Čtvrtou chybou je ignorování kontextu. Stejný faul ve třetí minutě a v nastavení nemá stejnou váhu. Rozhodčí, který to nerozliší, působí jako stroj. Na začátku stačí domluva, v závěru může být stejný zákrok za kartu. Zároveň platí, že karta nemá být pomstou za předchozí kritiku. Pokud sudí uděluje žlutou jen proto, že ho hráč předtím slovně napadl, ztrácí respekt.
Častou chybou je domněnka, že krátery vznikly naráz při jedné katastrofě. Ve skutečnosti jde o postupný proces, který trvá dodnes. Další mýtus tvrdí, že Měsíc je mrtvé těleso bez jakýchkoli změn. I když je geologicky klidný, nové malé krátery na něm vznikají neustále. A proč tedy připomíná ementál? Protože díry v sýru jsou také rozmístěné nepravidelně a různě velké. Podobnost je čistě vizuální, ale dobře vystihuje, co na obloze vidíme.
Posledním krokem je zbavit se toho, co jste do ložnice nastěhovali omylem. Žehlicí prkno, rotoped nebo krabice s papíry patří jinam. Pokud po všem tomto úpravy stále nestačí, zkuste posunout postel do rohu a uvolnit tak jednu celou stěnu pro skříň. Malá ložnice nemusí být skladiště — stačí jí méně nábytku, více světla a pevný řád.
Začněte tím, že změříte půdorys a zakreslíte dveře, okna a radiátor. Pak si na papír nakreslete tři varianty rozmístění postele: čelem k oknu, bokem k oknu a hlavou ke zdi mezi okny. Postel je největší předmět, takže určuje všechno ostatní. Vyhněte se jejímu umístění přímo proti dveřím — vzniká průvan a pocit stísnění. Pokud to jde, nechte po obou stranách postele alespoň padesát centimetrů na vstávání.
Co dělat, když emoce přebíjejí úsud
Představte si srážku malé planetky s povrchem Měsíce. Nárazová energie se během zlomku sekundy přemění na teplo a tlak. Hornina se vypaří, roztaví a vyhodí do okolí. Vznikne kruhová prohlubeň s vyvýšeným okrajem a kolem ní vrstva vyvrženého materiálu. Tomuto procesu se říká impaktní kráter. Nejde tedy o sopečnou činnost, i když některé menší útvary mohou mít jiný původ.
K veterináři jděte, jakmile vidíte tvrdý hnědý povlak, který nejde setřít, nebo zarudlé dásně. Stejně tak při zápachu, který přetrvává i po týdnu pravidelného čištění. Akutní důvod k návštěvě je, když pes přestane přijímat tvrdou potravu, slintá krví, má nateklou tvář nebo se mu z tlamy line hnis. Ultrazvukové čištění se dělá v celkové anestezii – to je nutné, protože bez ní nelze ošetřit prostor pod dásní. Před zákrokem veterinář obvykle odešle psa na krevní testy a zkontroluje srdce. Po čištění bývá dáseň citlivá dva až tři dny, proto se podává měkká strava a vyhýbá se tvrdým hračkám.
Když se na Měsíc podíváte dalekohledem, uvidíte stovky jam různých velikostí. Největší z nich jsou vidět už pouhým okem jako tmavé skvrny. Říkáme jim krátery a jejich vznik není záhadou. Většina z nich vznikla dopadem těles z vesmíru – planetek, komet a menších úlomků, které se pohybují Sluneční soustavou rychlostí několika kilometrů za sekundu.
Pokud chcete krátery pozorovat sami, vyberte si dobu kolem první čtvrti nebo poslední čtvrti. Slunce tehdy svítí na povrch pod nízkým úhlem a vrhá dlouhé stíny. Krátery pak vypadají plasticky a snadno rozeznáte jejich okraje i dna. Úplněk je pro pozorování méně vhodný, protože světlo dopadá kolmo a reliéf se zploští. Malý dalekohled s průměrem objektivu kolem 70 až 100 milimetrů už ukáže desítky zajímavých útvarů.
Na první pohled se může zdát, že všechny krátery vypadají stejně. Není to pravda. Mladší krátery mají ostré okraje a jasné paprsky vyvrženého materiálu. Starší jsou mělčí, jejich okraje jsou zaoblené a postupně je překrývají další dopady. Podle počtu kráterů na určité ploše dokážou vědci odhadnout její stáří. Této metodě se říká kráterová chronologie.
Kolik kráterů vlastně vzniklo a proč některé mizí? Měsíc nemá atmosféru ani tektonické desky, které by povrch neustále přetvářely. Na Zemi vítr, déšť a pohyb kontinentů krátery během milionů let zahladí. Na Měsíci ale eroze téměř neexistuje. Povrch je vystaven jen slabému kosmickému větru a mikrometeoritům, které ho pomalu „obrušují”. Proto se zde krátery hromadí po miliardy let a vytvářejí charakteristický děrovaný vzhled.
