Dalším trikem je využití prostoru, který běžně ignorujete. Mezera mezi skříňkou a stropem, bok linky, prostor nad dveřmi. Nad dveřmi se vejde úzká police na zavařovačky nebo krabice s potravinami. Na bok linky pověste lištu s háčky na naběračky a stěrky. Pod dřezem bývá sifon, ale i tam se vejde malý organizér na čisticí prostředky. Pozor na vlhkost – pod dřezem skladujte jen věci, které vlhkost nepoškodí. Papírové utěrky a sáčky na potraviny patří jinam.

Začněte u brzd. Správná parkovací brzda se ovládá jednou rukou nebo nohou a musí být mechanická, ne závislá na tom, jestli držíte rukojeť. Vyzkoušejte ji přímo v prodejně: postavte kočárek na hladkou podlahu, zabrzděte a zkuste s ním zatlačit. Pokud se pohne, je brzda slabá nebo špatně seřízená. Častá chyba je spoléhat na to, že kočárek „přece stojí sám”. Na mírném svahu před kavárnou to neplatí a stačí málo.

Pracovní plocha je svat

Nakonec slučte obě informace. Změřte tloušťku a typ matrace, zjistěte váhu spáčů a podle toho hledejte rošt s odpovídajícím rozestupem a tuhostí latí. Než rošt koupíte, položte na něj matraci a zatížení vyzkoušejte – nejlépe v poloze, ve které skutečně spíte. Pokud se matrace v pánvi propadá nebo naopak zůstává tvrdá v ramenou, rošt k matraci nepatří, i kdyby vypadal sebepevněji.

Karel IV. nechal Nové Město osídlit řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Přidělil jim pozemky s podmínkou, že do roka postaví dům. Tím se liší od Starého Města, kde se stavělo postupně a chaoticky. Nové Město bylo plánované, ale ne dokonale pravidelné — respektovalo terénní nerovnosti a starší cesty. Právě proto dnes působí živě, ne jako šachovnice. Pokud chcete pochopit jeho logiku, projděte si ho pěšky po trase bývalých hradeb. Hranice Nového Města jsou dodnes čitelné v podobě ulic Na Slupi, Táborská a Legerova.

Nakonec platí jednoduché pravidlo: čím pomaleji tenisky schnou, tím lépe si zachovají tvar i barvu. Dva dny na vzduchu v místnosti bez přímého slunce jsou lepší než dvě hodiny na radiátoru. Když je po usušení ošetříte impregnací a uložíte s vloženou stélkou, vydrží vypadat jako nové i po mnoha sezonách.

Podstatné je i to, jak boty stojí. Nikdy je neopírejte o topení ani je nevěšte za patu — vlastní váha mokré boty ji stáhne dolů a pata se ohne. Nejlepší je položit je na bok na ručník, nebo je postavit na podlahu a zlehka vyplnit novinami. Novinový papír saje vlhkost a zároveň drží tvar. Papír měňte každé dvě až tři hodiny, jakmile navlhne. Pozor ale na barevný tisk — na světlých botách může barva prosáknout. Použijte raději bílý papír nebo obyčejnou bavlněnou utěrku.

Běžnou chybou je snažit se proces urychlit fénem zblízka. Horký vzduch vysuší povrch, ale uvnitř zůstane vlhko, takže bota začne páchnout a plesnivět. Další častou chybou je sušení ve svislé poloze za jazyk — bota se vytáhne a ztratí objem. Nepřekvapí ani to, že lidé nechají mokré boty v zavázaném batohu nebo v igelitové tašce. V uzavřeném prostoru se vlhkost drží a materiál měkne. Vždy boty vyndejte a nechte je dýchat.

Mokré tenisky se nejčastěji ničí už při sušení. Stačí je postavit na radiátor nebo nechat na přímém slunci a za pár hodin mají zdeformovanou špičku, ztvrdlou podrážku, popraskanou kůži a vybledlé logo. Přitom stačí dodržet několik zásad, které respektují materiál, ze kterého jsou boty vyrobené.

Ještě než začnete řešit teplo, musíte se zbavit vody uvnitř. Vyndejte stélky a šňůrky — obojí schne mnohem rychleji samostatně a zároveň uvnitř boty vznikne prostor pro proudění vzduchu. Stélku nikdy neždímejte, jen ji položte naplocho na ručník. Šňůrky vyperte v ruce a zavěste. Bota bez stélky a tkaniček se vysuší rovnoměrněji a méně se v ní drží vlhkost.

Proč je rychlé teplo nepřítel Kůže, semiš, síťovina i lepidlo podrážky reagují na teplo jinak než bavlna. Nad zhruba třiceti stupni začíná kůže tvrdnout a praskat, semiš ztrácí jemný vzhled, lepidlo měkne a podrážka se může odlepit. Přímé slunce navíc barví nerovnoměrně — tmavé části vyblednou, světlé zežloutnou. Radiátor, fén, trouba ani sušička na prádlo do hry nepatří. Pokud spěcháte, postavte boty do místnosti s pokojovou teplotou a otevřeným oknem, kde proudí vzduch. Průvan je bezpečnější než jakékoli horko.

U semišových a kožených bot je potřeba trpělivost. Semiš nechte uschnout přirozeně, teprve potom ho vykartáčujte speciálním kartáčem, a to vždy jedním směrem. Kůže se po uschnutí ošetří krémem nebo voskem, jinak ztvrdne a popraská v místech ohybu. Bílé tenisky nikdy nesušte v pračce na vysoké otáčky — i když přežijí praní, sušení v bubnu je spolehlivě zničí. Pokud je perete, zvolte nízké otáčky a poté je nechte uschnout volně na vzduchu.