Začněte tím, že si změřte půdorys ve složeném stavu, ne v rozloženém. Vezměte obě židle i stolek, složte je a položte na sebe přesně tak, jak je budete uklízet. Teprve pak hledejte místo. Pokud se sestava ve složeném stavu nevejde za dveře nebo pod parapet, bude po prvním dešti ležet uprostřed a přestanete ji sklízet. Typická chyba je kupovat stolek o pár centimetrů širší, než je vnitřní prostor mezi zábradlím a zdí.

Nábytek u zábradlí je nejčastější chyba Židle, stolek, květináč, truhlík nebo i kbelík postavený ke zdi je pro dítě schodiště. Zkontrolujte celý obvod balkonu a všechno, co se dá posunout, od zábradlí odsuňte alespoň metr. Pozor na židle, které mají opěradlo nebo sedák vodorovně s hranou zábradlí. Dítě se postaví na sedák, přehoupne se přes hranu a je pryč. Stejně nebezpečná je i skříňka nebo mrazák, pokud stojí přímo u zábradlí. Nábytek, který nejde odstěhovat, zajistěte tak, aby se nedal použít jako stupínek.

Co hlídat při samotném nabíjen

Základ je zábradlí. Změřte výšku horní hrany od podlahy a porovnejte ji s výškou dítěte. Pokud zábradlí sahá dítěti pod hrudník, je čas na úpravu. Mezery mezi svislými pruty nebo sklem nesmí být tak velké, aby jimi dítě prostrčilo hlavu nebo se do nich zaklínilo. Když jsou mezery široké, pomůže pevná deska připevněná ze strany dovnitř nebo síť s oky menšími než 10 cm. Síť musí být napnutá a upevněná ke konstrukci, ne jen přehozená přes zábradlí.

Stín není jen otázka teplo

Zásadní je i podlaha pod lavicí. Pokud sedí přímo na dlažbě nebo na dřevěné palubce, vlhkost se do dna dostane vždycky. Podložte nohy plastovými podložkami nebo krátkými hranoly, alespoň dva až tři centimetry nad zem. Dno lavice pak nechte provětrávané a jednou za měsíc vnitřek otevřete na celý den, ideálně za suchého a větrného počasí. Vlhko se hromadí i bez deště – z rozdílu teplot mezi dnem a nocí.

Balkon je pro malé dítě lákavé místo, ale také riziko, které se podcení snadno. Než dítě pustíte ven, projděte si zábradlí, nábytek i drobnosti, které tam máte. Nejde o to zalepit balkon páskou, ale odstranit to, co dítě dokáže využít k přelezení nebo co mu může spadnout na hlavu.

Klasický stojan je nejčastější řešení. Aby něco vydržel, musí mít dostatečně těžkou základnu a nízké těžiště. Základna z betonu nebo litiny o hmotnosti odpovídající velikosti slunečníku je minimum, ne luxus. Plastové základny plněné vodou fungují jen do prvního silnějšího poryvu, protože voda se vlní a hmota se přesouvá. Desky nebo dlaždice položené na nohu stojanu jsou další častá chyba — při nárazu větru kloužou a slunečník se i s nimi převrhne. Pokud stojan nestojí na rovině, podložte nohu tak, aby se nepohupoval, a zkontrolujte, že se šrouby po sezóně nepovolily.

Odstraňte i volné předměty, které dítě zvedne a přehodí přes okraj. Míč, lopatka, pet láhev nebo malý kyblík se mohou stát zbraní, i když to tak na první pohled nevypadá. Rostliny v květináčích na okraji balkonu raději přesuňte na zem nebo na vnitřní stranu. Květináč, který dítě shodí, může někomu dole vážně ublížit.

Dveře na balkon musí jít zajistit. Dítě se naučí otevírat kliku dřív, než si myslíte. Zámek nebo zástrčka musí být mimo jeho dosah, případně použijte pojistku, kterou dítě neotevře. Zároveň ale dveře nesmí být zablokované tak, aby se nedaly otevřít zevnitř při nouzi. U starších dětí vysvětlete, že na balkon se chodí jen s dospělým, a pravidlo dodržujte i vy. Dítě dělá to, co vidí, ne to, co mu řeknete.