Než cokoli postavíte, zjistěte dvě hodnoty: maximální přípustnou teplotu povrchu podlahy a maximální teplotu, kterou výrobce vytápění povoluje v místě zakrytí. Obě bývají uvedené v technické dokumentaci. Pokud si nejste jistí, změřte teplotu povrchu běžným dotykovým teploměrem po několika hodinách vytápění. Zjistíte, o kolik stupňů se povrch v zakrytém místě liší od volné plochy. Rozdíl větší než několik stupňů znamená, že nábytek bez nožiček na tomto místě nemá co dělat.
Než začnete cokoli kupovat, zjistěte, odkud hluk jde. Zkuste se sousedem domluvit na jednoduchém testu: vy chodíte po místnosti, on poslouchá. Postupně zkoušejte chůzi v ponožkách, v botách, na patách a po špičkách. Zjistíte, zda hluk vzniká nárazem, nebo spíš rezonancí celé místnosti. Často se ukáže, že nejvíc vadí jeden konkrétní pruh podlahy u dveří nebo u stěny, kde je deska méně podepřená.
Dětský pokoj je testovací laboratoř. Během jednoho odpoledne po něm přejede odrážedlo, spadne kovová kostka z věže a kutálí se dřevěný vlak. Podlaha, která tohle vydrží bez důlků a prasklin, není náhoda. Rozhoduje tvrdost dřeviny, tloušťka nášlapné vrstvy a způsob, jakým je podlaha položena. Tvrdost se měří Brinellovou metodou a čím vyšší číslo, tím větší odolnost proti vtisku. Dub se pohybuje kolem 3,7, buk okolo 3,4, smrk sotva 1,2. Smrková podlaha pod hračkami dopadne jako papír.
Častá chyba je koberec přes celou místnost. Koberec sice tlumí nárazy, ale pod něj se dostane písek a ten funguje jako brusný papír. Při každém kroku se zrna písku zarývají do laku a škrábou ho. Pokud koberec, tak s protiskluzovou podložkou a pravidelně vysávaný. Ještě horší je nechat děti jezdit na plastovém odrážedle přímo po dřevě. Kolečka se zaseknou o spáru a vyštípnou kraj desky. Řešením je měkká podložka pod hrací koutek, ne plošné koberce.
Rovinnost podkladu se neposuzuje pocitem pod nohou, ale měřením. Dvoumetrová lať je základní nástroj, který odhalí odchylky, jež dlažba nebo litá podlaha jen zvětší. Lať se pokládá na povrch a hledá se největší mezera mezi jejím spodkem a podkladem. Právě tato mezera určuje, zda je podklad v toleranci, nebo zda je nutné ho srovnat.
Kdy zvolit příčnou pokládku Příčná pokládka se hodí ve třech případech. Prvním je úzká a dlouhá místnost, kde příčná prkna zkracují optickou délku a prostor působí vyváženě. Druhým je situace, kdy jsou trámy kolmé na delší stěnu — pak je příčná pokládka konstrukčně správná. Třetím případem je velká místnost s okny na kratší straně, kde příčná prkna lépe rozptýlí světlo a nevzniká efekt „nekonečných linií”. Pozor na to, že příčná pokládka znamená více řezání a větší prořez, zejména u vzorovaných prken.
Praktický postup: změřte místnost, zjistěte směr trámů, označte si na podkladu osu. První řadu položte s mezerou u stěny a klíny. Další řady spojujte na koncích s přesahem alespoň 20 cm, u příčné pokládky klidně 30 cm. Před pokládkou nechte prkna 48 hodin v místnosti, aby se srovnala vlhkost. Pokud pokládáte na podlahové vytápění, příčný směr může být problematický kvůli většímu pohybu — vždy se řiďte pokyny výrobce.
Nejčastější chyby: pokládka bez dilatace, ignorování směru trámů, příčné kladení v úzké chodbě (prostor se opticky zkrátí), podélné kladení v širokém sále (vzniká tunelový efekt). Dále se zapomíná na to, že příčná prkna se hůře řežou u dveří a přechodů. Pokud si nejste jistí, položte na zem několik prken na sucho a prohlédněte si místnost z různých úhlů. Ušetříte si tím demontáž a zbytečný materiál.
Základní pravidlo pro dřevěné podlahy zní: prkna se pokládají kolmo na nosné trámy. Pokud jsou trámy uložené ve směru delší stěny, prkna jdou napříč místností. Tím se rozloží zatížení a zabrání se vlnění podlahy. U plovoucích laminátových a vinylových podlah je toto pravidlo méně přísné, ale stále platí, že delší rozměr prken by měl kopírovat delší rozměr místnosti. Výjimkou jsou úzké chodby, kde podélná pokládka opticky prodlouží prostor.
U příčné pokládky je nutné hlídat dilataci. Prkna musí mít u stěn mezeru odpovídající druhu materiálu a velikosti místnosti. U velkých ploch se doporučuje přerušit plochu dilatačním profilem. Častou chybou je příčné kladení bez ohledu na světlo: pokud okna svítí podél delší stěny, příčná prkna vytvoří stíny, které zvýrazní každou nerovnost. V takovém případě je lepší zvolit podélnou pokládku a případně zvolit světlejší odstín.
Směr pokládky prken není jen estetická volba. Ovlivňuje stabilitu podlahy, spotřebu materiálu i to, jak bude místnost působit. Rozhodnutí mezi podélnou a příčnou pokládkou závisí na tvaru místnosti, orientaci světla, konstrukci podkladu a druhu prken. U dřevěných prken se navíc přidává přirozené bobtnání a sesychání, které musí mít kam „pracovat”.
