Držák musí unést hmotnost kola včetně případného zámku a batohu. Silniční kolo váží méně než elektrokolo, ale i tak platí, že čím menší rameno držáku, tím větší páka na stěnu. Pro těžká kola volte držák s delší konzolou a minimálně dvěma kotevními body. Háček na ráfek funguje jen pro kola s pevnými výplety a rovnou stěnou; u karbonových ráfků hrozí poškrábání. Držák za vidlici nebo za rám je šetrnější, ale vyžaduje přesné umístění, aby kolo neviselo šikmo. Vždy zkontrolujte, zda součástí balení jsou správné šrouby pro váš typ nosné konstrukce.

Kabeláž je slabé místo každého výškového stolu. Všechny kabely musí mít dostatečnou vůli při přejezdu z nejnižší do nejvyšší polohy, jinak se při zvedání vytrhnou nebo přiskřípnou. Veďte je v ohebném žlabu připevněném k desce, ne k nohám. Napájecí kabel k motoru nechejte volně viset směrem dolů, ne ho veďte kolem pohyblivých částí. Monitor a počítač napájejte ze lišty připevněné pod deskou, ať se při zvedání netahá vše za sebou. Kabely od klávesnice a myši nechte delší, než se zdá potřeba.

U větších úprav, jako je výměna podlahy nebo vestavěná skříň, se vždy ptejte, zda si je ponecháte, nebo zda je budete muset odstranit. Někteří majitelé ocení vylepšení a sníží nájem, jiní požadují uvedení do původního stavu. Pokud si úpravu platíte sami, sepište dodatek ke smlouvě, že se o její hodnotu nesnižuje kauce. Bez papíru vám hrozí, že po vás majitel bude chtít původní stav, ale už nedohledá, jak vypadal.

Obývák o 12 m² se dá rozdělit na dvě zóny tak, aby jedna nerušila druhou. Rozhodující je ale akustika a vedení kabelů, ne nábytek. Než začnete cokoli kupovat, změřte si místnost a najděte nejhlučnější bod — obvykle je to stěna sousedící s chodbou nebo okno do ulice. Právě tam vzniká nejvíc odrazů a hluku, který ruší hovory i soustředění.

U těžkých obrazů a polic na schodišti platí, že kotvení musí být do nosné konstrukce, ne do omítky. Omítka se časem vydrolí a kotva povolí. Pokud si nejste jistí, co je za zdí, udělejte zkušební vrt malým vrtákem a podívejte se, co vypadne – prach z cihel je červený, ze sádry bílý, z betonu šedý.

Na desku se nejlépe hodí laminát s vysokým tlakem, masiv nebo kompaktní deska. Laminát je odolný, snadno se čistí a nevsakuje vodu, ale při poškození hrany se může odloupnout. Masiv vypadá lépe, ale vyžaduje pravidelné olejování a nesnáší stojící vodu. Kompaktní deska je nejtvrdší a vydrží i horké nádobí, ovšem je těžká, což u pojízdného ostrůvku znamená horší manipulaci. Na korpus volte laminovanou dřevotřísku nebo překližku. Překližka lépe snáší vlhkost a šrouby v ní drží pevněji. Kolečka s polyuretanovým běhounem nepoškrábou podlahu a jedou tiše, tvrdý plast je hlučnější a na dlažbě drnčí.

Poslední věc: před vrtáním zkontrolujte, jestli ve zdi nevedou rozvody elektřiny nebo vody. Na schodišti bývají často kabely ke světlům nebo vypínačům. Vrtejte mimo ně, případně použijte detektor vedení.

Schodišťová stěna bývá jednou z mála velkých souvislých ploch v bytě. Láká k zavěšení obrazů, fotografií nebo polic. Jenže právě tady se nejčastěji chybuje: do sádrokartonu se zatluče hřebík, rám spadne a ve zdi zůstane díra. Aby galerie na schodech vydržela roky a při pohledu zdola nic neviselo křivě, je potřeba vyřešit pět věcí ještě před prvním vrtáním.

2. Rozvržení galerie na schodech Schodišťová stěna se prohlíží zespodu a ze strany, takže obrazy musí být výš, než byste čekali. Oko je vnímá v perspektivě, a co se zdá na rovině, na schodech působí nízko. Střed galerie umístěte přibližně ve výšce očí člověka stojícího na prostředním schodu – orientačně 150 až 160 cm nad podlahou příslušného schodu, ne nad podlahou celého patra. Mezi rámy nechte stejné rozestupy, obvykle 5 až 8 cm. Menší rozestupy působí přeplácaně, větší rozbíjejí celek.

1. Zjistěte, z čeho zeď skutečně je U novějších domů a po rekonstrukcích jde často o sádrokarton na kovovém roštu, u starších staveb o plnou cihlu, někdy i o beton. Klepněte na zeď: dutý zvuk znamená sádrokarton, tupý a plný cihlu. Do sádrokartonu nikdy nezatloukejte hřebík ani nevrtajte bez hmoždinky – drží jen v papíru a sádře, takže i lehký rám se časem vyklá. Do plné cihly stačí běžná hmoždinka, do betonu potřebujete vrták do betonu a kvalitní hmoždinku. Pokud narazíte na dutinu bez roštu, použijte speciální kotevní prvky pro duté stěny.

U sádrokartonu je klíčové najít profily. Hledejte je magnetem nebo poklepem – místa, kde zvuk zní ploše a tvrdě, jsou profily. Vrtejte přímo do nich, vždy dvěma vruty nad sebou. Pokud profil nenajdete, použijte šrouby do sádrokartonu s velkým závitem, které se při utahování rozepřou za deskou. Nikdy nepoužívejte plastové hmoždinky do sádrokartonu na těžší rámy – vydrží jen pár kilogramů.