Podzimní jablka dozrávají ve vlnách. První padají letní odrůdy, které dlouho nevydrží, pak přijdou pevné zimní. Než se pustíte do zpracování, roztřiďte úrodu na tři hromady: jablka bez vady na uskladnění, mírně otlučená na šťávu a pyré, nahnilá okamžitě pryč. Hniloba se šíří i do zdravé dužiny, aniž by byla na první pohled vidět, a zkazí chuť celé várky. Právě tohle je chyba, kterou lidé dělají nejčastěji – snaží se zachránit každý kousek a pak se diví, že mošt hořkne.
Co dělat, když se dětem nechce sbírat Sbírání přírodnin často selže, protože nemá cíl. Dejte mu ho. Například: „Postav cestu z deseti kamenů, po které přejdeš, aniž se dotkneš země.” Děti začnou samy hledat ploché kameny, řadit je a přenášet. Přitom procvičí rovnováhu i odhad. Pozor na přenášení těžkých kamenů – zvedat je mají pouze děti, které unesou batoh. Menší ať nosí větve nebo šišky. Také se vyhněte sbírání mechu a lýčí. V českých lesích je mnoho druhů chráněných a dítě by si mělo odnést pravidlo, že se bere jen to, co leží na zemi a co není domovem pro hmyz.
Při válování podsypávejte jen minimálně, jinak se do těsta dostane mouka navíc a bude tuhé. Válejte od středu k okrajům na plát asi 3 mm silný. Tenký plát se při pečení nadzvedne a vytvoří typické křehké vrstvy. Náplň nechte vychladlou, jinak tuk v těstě povolí a štrúdl se rozteče. Okraje potřete rozšlehaným vejcem, přeložte a pevně přitiskněte, aby šťáva neunikala ven.
Na šťávu se hodí mix sladkých a kyselých odrůd. Samotná sladká jablka dávají plochou chuť, samotná kyselá zase svíravou. Jablka před lisováním properte, zbavte stopek a listů, ale neolupujte – slupka a jádřinec nesou aromata. Odstraňte pouze napadená místa. Pokud nemáte lis, nastrouhejte jablka nahrubo, vložte do hrnce s trochou vody, duste 15 minut do změknutí a pak protlačte přes plátno nebo síto. Šťáva z dušených jablek je kalnější, ale chutná plněji a vydrží bez konzervace v mrazáku i půl roku.
Nábytek v malé ložnici musí pracovat na více způsobů. Noční stolek může být zároveň zásuvkový box nebo malý vozík na kolečkách, který v případě potřeby odjedete. Postel s úložným prostorem nahradí komodu. Paraván nebo závěs místo pevných dveří ubere místo na otevírání. Zrcadlo na stěně ložnici opticky zvětší a zároveň může zakrýt úložný výklenek. Když nábytek přesouváte, nechte kolem postele alespoň šedesát centimetrů volné šířky na každé straně, jinak se v místnosti budete plazit. A ještě jedna praktická rada: každý večer před spaním ukliďte jednu věc, která do ložnice nepatří. Za týden uvidíte rozdíl a za měsíc získáte zpátky prostor, o kterém jste si mysleli, že v něm není.
Základem je suchá a měkká podestýlka, která se nelepí na běhák. Osvědčuje se vrstva hoblin nebo dřevěné štěpky o výšce pěti až deseti centimetrů, kterou každý den prohrábnete a jednou týdně zcela vyměníte. Sláma je vhodná jen krátká a řezaná, dlouhá sláma se slepici omotá kolem prstů a vytváří škrtidlo. Piliny jsou příliš jemné, práší a při navlhnutí tvoří tvrdou krustu. Nikdy nepoužívejte novinový papír jako jedinou podestýlku, klouže a neabsorbuje.
Většina rodičů přijde do lesa s batohem plným hraček, míčů a knížek. Děti si jich pět minut všimnou a pak se začnou ptát, kdy už půjdeme domů. Přitom stačí se rozhlédnout. Les sám nabízí materiál i pravidla. Chce to jen vědět, co hledat, a nezkazit to vlastní snahou všechno řídit.
Když už se zdá, že děti nic nebaví, zkuste ticho. Sedněte si na pařez a řekněte, ať každý počítá, kolik různých zvuků uslyší za minutu. Ptáky, vítr, praskání větví. Po minutě se zvuky porovnávají. Není to soutěž, jen pozorování. Právě tady se láme nuda. Děti najednou slyší les, i když se nic neděje. A to je dovednost, kterou si odnesou domů častěji než vyhranou hru.
Dobře funguje hra na „lesní orchestr”. Dítě hledá předměty, které vydávají zvuk: suchý list, prázdná šiška, kus březové kůry. Pak na ně hraje rukama nebo klackem. Zvuk se mění podle síly úhozu, takže se přirozeně učí jemné motorice. Stejně tak „stopař”: jeden jde napřed a láme větvičky, staví kamínky do kříže, druhý ho hledá. Nesmí se ale používat nůž ani jiné nástroje. Větve se lámou jen ty, co už leží na zemi. Tato hra učí děti vnímat prostor a soustředit se na detaily.
Nakonec platí, že méně je více. Čím méně věcí rodič přinese, tím víc musí dítě zapojit vlastní hlavu. Žádná hračka nevydrží tak dlouho jako klacek, který se v ruce mění v meč, vařečku nebo klíč. Les není zábavní park, ale dílna. Nechte děti, ať si v ní najdou vlastní pravidla. Vy jen dávejte pozor, aby se nikdo neztratil a aby se nebralo víc, než les unese.
