Poznáte ho podle silného, zavalitého třeně s výraznou síťkou, která bývá v horní části jemnější a směrem dolů hrubší. Klobouk je zprvu polokulovitý, později polštářovitý, ve stáří až ploše rozložený. Barva přechází od světle hnědé po tmavě kaštanovou, za sucha bývá sametový, za vlhka mírně lepkavý. Rourky jsou nejdřív bílé, později žlutozelené, na řezu nemodrají. Dužnina je bílá, pevná, na řezu se zbarvuje jen nepatrně do růžova nebo nemění barvu vůbec. Záměna hrozí s hřibem hnědým, který má tmavší klobouk a modrající rourky, a s hřibem žlučníkem, jehož rourky jsou růžové a chuť velmi hořká. Hořkost poznáte tak, že kousek dužniny ochutnáte a vyplivnete – žlučník zůstane v ústech nepříjemně hořký.

Většina houbařů míří do lesa, ale louky a pastviny nabízejí druhy, které v lese nenajdete. Jde o jiný typ sběru: otevřený terén, jiné podmínky, jiná pravidla. Kdo to zkusí bez přípravy, obvykle odejde s prázdným košem nebo s úlovkem, který skončí v koši na odpadky.

Jak skládat houby, aby se nepomačkaly a nezapařily Houby se nemají mýt ani máčet, to až doma. V lese je jen očistěte nožem od hlíny a jehličí a odřízněte zbytky podhoubí. Skládejte je kloboukem dolů, ne na sebe ve vrstvách. Každá vrstva vytváří tlak a teplo. Pokud máte hodně hub, použijte dvě přepravky nebo je rozdělte do několika menších nádob. Velké a těžké houby dejte naspod, menší a křehčí nahoru. Nikdy je necpěte do sebe silou.

Do čistých, horkou vodou vypláchnutých sklenic vrstvěte houby, proložte je plátkem cibule, kouskem mrkve a případně chilli papričkou. Zalijte horkým nálevem tak, aby byly houby zcela ponořené a hladina sahala asi centimetr pod okraj. Sklenice uzavřete a sterilujte při teplotě kolem osmdesáti pěti stupňů dvacet až třicet minut. Po vychladnutí je uložte do chladu a temna. První ochutnávka je nejlepší po třech až čtyřech týdnech, kdy se chuť spojí. Pokud se na hladině objeví plíseň nebo nálev zákal a zápach, obsah vyhoďte. Nejčastější chybou je málo octa a slabá sterilace, což vede ke zkažení během několika týdnů.

Nejčastější důvod, proč se houby z lesa zapaří, je ten, že je sběrač nahází do igelitky nebo do těsného batohu. Houby dýchají, produkují teplo a vlhkost a v neprodyšném obalu se do hodiny začnou potit. Začnou měknout, lepí se na sebe a klobouky tmavnou. Přeprava není o tom, jak dlouho vydrží, ale jak rychle je dostanete domů v takovém stavu, v jakém jste je našli.

Po příjezdu domů houby ihned vysypte a proberte. I jedna zapařená houba nakazí ostatní. Ty, které mají slizký nebo mazlavý povrch, vyhoďte, ne je sušte ani nezavařujte. Zbytek očistěte suchým hadříkem nebo štětcem, příliš je neumývejte. Pokud je nezpracujete hned, uložte je v jedné vrstvě do chladničky v otevřené nádobě vyložené papírovou utěrkou. Nikdy je nedávejte do mikrotenového sáčku ani do uzavřené krabičky – tam se zapaří během několika hodin i při nízké teplotě.

Hřib dubový se hodí i k sušení, ale pouze za dobrého větrání a v tenkých plátcích. Sušený si uchová výrazné aroma a po namočení ho můžete přidat do omáček a polévek. Nakládaný v kyselém nálevu vydrží v chladu i několik měsíců, aniž ztratí pevnost. Když dodržíte správný sběr, rychlé zpracování a dostatečnou kyselost nálevu, budete mít z jedné sezony zásobu, která se hodí k masu, do salátů i jako samostatný pokrm.

Základem je prodyšná nádoba. Osvědčený je proutěný košík, ale poslouží i plastová přepravka s děrovaným dnem nebo plátěná taška, která není zevnitř pogumovaná. Důležité je, aby dno nebylo pevné a vlhko mělo kam odcházet. Nikdy nepoužívejte igelitové tašky, uzavřené kbelíky ani nepromokavé batohy. Pokud jinou možnost nemáte, dejte houby do koše volně a obal nechte otevřený.

Správně usušená houba se ohne, ale nezlomí, a po stlačení se vrátí do tvaru. Pokud se láme s ostrým zvukem, je přesušená a ztratila příliš mnoho vlhkosti – v polévce pak bude tuhá. Zkoušejte vždy několik kusů, ne jen ty nejtenčí. Hotové houby nechte vychladnout na plechu, teprve potom je vrstvěte do sklenic nebo papírových sáčků. Horké houby ve sklenici okamžitě začnou vlhnout od kondenzace.

Hřib dubový roste od června do září, v teplých letech i déle. V nižších polohách, v pahorkatinách a v říčních údolích se objevuje dřív než v horách. Hledejte ho v dubových a smíšených lesích, na okrajích cest, v mladých porostech a na prosvětlených stráních. Má rád kypré, mírně vlhké půdy, ale nesnáší trvale podmáčená místa. Po vydatných deštích a teplotách kolem dvaceti stupňů čekejte první plodnice zhruba za týden až deset dní. Na jižních svazích se objeví dřív, na severních později a často ve větším množství.