell, se v bytovém textilu prosazuje čím dál častěji. Není to žádná marketingová novinka, ale vlákno s reálnými vlastnostmi, které se vyplatí znát. Vyrábí se z dřevní buničiny, nejčastěji z eukalyptu, a díky uzavřenému výrobnímu procesu se o něm mluví jako o ekologičtější alternativě bavlny. Pro běžného uživatele je ale důležitější, co tencel umí v praxi: výborně saje vlhkost, je jemný na dotek a přirozeně termoreguluje. Pokud hledáte povlečení nebo deky, které vás v létě nepřehřejí a v zimě nenechají prochladnout, tencel je solidní volbou.
