Pro připojení bez kabelu přes dveře se používá venkovní zásuvka nebo průchodka. Pokud žádnou nemáte, veďte kabel oknem, ale i tam platí: kabel nesmí být napnutý a musí mít ochranu proti oděru. V místě, kde kabel opouští interiér, ho zajistěte páskou nebo klipem, aby se neposouval. Venku používejte pouze kabely a řetězy určené pro venkovní použití, jinak hrozí zkrat nebo poškození izolace mrazem.

Na skutečnou rez je nejúčinnější kyselina šťavelová. Prodává se jako přípravek na odstranění rzi z textilu, ale v malém množství ji najdete i v přírodním stavu – v kyselině citronové nebo v octu. Roztok kyseliny citronové (dvě lžíce na půl litru studené vody) naneste na skvrnu houbičkou, nechte působit patnáct až dvacet minut a potom důkladně vymáchejte. U octa použijte bílý destilovaný ocet zředěný s vodou v poměru jedna ku jedné. Po kyselině vždy neutralizujte povrch slabým roztokem jedlé sody, jinak zbytek kyseliny oslabí vlákna a koberec ztratí barvu. U syntetických koberců (polypropylen, polyester) je postup bezpečný, u přírodních vláken jako juta nebo sisal nejdřív vyzkoušejte roztok na nenápadném místě u okraje.

Nejčastější chyba je škrábání nožem z úhlu. Čepel sjede po lepidle a udělá rýhu, kterou už neopravíte. Další chyba je příliš mnoho tepla: fén držený na jednom místě ohne plast i přilepenou fólii. Někteří lidé také používají ředidlo nebo aceton na vše, co najdou. Tyto prostředky rozpouštějí nejen lepidlo, ale i barvy, laky a některé plasty. Vždy je nejdřív vyzkoušejte na malém místě, které není vidět.

Podnos není dekorace, ale nástroj. Vezměte plechový nebo plastový s vyšším okrajem, aby hrnek neklouzal, když fouká. Musí mít ploché dno a madla po stranách, ne uprostřed — jinak se při přenášení překlopí. Když ho necháte na stole trvale, obraťte ho dnem vzhůru nebo ho postavte svisle ke zdi. Voda, která v něm zůstane po dešti, jinak zateče pod stolek a udělá mapu na dlažbě.

Základní pravidlo zní: v prostoru, kam dítě dosáhne, nesmí být nic, po čem by se dalo vyšplhat. To znamená odstranit nejen židle, ale i květináče, truhlíky, odkládací stolek, sušák na prádlo, přepravky a hračky. Květináč u zábradlí vypadá nevině, ale dítě se o něj opře, postaví se na něj a má najednou hlavu nad zábradlím. Stejně nebezpečný je i nízký parapet, na který se dá vylézt ze židle.

Třetí věc je materiál. Přírodní vlákna, jako je juta nebo sisal, vypadají dobře, ale na balkoně bez přístřešku rychle chytají plíseň. Polypropylenové koberce s krátkým vlasem snesou vodu lépe, ale i tak potřebují prostor pro odtok. Čtvrtá věc je samotná hrana balkonu. Pokud koberec přesahuje přes okraj, voda po něm stéká na fasádu a může poškodit omítku. Nechte vždy několik centimetrů odstupu od okraje a od stěny, aby vzduch mohl proudit.

Stolek přikryjte, nebo ho aspoň nakloňte. Vodorovná deska je sběrač vody. Když ji necháte v rovině, po dešti na ní stojí louže a dřevo i kov pod ní trpí. Nakloňte desku o pár stupňů nebo ji celou zakryjte nepromokavou plachtou, kterou ve spodním rohu zatížíte. Plachta nesmí ležet přímo na desce — mezi nimi nechte vzduch, jinak se pod ní drží vlhkost a vzniká plíseň.

Židle nebo stolička patří ke zdi, ne doprostřed balkonu. Vítr s ní umí zatřást, zvlášť když je lehká. Pokud ji necháváte venku, položte ji na bok nebo ji opřete o zábradlí. Sedák z umělé hmoty vydrží, látkový polštář ne — ten po pár nocích nasákne a ráno je mokrý. Když už polštář venku necháváte, vezměte ho dovnitř, jakmile začne klesat teplota.

Co nechat trvale a co raději nosit domů Trvale na balkoně může zůstat jen to, co vydrží mráz, slunce i déšť. Keramické hrnky a porcelánové talíře ne — prasknou při prvním přechodu teplot. Sklenice na vodu taky ne, stačí, když do ní v noci naprší a ráno praskne. Skleněné a kovové příbory jsou v pořádku, pokud je dáte do uzavřené plechové krabice. Lněná nebo bavlněná utěrka zmokne a za dva dny zapáchá. Nechte venku jen plastové nebo nerezové nádobí a jednu uzavíratelnou dózu na suché pečivo.

Nikdy nepodsouvejte pod zábradlí nic, co by vytvořilo schod. Rodiče často dávají k zábradlí židli, aby dítě vidělo ven. Jenže dítě se na židli postaví a ohne se přes okraj. Pokud chcete dítěti umožnit výhled, použijte pevnou podlahu a držte ho za ruku. Židle u zábradlí patří pryč, a to i tehdy, když si myslíte, že dítě na ni nevyleze. Děti jsou vynalézavé a zkoušejí to opakovaně.

Zkontrolujte také dveře na balkon. Pokud se dají otevřít zevnitř, dítě se na balkon dostane samo. Zajistěte je západkou nebo zámkem, který dítě nedokáže odjistit. Nikdy nenechávejte dítě na balkoně samotné, ani když si myslíte, že je zábradlí v pořádku. Stačí chvilka nepozornosti a dítě je schopné přemístit židli nebo vylézt na parapet. Bezpečný balkon není ten s nejvyšším zábradlím, ale ten, kde není nic, po čem by se dalo vyšplhat.