Jak se teplo dostane z vrtu do radiáto

Po nastěhování si dejte dva až tři dny na dojezd. Počítejte s tím, že tiskárny, telefony a přístupové systémy nebudou fungovat na první pokus. Mějte připravený seznam závad a jednoho člověka, který je sbírá a předává dál. Teprve když všechno běží, můžete říct, že stěhování skončilo. Do té doby je to jen přesun nábytku.

Obal, který drží, ale nedus

Začněte tím, že si doma sepíšete trasu. Na zahradě vytipujte pět až sedm míst, která děti znají – strom, zahradní domek, sušák, kompost, branku. Uvnitř bytu použijte zásuvku, botník, křeslo, koupelnu. Ke každému místu napište jednu šifru a k ní indicii, kde hledat dál. Trasu si projděte sami a zkontrolujte, zda se šifry nerozmoknou a zda je opravdu najdete i potmě.

Před praním vždy důkladně vytřepejte prach. Závěsy visí u okna a zachycují jemný prach, který se ve vodě změní na nános, jenž se usazuje ve vláknech. Ubrusy nejprve odstraňte zbytky jídla – drobky v bubnu působí jako brusivo. Skvrny od vína, kávy nebo tuku předepište ještě před praním, ale nepoužívejte čistý bělidlový prostředek přímo na barevnou látku. U barevných ubrusů dejte pozor na odbarvovací prostředky, které mohou zanechat světlé mapy.

Kam s úložným prostorem, aby nepřekáž

Na konci hry si s dětmi projděte celou trasu znovu a ukažte, kde byla která šifra. Děti tak vidí, že šlo o promyšlený celek, a příště si samy řeknou o další. Pokud je hra bavila, nechte je vymyslet jednu šifru pro vás. Právě tím se z jednorázové zábavy stane opakovaná činnost, která rozvíjí logiku i spolupráci.

Typická chyba je příliš mnoho stanovišť na malém prostoru. Děti pak pobíhají v kruhu a přestávají vnímat indicie. Další častou chybou je šifra, která se dá vyluštit jen s vědomostmi, jež dítě nemá – například cizí jazyk nebo složitá matematika. Vyhněte se také úkolům, kde se běhá přes silnici nebo kde hrozí pád ze stromu. Bezpečnost je důležitější než napětí.

Šifrovací hra pro děti nepotřebuje drahé vybavení ani složitou techniku. Stačí papír, tužka, pár indicií a ochota strávit odpoledne venku nebo v obýváku. Základem je jednoduchý princip: děti dostanou první šifru, vyluští ji, najdou další stanoviště a tak postupují až k odměně. Čím méně rekvizit, tím méně věcí se cestou ztratí nebo rozbije.

Jaké šifry fungují a jak je vytvořit Pro menší děti se osvědčily obrázkové rébusy, přesmyčky a šifry, kde se písmeno nahradí číslem podle abecedy. Větší zvládnou čtení zrcadlově, čtení po slovech pozpátku nebo mřížku, do které se text vepisuje po sloupcích. Dobré je střídat typy – jedna šifra luštění zrychlí, jiná je pomalejší a nutí přemýšlet. Vždy ale platí, že šifra musí mít jediné řešení a musí být luštitelná bez nápovědy dospělého.

Odměnu nedávejte na jedno snadno uhodnutelné místo. Rozdělte ji na části – sladkost, samolepku, malou hračku – a poslední indicie ať vede k místu, kde je ukrytá. Pokud hru hrajete na zahradě, počítejte s počasím: papírové šifry vložte do průhledných desek nebo zalaminujte, případně použijte kamínky s písmeny. Uvnitř bytu zase odstraňte předměty, o které se dá zakopnout.