Větrání je na malém prostoru klíčové. Pokud je balkon uzavřený sklem, nechte pootevřené okno, ale pozor na průvan, který strhne lehké kusy prádla. Naopak na otevřeném balkonu bez zábradlí je vítr největší nepřítel. Prádlo věste tak, aby mezi kusy byly mezery a vzduch mohl proudit. Ručníky a povlečení dejte na delší tyče, drobné prádlo na kratší. Nikdy nedávejte mokré prádlo přímo na sebe, vzniká zápach a plíseň.
U zábradlí platí, že záleží na jeho konstrukci. Trubkové zábradlí unese zavěšený sušák na háčcích s pryžovou vložkou, která brání poškrábání laku. Ploché nebo skleněné zábradlí háčky neudrží, tam je nutné zvolit sušák s upínacím rámem, který se přes zábradlí obepne. Vždy zkontrolujte, zda sušák nepřesahuje přes vnější hranu zábradlí – vítr na vyšších patrech s ním dokáže pořádně zalomcovat a při špatném zajištění ho shodí dolů.
Jak postupovat, když se blíží déš
Před pokládkou zkontrolujte spád podlahy. Voda má odtékat směrem od zdi, ne do rohu. Trávník se řeže na míru s přesností na centimetr, okraje se nechávají mírně přesahovat a pak se zastrčí pod lištu. Spoje se lepí oboustrannou páskou, ale jen na suchý a čistý podklad. Nikdy trávník nelepte přímo na beton, pokud mezi nimi není drenážní vrstva. Lepidlo ve vlhku povolí a trávník se začne vlnit.
Sušení venku má smysl – šetří energii a prádlo lépe voní. Ale v těsném sousedství je potřeba myslet na druhé. Kdo dodrží pár základních pravidel, vyhne se zbytečným konfliktům a přitom si prádlo v klidu usuší.
Než koupíte hotový výrobek, změřte si tři věci: šířku lodžie, výšku parapetu a místo, kam se má deska sklopit. Stůl, který se vejde na šířku, ale po sklopení blokuje dveře, je k ničemu. A pokud na lodžii fouká, přidejte západku proti samovolnému sklopení — jinak vám deska za větrného dne spadne na nohy.
Běžná chyba je položit trávník na starou gumovou podložku. Ta sice tlumí kroky, ale zároveň drží vodu a brzy začne plesnivět. Další chybou je nechat trávník volně ležet bez zajištění. Při dešti se nasákne, ztěžkne a může se posunout. Pokud je lodžie otevřená a prší na ni šikmo, počítejte s tím, že voda steče i pod okraj. Proto se vyplatí udělat lem z drenážní lišty a trávník k ní připevnit suchým zipem nebo páskou, která se dá kdykoli odlepit.
Údržba je jednoduchá, ale pravidelná. Jednou za čas trávník nadzvedněte a zkontrolujte, zda drenážní rošty nejsou ucpané listím nebo pískem. Vysajte je nebo opláchněte hadicí. Pokud ucítíte zápach, znamená to, že vlhkost zůstává uvnitř. V takovém případě trávník sundejte, nechte podklad vyschnout a teprve potom ho položte zpět. Umělý trávník na lodžii není problém, pokud víte, kudy má voda odtéct. Když to podceníte, po dešti budete řešit plíseň místo odpočinku.
Umělý trávník na lodžii vypadá dobře, dokud nepřijde první vydatný déšť. Voda se vsakuje jen částečně, zbytek zůstává v podkladu a pod trávníkem začne vznikat vlhké prostředí. Pokud je pod ním beton, dlažba nebo stará guma, vlhkost nemá kam odtéct. Během několika dní se objeví zatuchlý zápach, plíseň a někdy i hmyz. Právě proto je důležité vědět, co se pod trávníkem děje, ještě než ho položíte.
Co se stane, když drenáž chybí nebo je špatná Bez drenáže se voda drží pod trávníkem i několik dní. Vrstva, která měla odvádět vlhkost, se ucpe a vznikne mokrá bariéra. Trávník pak klouže, tvoří se v něm boule a při chůzi voda vystřikuje. Hůř se to řeší na balkoně s plechovým zábradlím, kde se vlhkost drží u zdi. Pokud je podklad rovný a bez spádu, voda se zastaví v prostředku a vsakuje se pomalu. Řešením je vyskládat drenážní rošty tak, aby voda mohla odtékat k okraji, a přidat odtokovou lištu.
Základem je drenážní vrstva. Na lodžii se nedělá klasická štěrková drenáž jako na zahradě, protože by zbytečně zvedla podlahu a mohla zatížit konstrukci. Místo toho se používají plastové rošty nebo drenážní desky s malými otvory, které vodu odvedou do okraje a dál do odpadu. Desky se kladou na podlahu bez lepení, jen se spojí do sebe. Na ně přijde filtrační textilie, která zabrání, aby se otvory zanesly prachem a pískem.
