Důležité je také to, jak dřevo do kamen skládáte. Nepokládejte ho naplocho a natěsno, ale křížem přes sebe nebo šikmo, aby mezi jednotlivými kusy zůstaly průduchy. Vzduch pak proudí skrz vrstvu a plamen se drží. Pokud dřevo jen naházíte na hromadu, vznikne uvnitř masa paliva místo, kam se kyslík nedostane.
Základem je rozdělit topení na dvě fáze: rychlý start a dlouhé dotápění. V novém domě nemá smysl snažit se udržet celý den stejnou teplotu velkými dávkami. Mnohem lépe funguje zatopit menší dávkou suchého dřeva, nechat plamen hořet naplno a pak přikládat menší kusy častěji. Tím se spaliny udrží v optimální teplotě a komín netrpí. Dřevo musí mít vlhkost do dvaceti procent, jinak se energie ztrácí na odpařování vody a dehtu.
Hoření dřeva není jediná reakce, ale sled dějů, které na sebe navazují. Nejdřív dřevo přijímá teplo a vysouší se. Voda se vypařuje při 100 °C, ale i suché dřevo obsahuje vlhkost vázanou v pórech. Dokud se všechna voda neodpaří, teplota povrchu zůstává kolem 100–120 °C a dřevo nehoří, jen doutná a černá. Teprve pak začíná pyrolýza – tepelný rozklad celulózy, hemicelulóz a ligninu na těkavé hořlavé plyny a pevný uhlík. Tyto plyny jsou to, co vidíme jako plamen.
Nejčastější chyba je příliš mnoho papíru nebo kartonu nacpaného mezi poleny. Papír shoří během chvíle, ale nestačí prohřát komín, takže se tah nechytí a dřevo jen doutná. Stejně špatné je použít mokré dřevo. Vlhkost pohlcuje teplo a vzniká hustý dým, který se usazuje v komíně. Dřevo nechte vyschnout alespoň rok, ideálně dva, a skladujte je pod střechou s průvanem. Další chybou je zavřený přísun vzduchu hned po zapálení – nechte klapku otevřenou, dokud se plamen nerozhoří naplno.
Výměna těsnění dvířek kamen nebo krbových kamen je běžná údržba, ale výsledek se neprojeví vždy tak, jak člověk čeká. Tah se může zlepšit, zůstat stejný, nebo se dokonce zhoršit. Rozhoduje o tom několik faktorů, které spolu úzce souvisí. Těsnění samo o sobě není kouzelný prvek — je to jen jedna součást z celého systému odvodu spalin.
Topení dřevem vysušuje vzduch v místnosti mnohem víc, než se na první pohled zdá. Příčina je jednoduchá: při spalování dřeva vzniká vodní pára, ale ta odchází komínem spolu s horkými spalinami. Do místnosti se tak nedostane téměř žádná vlhkost a navíc se vzduch ohřívá, čímž jeho relativní vlhkost dál klesá. Pokud topíte v kamnech nebo krbových vložkách několik hodin denně, běžně se dostanete na 25–35 % relativní vlhkosti, což je pro pobyt lidí i pro nábytek a dřevěné podlahy příliš málo.
Horní zapalování není trik pro efekt, ale způsob, jak z každého polena dostat maximum tepla s minimem starostí. Vyzkoušejte ho alespoň třikrát za sebou, než ho odsoudíte. Jakmile si osvojíte správné vrstvení a necháte ohni volný prostor, bude topení čistší, levnější a v místnosti bude příjemnější teplo.
Praktický důsledek: chceš-li méně kouře a více tepla, zajisti přívod vzduchu zdola i shora. Spodní vzduch živí ohniště, horní spaluje plyny nad palivem. Typická chyba je zavřít všechny škrty hned po zapálení. Další chyba je přikládat velké mokré špalky na malý oheň. Lepší je nejdřív vytvořit vrstvu žhavých uhlíků a pak přikládat menší suchá polena. Uhlíky drží teplotu a dodávají teplo pro pyrolýzu další dávky.
Důležité je i správné větrání. Krátké intenzivní vyvětrání oknem na tři až pět minut vymění vzduch, ale neochladí masivně zdi. Dlouhé mikroventilace v zimě naopak zbytečně ochlazují konstrukce a podporují kondenzaci. Větrejte dvakrát až třikrát denně, nejlépe po zatopení a před spaním. Pokud máte rekuperaci, nastavte ji tak, aby přiváděla vzduch s vlhkostí, ne suchý vzduch zvenku, což je v mrazivých dnech běžný problém.
Rozdělávání ohně odshora vypadá na první pohled proti zdravému rozumu. Většina lidí totiž podpalovač položí na dno, navrší na něj dřevo a zapálí spodek. Jenže oheň se pak plazí pomalu vzhůru, komínem odchází hodně studeného vzduchu a než se topeniště prohřeje, prokouří se půlka vsázky. Při horním zapalování je to přesně obráceně: zapalujete vrchní vrstvu a plamen postupuje dolů, takže se postupně uvolňují prchavé látky a shoří téměř dokonale.
Pyrolýza probíhá zhruba od 200 °C. Při 250–300 °C se uvolňuje nejvíc těkavých látek: metanol, kyselina octová, dehet a oxid uhelnatý. Dehet je problém. Pokud hoří příliš pomalu nebo při nízké teplotě, kondenzuje v komíně a v krbu. Proto se doporučuje topit suchým dřevem a neškrtit přívod vzduchu. Mokré dřevo spotřebuje část tepla na odpaření vody a zbytek na pyrolýzu, takže plamen je chladný, dehtový a kouř černý.
