Mikrobiologické riziko je u houby podceňované. Vlhké a teplé prostředí za filtrem je živná půda pro bakterie. Pokud voda stojí delší dobu, například na chatě, první litry po příchodu odpouštějte a filtr propláchněte. U osob s oslabenou imunitou je lepší sáhnout po UV lampě nebo filtru s absolutní membránou, ne po houbě. Pravidelná dezinfekce tělesa filtru a výměna vložky podle návodu jsou minimum, které udrží vodu v pořádku.

Příznaky, které si většina majitelů spojí až s něčím jin

Jakmile je povrch zbavený přebytečné tekutiny, připravte si slabý roztok. Na kávu i víno funguje vlažná voda s několika kapkami prostředku na nádobí. Pěnu naneste na hadřík, ne přímo na pohovku, a krouživými pohyby od okraje skvrny do středu ji vpravte do látky. Poté čistou vodou a dalším hadříkem místo opakovaně protírejte, dokud nezůstane čistý. U vína můžete použít i jedlou sodu – nasypete ji na vlhkou skvrnu, necháte působit a po vsáknutí opatrně vysajete.

Další častá chyba je držení se madel příliš silně. Ruka se unaví během pár minut. Zkuste se na chytech jen zavěsit a nechat váhu v nohách. Nohy mají na stěně nosit, ne ruce. Pokud máte pocit, že se každý krok musíte přitáhnout, lezete špatně. Také se nebojte sednout si do úvazku a odpočívat. Není to slabost, je to součást lezení.

Kde se v rozpočtu nejčastěji chybu

První návštěva lezecké stěny obvykle začíná stejně: člověk stojí v půjčovně, dívá se na horu úvazků a neví, co si vlastně vzít. Není to ostuda. Většina lidí, kteří dnes lezou pravidelně, začínala přesně tady. Rozdíl mezi prvním a druhým pokusem je většinou jen v tom, co si vezmete s sebou a jak si nastavíte očekávání.

Na další návštěvu si vezměte vodu, malou svačinu a ručník. Přezůvky se hodí, protože v lezeckých botách se chodí jen po stěně. Mobil nechte v šatně, ať vám nepřekáží v kapse. A hlavně si domluvte druhou návštěvu do týdne. První lezení bývá nejtěžší, druhé už bývá jen těžké.

Noční stolek bývá odkladištěm knih, které tam skončí po pár stránkách. Přitom stačí málo a promění se v místo, kde se dá skutečně číst – ne jen sedět s knihou v ruce a přemýšlet, kam s hrnkem. Nejde o velkou rekonstrukci. Jde o čtyři věci, které rozhodují o tom, jestli si ke stolku sednete, nebo ho budete dál používat jen jako podložku pod lampu.

Základem je pohodlné oblečení, které se neplete do úvazku. Legíny nebo elasťáky fungují lépe než široké kalhoty, tričko bez volných rukávů zase lépe než oversized mikina. Boty na lezení si půjčte na místě, vlastní kupovat nemá smysl, dokud nevíte, jestli vás to chytí. Totéž platí pro úvazek a jistítko. Půjčovna vám je půjčí a zároveň zkontroluje, že sedí. Ponožky si vezměte tenké, ne froté.

Co se na stěně řeší jinak než na skále Na umělé stěně se jistí lanem nebo se leze na bouldrovce. Pokud jdete na lano, potřebujete jistítko a někoho, kdo umí jistit. Bez toho vás na stěnu nepustí. Bouldrování je jednodušší v tom, že si vystačíte sami, ale padá se z výšky, kterou si sami zvolíte. Začněte u nízkých cest a nechte si od zkušenějšího poradit, kam doskočit. Typická chyba začátečníků je, že hned lezou do převisu, protože vypadá efektně. Většinou skončí po dvou krocích s rukama úplně vyčerpanýma.

Odradit se dá snadno, když první hodina nevyjde podle představ. Svaly pálí, cesty vypadají nemožně a člověk má dojem, že na to nemá. Je to normální stav. Tělo si na nový pohyb zvyká několik návštěv. Místo měření výkonu si po první návštěvě všimněte jen toho, kolik kroků jste udělali bez přemýšlení. To je pokrok, který se počítá.