Poslední věc, kterou lidé podceňují, je úklid. Prostor u postele se špatně uklízí, protože je úzký a často zastrčený. Než tam cokoli postavíte, ověřte, že se k tomu dostanete rukou nebo že to lze odsunout. Jinak se z odkládací plochy stane místo, kde se hromadí vlna, kelímky a staré noviny, a vy budete každý večer odklízet jednu hromádku, abyste si vůbec mohli lehnout. Jednoduchý test: když dlaň položíte na matraci a natáhnete se, musíte na sklenici i knihu dosáhnout bez toho, abyste se zvedali z postele.

Co má dítě mít u sebe a jak se chov

Velký koš je nejpraktičtější, když se hračky mají přes den uklízet. Vyberte proutěný nebo látkový s pevnými uchy, který unese i vlhkost od okna. Koš postavte na dosah od postele, ne za dveře. Dítě ho má samo naplnit — jinak se z něj stane další odkládací plocha pro oblečení. Do koše házejte plyšáky posazené, ne namačkané; při každodenním vytahování se jinak rychle roztrhají švy.

Rozdělit dětský pokoj na část pro spaní a část pro hraní bez stavební příčky je možné dvěma způsoby: buď změníte uspořádání nábytku, nebo vytvoříte měkkou, přenosnou hranici. První varianta je levnější a rychlejší, druhá se hodí, když dítě potřebuje vizuální i fyzický předěl, ale nechcete zasahovat do konstrukce bytu. V obou případech platí, že rozhoduje důslednost, ne množství kusů nábytku.

Základní pravidlo pro výšku věšáku je jednoduché. Dítě by mělo na háček dosáhnout s pokrčeným loktem, ne s nataženou rukou nad hlavou. V praxi to znamená, že háček visí zhruba ve výšce očí až čela dítěte. Když je věšák výš, dítě podává rameno a ramínko padá. Když je níž, bunda se táhne po zemi a dítě o ni zakopává.

Když je hraček víc než místa, pomůže kombinace. Do sítě dejte ty, se kterými se nehraje, do koše ty denní a houpací pytel nechte na sezení. Každé tři měsíce projděte všechny plyšáky a ty roztrhané vyhoďte nebo opravte. Prach z nich setřeste venku, ne v pokoji, a látkové části občas vyperte v ruce, aby nezůstaly zapáchat. Uložení tak vydrží roky a pokoj zůstane obyvatelný.

Plyšáci se množí rychleji než ponožky. Než se nadějete, leží na posteli, na židli i na zemi a pokoj se mění ve skladiště. Řešení není jen jedno a každé má svá úskalí. Záleží na velikosti pokoje, počtu hraček a na tom, jestli si s nimi dítě ještě hraje, nebo už jen sedí na polici jako vzpomínka.

Hlava k hlavě, nebo nohy k nohám: co si ujasnit před prvním tahem Hlava k hlavě znamená, že obě čela postelí míří ke stejné stěně. Vznikne mezi nimi úzký prostor, který se hodí pro společné noční čtení nebo pro dvě lampičky na jedné liště. Nohy k nohám naopak postele od sebe vzdálí a vytvoří uprostřed průchod. Tato varianta je lepší, když každý vstává v jinou dobu a nechce budit toho druhého. Rozhodněte se podle toho, kudy vede cesta ke dveřím – ne podle toho, jak to vypadá na fotce v katalogu.

Nakonec zkontrolujte, jestli obě postele stojí rovně a neviklají se. Povolte a znovu utáhněte šrouby v rozích, případně podložte nohu tvrdým filcem. Teprve potom navlékněte povlečení a rozestavte lampičky, knihy a budíky. Když je vše na svém místě, projděte pokoj ještě jednou večer při zapnutém světle – právě tehdy se ukáže, jestli nové uspořádání opravdu funguje, nebo jestli bude potřeba malá korekce.

Houpací pytel, nebo velký koš? Houpací pytel funguje jako skladiště i sedačka zároveň. Naplněný ale ztrácí tvar a nedá se v něm pohodlně sedět. Pokud ho chcete na hračky, kupte menší provedení s pevným dnem a plňte ho jen do dvou třetin. Před nákupem změřte, kolik místa zbývá mezi postelí a skříní — pytel potřebuje na rozložení aspoň půl metru kolem sebe. Častá chyba je koupit obří pytel do malého pokoje; pak překáží při chůzi a dítě ho stejně odstrká do kouta.

Síť v rohu je nejstarší a nejlevnější varianta. Napněte ji mezi dva háčky ve výšce asi 20 cm pod stropem a spodní cíp připevněte ke karabině na zdi, aby se dala povolit. Do sítě dávejte jen menší plyšáky do 30 cm, větší medvědi ji protáhnou a roztrhnou. Typická chyba: síť plná až po okraj, která se utrhne i s hmoždinkami. Váhu hraček proto rozložte a jednou za čas obsah protřeďte.

Samotné otáčení dělejte ve dvou lidech. Jeden uchopí čelo, druhý nohu, oba zvednou stejně vysoko a přenesou postel na nové místo. Netlačte ji po podlaze, i když má kolečka – škrábance na parketách a utržené nohy vznikají právě takto. Pokud je postel rozkládací s úložným prostorem, nejdřív ji vyklopte, vyjměte obsah a teprve pak ji přemisťujte. Prázdná váží výrazně méně a lépe se s ní manipuluje.