Substrát se vybírá podle toho, odkud rostlina pochází. Pro většinu běžných pokojovek, jako jsou filodendrony, monstery nebo maranty, se hodí směs rašeliny, drcené kůry a perlitu v poměru zhruba 2:1:1. Kůra a perlit vytvářejí vzduchové kapsy, takže kořeny mají kyslík i ve vlhké zemi. Kaktusy, sukulenty a tlustice chtějí mineralnější směs s větším podílem písku nebo pemzy a s menším množstvím rašeliny. Pro orchideje se používá hrubá kůra, ne běžný substrát. Naopak pro kapradiny, které nikdy nesmějí přeschnout, je vhodná směs s více rašelinou a menším podílem perlitu.
Na závěr si naplánujte pauzu v některé z kaváren v okolí, ideálně v prostoru, který si zachoval původní dispozici. Nepodceňte počasí: skleněné fasády a bílé omítky vypadají nejlépe v ostrém světle, ale odpoledne bývá protisvětlo. Nejlepší je dopoledne nebo podvečer. A pokud narazíte na zavřený vstup, neberte to jako selhání výletu – architektura je tady především o ulici, ne o vnitřku.
Po upečení je nechte na plechu vychladnout, ale ne déle než deset minut. Pak je propíchněte špičkou nože nebo je ihned plňte. Pára, která v nich zůstane, jinak zvlhne stěny a věnečky změknou. Krém se plní zespodu nebo z boku, nikdy ne přes vrchní stranu, která by se rozlomila. Nejčastější chybou je příliš řídký krém, který z těsta vyteče. Základem je hustý žloutkový nebo šlehačkový krém, zpevněný v chladu.
Na 500 g mouky se používá 250 g měkkého tvarohu a 200 g másla. Máslo musí být změklé, ne rozpuštěné. Rozpuštěný tuk se při hnětení odděluje a těsto pak lepí na vál i na ruce. Když je máslo příliš tvrdé, těsto se trhá a nevznikne hladká hmota. Vejce přidejte jedno, maximálně dvě. Více vajec dělá těsto řidší a při pečení se buchty nafukují nerovnoměrně.
Materiál hraje roli především v tom, jak rychle vlhkost odchází. Terakota je porézní, takže přebytek vody odpařuje stěnou a substrát uvnitř prosýchá rychleji. Plast a glazovaná keramika drží vlhkost déle, což je výhoda u rostlin, které nesnáší přeschnutí, ale past na ty, které potřebují mezi zálivkami proschnout. Průměr květináče volte jen o dva až tři centimetry větší než kořenový bal. Příliš velká nádoba znamená mnoho substrátu bez kořenů, který zůstává mokrý a začne kysat.
Jak si prohlídku rozvrhnout, aby nebyla jen o fasádách Funkcionalismus se nepozná podle jedné budovy, ale podle celku. Vyberte si tři až čtyři objekty v docházkové vzdálenosti a mezi nimi se dívejte na detaily: ostění oken, obklady, zábradlí, vstupní portály. Všímejte si, jak stavby reagují na uliční čáru a jak řeší světlo. Pokud jdete s průvodcem, ptejte se na původní účel místností – mnoho prostor bylo přestavěno a bez kontextu působí obyčejně.
Když máte teplý nábytek a studenou podlahu, nepomůže jen položka „tmavý nábytek k světlé podlaze”. Pomůže textil a koberce. Vložte mezi nábytek a podlahu kus přírodní vlny nebo bavlny v barvě, která oba tóny spojuje – třeba teplá šedá, krémová nebo světlý ořech. Koberec totiž vytvoří přechodovou zónu a oko přestane vnímat ostrý řez. Stejně fungují závěsy, čalounění židlí nebo běhoun na stole. Vyhněte se ale kobercům s výrazným vzorem, který by s podlahou soutěžil. Jednobarevný textil v přírodním odstínu udělá víc než drahý nábytek.
Většina pokojovek neumírá na nedostatek světla, ale na přemokření. Když se rostlině začnou žloutnout listy nebo se stonek rozpadá, lidé hledají chybu ve zálivce. Jenže voda nemizí jen podle toho, kolik jí nalijeme, ale hlavně podle květináče a substrátu. Ty dvě věci rozhodují, jak dlouho voda v kořenech zůstane a jestli se k nim dostane vzduch.
Kartonové krabice od banánů, kopírek nebo stěhování jsou nejlepší materiál na dětskou kuchyňku a obchod. Než ale začnete řezat, ujasněte si, co má uvnitř vzniknout. Bez plánu skončíte s hromadou krabic, které se rozpadnou při prvním hraní. Načrtněte si na papír půdorys: pult, výdejní okénko, regál na zboží a místo na pokladnu. Dvě až tři krabice stačí, když je postavíte na sebe a spojíte.
Palác, který máte v názvu tématu, je dobrým příkladem kombinace obchodního parteru a kancelářských pater. Prohlédněte si ho z ulice i z průchodu, pokud je volně přístupný. Nebuďte překvapeni, že některé části jsou soukromé. Respektujte to a nefoťte do oken kanceláří. Častá chyba je také spoléhat na to, že všechny funkcionalistické domy mají stejný vzhled – rozdíly mezi autory jsou značné a právě v nich je to zajímavé.
Nejčastější chyba je zalévat podle kalendáře. Správný postup je sáhnout prstem tři centimetry do substrátu a podle vlhkosti se rozhodnout. Druhá chyba je nechat rostlinu v obalu z obchodu, kde je květináč obalený fólií a dnem se drží voda. Třetí je přesypat substrát bez kontroly kořenů, takže se přehlédne uhnívající část. Když tyhle tři věci ohlídáte, pokojovka přežije i občasné vynechání zálivky.
