Co udělá, když police umístíte do výšky očí Většina polic u sprchy končí příliš nízko, takže se po každém šamponu ohýbáte. Zkuste umístit police tak, aby horní hrana byla ve výšce vašich ramen. Pak na ni dosáhnete bez námahy, ale zároveň vám při sprchování nepřekáží. Pokud máte malý výklenek, využijte vertikální tyč s policemi, která se ukotví mezi podlahu a strop – obejdete se bez vrtání. Pozor ale na to, že tyč musí být dostatečně tuhá; levné provedení se prohýbá a police se naklánějí. Vybírejte proto tyče s kovovým jádrem a gumovými koncovkami, které nesklouznou.
Při výběru bylinek se řiďte tím, co chcete ošetřit. Třezalka je skvělá na regeneraci pokožky, měsíček zklidňuje podráždění, levandule má antiseptické účinky a vhodná je i na spálenou pokožku. Pokud si nejste jistí, začněte s jednou bylinkou a sledujte reakci své pleti. Pozor na fototoxicitu – například olej z třezalky nesmíte používat před pobytem na slunci, mohl by způsobit pigmentové skvrny. Není to nic složitého, stačí jen dodržovat pár pravidel a výsledek vás mile překvapí.
Domácí bylinkové oleje nejsou jen voňavým doplňkem kuchyně. Při správné přípravě se z nich stávají účinné pomocníky pro péči o pokožku i pro výrobu mastí. Základem je kvalitní rostlinný olej, nejlépe za studena lisovaný, a čerstvě natrhané bylinky. Ideální jsou ty z vlastní zahrádky nebo z míst, která dobře znáte a víte, že nejsou znečištěná. Nepoužívejte sušené bylinky z obchodu, pokud si nejste jisti jejich původem – čerstvé obsahují více účinných látek a výsledný olej je pak mnohem hodnotnější.
Pozor na nosnost a stabilitu. Levné modely mívají desku z tenké dřevotřísky, která se pod tlakem prohýbá. Když na stole pracujete s notebookem a opřete se o lokty, deska by měla zůstat rovná. Zkontrolujte také konstrukci nohou – ideální jsou dvě samostatné nohy sklopné do stran, ne jediná středová podpěra, která se může vychýlit. Pokud plánujete stůl využívat k jídlu pro dva až tři lidi, měla by být deska široká alespoň 90 centimetrů. Vždy se podívejte na maximální doporučené zatížení, ale nevěřte jen číslům – raději si na místě stůl zatížte a zkuste s ním pohnout do stran.
Začněte tím, že si důkladně změříte výšku stropu v různých místech. Nezbytný je plánek s přesnými hodnotami, protože podle něj budete umisťovat jednotlivé funkční zóny. V místech, kde je výška pod 120 centimetrů, se nedá stát ani pohodlně sedět – tam patří pouze úložné prostory, police nebo nízké sedací vaky. Naopak oblast s výškou nad 180 centimetrů si vyhradíte pro postel, pracovní stůl nebo jiné činnosti, při kterých potřebujete stát.
Typickou chybou bývá použití příliš tenkých krabic, které se pod vahou dětských loktů prohnou. Vybírejte raději krabice od větší elektroniky nebo krabice s dvojitou vlnitou lepenkou. Pokud máte jen slabší karton, zpevněte stěny tím, že do nich vložíte další vrstvu kartonu nebo je zevnitř podlepené páskou. Dbejte také na to, aby všechny ostré hrany a sponky byly zakryté – ideálně širokou papírovou páskou, kterou přelepíte okraje řezů. Děti si při hraní často sedají přímo na pult, proto musí být konstrukce stabilní.
Když děti touží po vlastním obchodě nebo kuchyňce, nemusíte kupovat drahé plastové hračky. Z obyčejných kartonových krabic, které stejně míří do sběru, vykouzlíte během jednoho odpoledne funkční a hlavně nekonečně variabilní herní koutek. Děti si ho zamilují o to víc, že se na stavbě podílejí samy. Krabice navíc nejsou na překážku, když se hraje na něco jiného – jednoduše se rozloží a uloží pod postel.
Při stavění zapojte děti co nejvíc. Nechte je malovat, lepit a stříhat podle svých představ. Nebojte se, že výsledek nebude dokonalý – naopak, dětské „nedokonalosti” dodají hračce osobitost. Pokud používáte barvy, volte vodouředitelné a netoxické, aby se nemusely bát, že si dítě strčí prsty do pusy. Lepidlo nanášejte štětcem a vždy ho nechte zaschnout předtím, než se pokračuje dál. Spojování krabic nejlépe funguje s tavnou pistolí, ale tu používejte vy – děti by se mohly popálit.
Než se rozhodnete, zkuste si v bytě nasimulovat reálnou situaci. Umístěte na místo budoucího stolu velký karton a posaďte se k němu na židli, kterou běžně používáte. Zjistíte, zda vám zbývá místo pro otevření dveří skříně nebo pro průchod do kuchyně. Většina lidí dělá chybu v tom, že kupuje stůl podle rozměru desky ve složeném stavu, ale zapomene na prostor pro odsunutí židle. Sklápěcí stůl má šetřit místo, ne ho brát. Nakonec si ověřte, že montáž zvládnete sami – některé modely vyžadují kotvení do nosné zdi, což v panelovém bytě s dutými příčkami může být problém. Pokud nemáte jistotu, zeptejte se na typ hmoždinek a na to, zda je stůl vhodný do sádrokartonu.
