Lidi informujte průběžně, ne až na poslední schůzi. Každý potřebuje vědět, kdy má zabalit svůj stůl, kam si dá osobní věci a kde bude první den parkovat. Určete jednoho člověka, který bude mít poslední slovo při rozhodování, jinak se bude každý ptát někoho jiného. Na den stěhování vyhraďte dostatek přepravek na osobní věci, které si zaměstnanci ponesou sami. Firemní majetek označujte jednotným systémem, například barvou podle patra a číslem podle seznamu.
Základem je pevný obvod, ne jen plot. Pletivo musí být zapuštěné do země alespoň třicet centimetrů a v rozích zahnuto ven, protože liška i jezevec se rádi podhrabávají. Oko pletiva volíme menší než pět centimetrů, jinak jím prostrčí hlavu kuny a lasičky. Horní část plotu doplníme přesahujícím pruhem, který zabrání přelezení. Kurník stavíme tak, aby střecha nebyla pochozí pro mývala, a větrací otvory kryjeme pevným pletivem, ne drátěným sklem, které se snadno rozbije.
Prevence je jednodušší než léčba. Jednou za dva týdny listy otřete vlhkým hadříkem, aby se na nich neusazoval prach a vodní kámen. Zalévejte ráno, aby přebytečná voda mohla do večera odpařit. U rostlin s velkými listy, jako jsou fíkusy nebo monstery, kontrolujte spodní stranu listů, kde se plíseň objevuje nejdříve. Pokud se bílé skvrny objeví znovu i po všech těchto krocích, zvažte, zda rostlina nemá poškozené kořeny — vyjměte ji z květináče, prohlédněte kořeny a odstraňte všechny tmavé, měkké nebo zapáchající části.
Pravidlo, které funguje ve spíži i v ledni
Největší chybou je cpát do mezery hluboké police. Pokud je výklenek hluboký přes třicet centimetrů, předměty v zadní části stejně nepoužíváte a jen se na nich usazuje prach. Řešením je police mělká, nebo výsuvný systém, který se vysune celý ven. U sprchového koutu ale pozor na těsnění – každý zásah do obkladu znamená riziko, že vám do konstrukce začne zatékat. Do spáry mezi koutem a zdí nikdy nevrtat.
Než začnete řešit výživu, vyřešte vodu. Na balkoně platí, že rostlina v malém květináči vysychá mnohem rychleji než na zahradě. Substrát kontrolujte prstem dva centimetry pod povrchem. Pokud je suchý, zalijte vydatně, dokud voda neproteče dnem. Pokud je vlhký, počkejte. Nejčastější chybou je zalévat každý den stejné množství bez ohledu na počasí. V horku potřebuje petúnie v litrech substrátu klidně dvakrát denně vodu, při deštivém týdnu stačí jednou za tři dny.
Nakonec si rozmyslete, co tam vlastně patří. Do prostoru u koutu nepatří zásoby na měsíc ani čisticí prostředky v otevřených lahvích. Patří tam to, co používáte denně: ručník, žínka, stěrka, jeden sprchový gel. Všechno ostatní přestěhujte do uzavřené skříňky jinde. Čím méně předmětů v úzkém prostoru stojí, tím snáz se udržuje a tím méně překáží při samotném sprchování.
Větrání je druhá věc, na kterou se zapomíná. Úzký prostor u koutu bývá nejhůř provětrávané místo v celé koupelně. Pokud tam dáte skříňku až ke stropu, uzavřete vlhkost natrvalo. Nechte nad ní mezeru alespoň pět centimetrů a po každém sprchování kout vytřete stěrkou. Věci, které tam ukládáte, musí být suché – mokrý ručník hozený do uzavřené skříňky začne do dvou dnů plesnivět.
Materiál volte podle toho, jak často kout používáte. Dřevotříska i s fólií v trvale vlhkém prostředí nabobtná, i když je označená jako voděodolná. Bezpečnější je hliník, nerez nebo masiv s olejovou úpravou. Kovové police ale nenechávejte holé – mýdlo a šampon obsahují látky, které na levném pozinku zanechají skvrny. Podložka z umělé hmoty nebo skla tomu zabrání.
Co se do úzkého prostoru vejde a co ne Do mezery široké do patnácti centimetrů se vejde svislý držák na ručníky, úzká odpadková nádoba nebo věšák na stěrku a kartáč. Nad třicet centimetrů už zvládne úzká skříňka s dvířky, která se otevírají ven z prostoru, ne do sprchy. Vyhněte se dvířkám posuvným v jedné kolejnici – v mokrém prostředí se kolejnice zanáší vodním kamenem a po čase zadrhávají.
Prostor mezi sprchovým koutem a zdí nebo mezi koutem a umyvadlem bývá úzký, často jen kolem dvaceti až třiceti centimetrů. Právě tam se ale dá umístit většina toho, co jinde v koupelně překáží. Než začnete cokoliv kupovat, změřte si šířku mezery ve třech místech – u podlahy, ve středu a pod stropem. Stěny nebývají kolmé a rozdíl dva centimetry rozhodne o tom, zda se skříňka vejde, nebo ne.
