Co udělat se společnými věcmi Společné věci jako hry, knížky, nabíječky nebo sportovní potřeby zabírají nejvíc místa a způsobují nejvíc sporů. Určete pro ně jeden konkrétní box nebo polici, na které se oba podílejí stejně. Každý má právo si svou věc půjčit, ale musí ji vrátit na místo, odkud ji vzal. Box na společné věci nesmí sloužit jako skladiště pro to, co se nevejde do soukromé zóny. Jakmile se jedna strana začne rozšiřovat, druhá to brzy udělá taky.
Samostatnou kapitolou jsou police. Pokud už nad postelí polici chceš, připevni ji do nosného zdiva, ne do omítky, a zatížení zkontroluj po týdnu. Na polici nad hlavou nepatří knihy, těžké rostliny ani svícny. Ideální je pár lehkých předmětů, které se nerozbijí a neváží víc než pár set gramů.
Dobrá konzervace znamená tři věci: odvodnění, uzavření a větrání. Odvodnění řeš drenáží nebo alespoň spádovaným terénem kolem objektu. Uzavření znamená provizorní střechu s přesahem a provizorní výplně otvorů, které drží, ale dají se snadno odstranit. Větrání znamená, že uzavřený prostor nesmí být hermetický – jinak v něm kondenzuje vlhkost a stavba hnije zevnitř. Otvory opatři mřížkou proti ptactvu a hlodavcům.
Škola, spánek a ranní rež
Poslední krok patří povrchové úpravě a čistotě. Otřete všechny plochy vlhkým hadrem s jemným mýdlem a nechte uschnout. Vyhněte se agresivním čisticím prostředkům, které narušují lak. Pokud postel pochází z domácnosti, kde se kouřilo, nechte ji několik dní větrat na suchém místě. Nekupujte nový nátěr jen kvůli vzhledu – důležitější je, aby byl povrch hladký a bez olupujících se míst, kde by se dítě mohlo zranit.
Začněte tím, že rozdělíte pokoj na dvě jasně dané zóny. Každý dostane svou polovinu skříně, svůj noční stolek a svou část police. Hranici určete konkrétně – třeba barvou polepky na hraně police nebo páskou na zemi u skříně. Pokud si sourozenci nevěří, může být hranice i vizuální, ne jen domluvená. Vyhněte se tomu, aby jedna strana byla výrazně větší, i když je starší sourozenec. Nerovnost je nejčastější důvod, proč se domluva během měsíce zhroutí.
Postupně se osvědčilo i to, že si sourozenci jednou za čas vymění strany nebo si vyzkouší, jaké to je na druhé posteli. Zlepší to vzájemné pochopení. Když se objeví nový problém, řešte ho hned, dokud není zakořeněný. A hlavně – chvalte, když to funguje. Společný pokoj není trest, ale prostor, kde se dá naučit žít s druhým. Kdo to zvládne v dětství, má v dospělosti o problém méně.
Nakonec platí, že rozdělení nemusí být navždy stejné. Jak sourozenci rostou, mění se i to, co potřebují skladovat. Po půl roce je proto dobré se posadit a rozdělení upravit podle toho, co skutečně používají. Kdo dodrží domluvu, ten si udrží i svůj prostor. Pokoj, kde každý ví, kam patří jeho věci, funguje lépe než sebevětší skříň bez pravidel.
Jeden pokoj, dva lidé a hromada věcí, které se nikam nevejdou. Sourozenci se často hádají o každý centimetr police, ale problém nebývá v nedostatku místa. Většinou chybí jasná pravidla a prostor, který nikomu nepatří. Rozdělení úložného prostoru je potřeba udělat dřív, než se věci nastěhují, ne až když se válí po podlaze.
Praktické je využití výšky, ne podlahy. Postele na zvýšené konstrukci uvolní místo pod sebou, kam se vejdou boxy nebo zásuvky. Nad postelí nebo na dveřích se dá umístit věšák nebo síťka na drobnosti, které jinak leží na stole. Do skříně používejte organizéry, které rozdělí jednu polici na dvě úrovně. Nepřehlcujte ale prostor – pokud je každá police plná až po okraj, rozdělení nepomůže, protože není kam uklidit nové věci.
Typická chyba je rozdělení jen na papíře a pak jeho nedodržování. Domluva musí platit i ve chvíli, kdy je jeden unavený a nechce uklízet. Druhá častá chyba je schovávání věcí toho druhého do společného prostoru, když se nevejdou. Řešením je pravidelná kontrola, třeba jednou za měsíc, kdy se oba podívají, co už nepotřebují, a vyhodí to. Úložný prostor se tím uvolní bez hádky.
