Podkroví se v létě přehřívá a v zimě rychle vychladne. Střešní okna proto opatřete vnější stínicí technikou, ne jen závěsy zevnitř – ty teplo zachytí a ještě ho pustí do místnosti. V zimě pomůže kvalitní zateplení a těsnění, jinak bude dítě spát v průvanu. U oken nikdy nepodceňujte jištění proti otevření. Dětský pokoj v podkroví znamená okno často nízko nad podlahou, takže bezpečnostní zámek nebo mřížka je nutnost, ne volitelný doplněk.

Co dělat ráno a co več

Začněte u nábřeží. Dům, kde žila Ema Destinnová, poznáte podle čistých linií a ustupujícího posledního patra. Nenechte se zmást tím, že jde o běžný činžovní dům — právě v tom je síla funkcionalismu. Všímejte si oken: pokud jsou vsazena do jedné roviny s fasádou a nemají šambrány, jste na správné stopě. Častá chyba je fotit jen celek a minout detail, jako jsou původní dveře nebo kování.

U Paláce si dejte pauzu a prohlédněte si celek z odstupu. Teprve z dálky pochopíte, jak hmota sedí v ulici a jak pracuje s okolní zástavbou. Pokud chcete jít dál, vyberte si jednu linii — buď nábřeží, nebo vnitřní blok — a tu dodržte. Kombinace obojího najednou vede k únavě a přehlédnutí detailů. Mějte po ruce poznámkový blok nebo telefon na rychlé poznámky, ale foťte až po tom, co se dvakrát pozorně podíváte.

Velikost je druhá past. Malé zrcátko nad botníkem nic nezvětší, jen zabere místo. Funguje velká plocha, klidně od podlahy do výšky očí, případně dvě zrcadla na protilehlých stěnách. Pozor ale na nekonečný tunel — dva velké odrazy proti sobě v úzkém prostoru působí neklidně. Jeden velký a jeden malý stačí.

Kam světlo, aby neoslňovalo a neházelo stíny Bodové světlo uprostřed stropu vytvoří v malé předsíni ostré stíny pod očima a kolem skříněk. Vypadá to jako výslech. Místo toho dejte světlo na stěnu nebo na strop tak, aby se odráželo od světlého povrchu a rozptýlilo se. Ideální je kombinace dvou zdrojů: jeden měkký nahoře nebo na boční stěně, druhý nízký, třeba u zrcadla, který osvětlí obličej při odchodu. Teplota světla kolem 3000 K působí v předsíni příjemněji než studená bílá, která prostor zplošťuje.

Nezapomeňte na praktickou stránku. Zrcadlo v předsíni se špiní od rukavic, deštníků a bot. Umístěte ho tak, aby se dalo snadno otřít, a nesázejte na rám, který se nedá čistit. Světlo volte s vypínačem po ruce ještě před vstupem do místnosti, ne až uvnitř. A hlavně: vyzkoušejte výsledek večer, ne jen za denního světla. Většina chyb se projeví teprve tehdy, když se setmí a předsíň má fungovat jako první i poslední dojem z bytu.

První návštěva umělé stěny má jedno společné pravidlo: čím méně věcí si vezmete, tím lépe. Většina začátečníků přijde s velkým batohem a po hodině toho lituje. Základ je jednoduchý: pohodlné oblečení, které se neplete pod sedák, a přiléhavé boty. Půjčení lezeckých bot přímo na stěně je rozumnější než kupovat vlastní, dokud nevíte, jestli vás to chytne. Sedák a úvazek vám také půjčí, takže na první lekci nepotřebujete nic kupovat. Vezměte si lahev s vodou, malý ručník a něco na převlečení po tréninku.

Zrcadlo funguje jen tehdy, když odráží něco, co stojí za to vidět. Pokud visí proti holé zdi nebo proti zavřeným dveřím, odrazí jen šedou plochu a prostor se tím uzavře. Nejlepší je umístit ho tak, aby odráželo okno, průhled do další místnosti nebo alespoň světlý kus protější stěny. Když předsíň okno nemá, odrážejte světlý povrch — třeba otevřené dveře do obývacího pokoje. Zrcadlo proti tmavému koutu je horší než žádné zrcadlo.

Zrcadlo by nemělo být přímo proti světlu, které do něj svítí. Vznikne oslnění a v odrazu uvidíte jen jasnou skvrnu. Stejně tak nepomůže zrcadlo nalepené na dveřích, která se neustále otevírají — jednak se rozbije, jednak při každém pohybu rozbije i dojem klidu. Radši volte pevnou stěnu, kde zrcadlo zůstane na místě.

Malá předsíň se nedá zvětšit, ale dá se přestat zmenšovat. Většina lidí tam pověsí zrcadlo, koupí lampu a diví se, že je to pořád stejně stísněné. Chyba nebývá v tom, že by zrcadlo nebo světlo chybělo, ale v tom, kam je umístí a jaké zvolí. Špatně zvolené zrcadlo předsíň opticky rozdělí, špatné světlo z ní udělá tunel.

Typická chyba je kupovat křeslo podle barvy pohovky. Křeslo je solitér, nemusí ladit do posledního odstínu. Mnohem důležitější je, jestli se do něj pohodlně dostanete a vstanete z něj. Zkuste si sednout s botami i bez nich, zkuste se zvednout bez pomoci rukou. Pokud musíte tlačit na područky, je sedák buď moc nízko, nebo moc hluboko. Područky by měly být v takové výšce, aby ramena zůstala uvolněná, ne zvednutá.