Posledni rada z praxe: pokud mate maly byt a resite nocleh pro hosty, zvolte sedaci lziko nebo postel s uzavrenym prostorem v neutranich barvách. Bila, svetla seda, piskova – ty se hodí ke vsemu. Pak si muzete dovolit experimentovat se stenami. Ja mam ted v loznici tmave zelenou stenu za celou posteli a zbytek bilý. Postel je bila, takze zelena pusobi svěže. K tomu svetle sedy koberec a bile polstare. A kdyz prijde navsteva, rozlozim sedaci lziko v obyvaku – ma click-clack mechanismus, slamety rost a matraci z pametove peny. Nocleh je pohodlny, barvy nekonkuruji a prostor je funkční. Presne takhle by mel interier vypa

Interierove barvy nejsou jen o stene. Kdyz resite maly byt, kazdy kus nabytku ovlivni atmosferu. Moje sestra si poradila jinak – do garsonky poridila postel s uzavrenym prostorem na lozni prádlo. Pod celou matraci se vejdou dve velke vapno z papiroveho materialu. Jenze pak ji doslo, ze postel zere polovinu mistnosti. Takze misto ni koupila sedaci lziko s click-clack mechanismem, ktery behem deseti vterin meni pohovku na lehani pro dve osoby. Problem byl v barve – puvodne chtela svetle bilou, ale s kavou a detmi by to byl katastrofalni napad. Vzala tedy tmave hnedou v matnem provedeni. Ta perfektne ladila s modrou stenou za televizi. Ale pozor – tmave barvy v malem prostoru mistnost opticky zmensuji, pokud je nevyvazite svetlym textilnim doplnkem ci kobercem. Ona to vyresila bilym polstarem a kremovym preho

Když jsem předloni stěhovala do prvního vlastního bytu, měla jsem jasno v jediném: stěny budou bílé. Bezpečná volba, říkala jsem si. Teprve když jsem do místnosti 3 krát 4 metry postavila ohnivě červený polštář na pohovku, pochopila jsem, že interiérové barvy nejsou jen o estetice, ale o tom, jak se v prostoru cítíte každý den. Žlutá kuchyně mi zvedla náladu při pondělním vaření, zatímco tmavě modrá ložnice mě doslova ukolébala ke spánku. Nejde o trendy – jde o to, aby barva fungovala pro váš konkrétní život. Zkuste si vzít vzorník a přiložit ho k vašemu oblíbenému svetru. Pokud ladí, máte vyhr

Abychom maximálně využili každý centimetr, sáhli jsme po variantě s úložným prostorem pod sedákem. Tedy po bed with storage, ale v podobě pohovky. Pod klikací mechanismus se vejdou čtyři polštáře, dvě přikrývky a dokonce i věci, které by jinak ležely v komoře. Jenže v okamžiku, kdy pod sedák naskládáte deky, ztrácí spací plocha na komfortu. Matrace se totiž nemůže prohýbat tak, jak by měla. Proto jsme nakonec investovali do extra tenké pěny, která se vloží pod standardní potah. Malý detail, který změní pocit při spaní. Pokud řešíte stejný problém, nikdy nepodceňujte tloušťku foam mattress, kterou pod sedák vkládáte. Ideálně 10 až 12 centimetrů, aby se tělo nepropadalo do tuhé konstru

Když jsem začínala zařizovat první garsonku, rychle mi došlo, že standardní postel s rámem zabere půlku místnosti a že si vlastně nemůžu pozvat nikoho na noc. Spací koutek jsem vyřešila složitě přes den jako pohovku, ale každý večer to znamenalo tahat matraci z pod postele. Právě tehdy jsem poprvé narazila na koncept otevřeného prostoru, který nespoléhá na pevně dané zóny. Místo abych bojovala s metry čtverečními, začala jsem přemýšlet, jak jeden kus nábytku může fungovat ve dne i v noci. A tady vstupuje do hry šikovná sedačka s click-clack mechanismem, která překlene propast mezi obývákem a ložnicí. Důležité je nebát se experimentovat s rozložením, protože open space design neznamená jen prázdnou místnost, ale chytré využití každého centime

Největší oříšek pro mě vždycky bylo, jak skloubit denní provoz s nočním spaním. Obývák v garsonce musí být zároveň ložnicí. Klasický rozkládací gauč s pěnovou matrací o tloušťce 8 centimetrů mi po týdnu připomínal spacák na tvrdé zemi. Pak jsem objevila pohovku s funkcí click-clack mechanismus. Stačí jedním pohybem zacvaknout opěrák dolů a máte rovnou plochu. K tomu jsem přidala samostatnou matraci z paměťové pěny o tloušťce 16 cm – žádné probouzení s bolavými zády. Aby to celé barevně fungovalo, zvolila jsem potah v sytě tyrkysové. Když je pohovka složená, působí jako odvážný akcent, po rozložení se promění v neutrální základ, na který hodíte šedou přikrý

První věc, kterou jsem při plánování obývacího pokoje s otevřenou dispozicí udělala, bylo změření skutečného prostoru po rozložení sedačky. Zjistila jsem, že klasická rozkládací pohovka s bočním výsuvem potřebuje skoro metr a půl volného místa před sebou, což v malém bytě často není. Proto jsem vsadila na variantu s click-clack mechanismem, která se sklopí dopředu bez nutnosti odsouvat stůl. Stačí jedním pohybem zvednout sedák a opěradlo se samo srovná do roviny. Tento typ sedačky je dnes už běžný v mnoha moderních interiérech a skvěle zapadá do filozofie otevřeného prostoru, kde každý prvek musí sloužit vícenásobně. Aby se ale opravdu pohodlně spalo, musíte myslet na detaily, jako je třeba dostatečně tuhý slatted frame, který drží tělo ve správné pol