Další krok je podlaha. Nezametat hned, ale nejdřív zkontrolovat, jestli někde neleží drobky nebo kus jídla, který by se rozmazal. Zametejte směrem od koutů ke dveřím, ne naopak. Mop použijte až po zametení a vždy od nejčistšího místa k nejšpinavějšímu. Běžná chyba je mopovat celou kuchyň jednou vodou — po chvíli jen roznášíte mastnotu. Vodu vyměňte alespoň jednou, ideálně dvakrát.
Poklice řešte odděleně. Pokud je cpete mezi hrnce, při každém otevření kloužou a shazují vše kolem. Vyhraďte jim vlastní přihrádku, ideálně svislou, nebo je zavěste na vnitřní stranu dvířek, pokud to konstrukce dovolí. Poklice, které k sobě nepasují, jsou častým zdrojem hluku i rozbitého nádobí.
Nakonec zkontrolujte, co zůstalo na lince. Pokud tam leží něco, co tam nepatří, odneste to hned. Nenechávejte na zítra ani příbory, ani prázdné krabičky. Deset minut stačí, když se držíte pořadí: nejdřív uvolnit plochu, pak umýt, hned usušit a uklidit, otřít povrchy, zamést a zkontrolovat linku. Kdo začne u podlahy a skončí u nádobí, bude v kuchyni stát mnohem déle.
Než cokoli koupíte nebo vyrobíte, změřte tři hodnoty: šířku mezery mezi stěnou a případnou skříňkou, hloubku od čela lednice ke zdi a světlou výšku. Odečtěte alespoň dva centimetry na manipulaci a na to, že lednice potřebuje kvůli chlazení odvětrávat. Pokud výška vyjde pod patnáct centimetrů, nemá smysl plánovat police – tam se vejdou jen tenké přihrádky na víčka, fólie nebo podložky. U vyšších mezer se vyplatí dvě krátké police nad sebou místo jedné hluboké, protože hluboká police nutí sahat přes okraj a obsah se přes ni hůř vytahuje.
Kde hledat první náznaky podle materiálu U smaltovaných dřezů se kámen objevuje pomaleji, ale hůř se odstraňuje. Smalt je sice odolný, jenže jakmile jednou ztratí lesk, minerály se chytí do mikropoškrábání a drží. Pozor na okraje a rohy, tam se voda drží nejvíc. Nerez je na tom podobně, ale čištění snese agresivnější prostředky. Kamenné dřezy, ať už z kompozitu nebo přírodního kamene, mají povrch pórovitý. Kámen se do něj doslova zažírá, a to i když je povrch impregnovaný. První skvrny bývají světlejší než okolí a objeví se hlavně v místech, kam stéká voda z baterie.
Údržba je jednoduchá, ale nesmí se podceňovat. Jednou za čas desku přebruste jemným brusným papírem a poté ji natřete jedlým olejem. Tím uzavřete póry a zabráníte vsakování vlhkosti. Vyhněte se agresivním čisticím prostředkům s chlorem, které narušují povrchovou vrstvu. Běžné mytí teplou vodou a prostředkem na nádobí stačí. Po umytí desku postavte na hranu, aby mohla ze všech stran uschnout.
Druhým důvodem je cirkulace vzduchu. Digestоř odsává část par, ale část jich uniká mimo. Pokud digestoř nemá dostatečný výkon nebo je ucpaný filtr, páry se rozptýlí po kuchyni a usadí se právě nahoře. Pomáhá i to, když vaříte s poklicí a snižujete teplotu tuku. Čím méně aerosolu vznikne, tím méně práce s čištěním.
Posledním pravidlem je neplnit zásuvku do plna. Nechte mezi hrnci prsty široké mezery, aby se daly pohodlně vytahovat. Pokud musíte s nádobím cloumat, zásuvka je přeplněná a dřív nebo později se něco převrhne. Raději uberte jeden hrnec, než abyste riskovali, že při vaření budete lovit kastrol ze spouště poklic.
Nejčastější chyba je nechat dřez po umytí oschnout. Voda se odpaří, minerály zůstanou. Další chyba je používat na kamenné a kompozitové dřezy octové nebo citronové čističe. Kámen sice rozpustí, ale zároveň naleptají povrch a ten pak chytá usazeniny ještě rychleji. U nerezu zase lidé sahají po abrazivních pastách a drátěnkách. Škrábance jsou pak ideálním místem pro nový kámen.
Praktický postup je jednoduchý. Po každém použití dřez opláchněte a hned vytřete do sucha měkkou utěrkou. Pokud už kámen máte, použijte prostředek odpovídající materiálu a nechte ho působit podle návodu, ne déle. U tvrdé vody zvažte filtr nebo změkčovač, protože tím snížíte tvorbu usazenin na všech površích v kuchyni. A hlavně: čím dřív si všimnete prvního matného filmu, tím snáz ho odstraníte. Vodní kámen, který se objevil před pár dny, zmizí během chvilky. Ten, který tam je měsíce, dá mnohem víc práce.
Sušit a uklízet zároveň, ne po sobě Mnoho lidí myje nádobí a pak ho nechá uschnout na lince. Jenže právě tím se kuchyň znovu zaplní. Lepší je sušit ručníkem hned a odkládat přímo do skříně. Ručník na nádobí mějte zvlášť od utěrky na ruce a od hadru na linku. Když sušíte sklenice, držte je za dno, ne za okraj. U hrnců nejdřív setřete dno, jinak vám ukápne voda do skříně. Pokud máte myčku, naskládejte nádobí ještě před spuštěním a nenechávejte hrnce na sporáku „na potom”. Sporák je první místo, které lidé odkládají a pak na něj zapomenou.
