Uzavřený výběh s pevnou střechou je nejspolehlivější, ale ne každý ho má. Kompromisem je noční zavírání do pevného kurníku s automatickými dvířky nebo alespoň s ručním zavíráním při soumraku. Právě soumrak a úsvit jsou hodiny, kdy útočí nejvíc predátorů. Dvířka, která zůstanou otevřená do osmi večer, znamenají, že kurník je každou noc otevřený. Zkontrolujte také, zda v kurníku nejsou škvíry větší než dva centimetry – kuna se protáhne i velmi úzkou mezerou.
Nejčastější omyl je zalévání podle kalendáře. Někdo si zapamatuje, že v pondělí se zalévá, a dělá to i v listopadu, kdy rostlina odpočívá. Spotřeba vody závisí na teplotě, světle, velikosti květináče i na tom, jak rychle substrát propouští vodu. Zalévejte tehdy, když horní vrstva substrátu skutečně proschla. U menších květináčů stačí dva centimetry, u velkých se vyplatí sáhnout hlouběji prstem nebo dřevěnou tyčinkou.
Sušení je druhá nejčastější chyba. Sušička je pro second hand oblečení často rychlá smrt — teplo a tření způsobí sražení, žmolkování a vytahání tvaru. Větrejte venku ve stínu, nebo na sušáku v místnosti. Přímé slunce vyběluje barvy stejně spolehlivě jako chlor. Vlnu a pleteniny sušte vodorovně na ručníku, jinak se vytáhnou do délky. Trička věšejte za spodní lem, ne za ramena, abyste předešli vytlačeným ramenním švům.
Poslední věc, kterou lidé v malých ložnicích podceňují, je proudění vzduchu a pořádek na nočním stolku. Přeplněný stolek s hrnky, nabíječkami a papíry vytváří dojem nepořádku i v jinak čisté místnosti. Stačí jedna lampa, jedna kniha, jedna sklenice vody. Kabely sveďte do lišty nebo za nábytek. Jakmile je povrch nočního stolku prázdný, místnost dýchá. A to je přesně ten rozdíl mezi malou ložnicí, ve které se nedá být, a malou ložnicí, do které se člověk rád vrací.
Opakem je dlouhodobé přesychání. Listy pak žloutnou od špiček, jsou suché a lámavé. Rostlina zastaví růst a shodí i listy, které by si jinak udržela. Tady pomůže ponořit květináč do vody na dvacet minut, dokud bublinky nepřestanou stoupat, a poté nechat přebytek řádně odtéct. Jednorázové vydatné zalití je lepší než každodenní drobné přídavky, které smáčejí jen povrch.
Filtrační houba je jen jedna část řetězce. Voda, kterou z ní dostanete, je tak dobrá, jak dobrá je voda, která do ní vstupuje, a jak dobře se o houbu staráte. Mnoho lidí si myslí, že houba sama o sobě vyřeší vše – od zápachu po bakterie. Tak to ale nefunguje. Houba mechanicky zachytí hrubší nečistoty a část organického podílu. Na rozpuštěné látky, těžké kovy nebo mikroorganismy potřebujete jiné médium. Pokud to neberete v potaz, budete filtrovat vodu, která se může po pár dnech zkazit víc než ta nefiltrovaná.
Věnečky potřebují nejdřív ráz. Prvních deset až dvanáct minut pečte při vyšší teplotě, aby se těsto rychle nafouklo a vytvořilo pevnou skořápku. Teprve pak teplotu snižte a dopečte do zlatohněda. Během prvních minut troubu vůbec neotvírejte. Studený vzduch způsobí, že pára uvnitř zchladne, těsto klesne a už se nevrátí. Stejně tak nepodkládejte plech ničím, co brání proudění tepla.
Přelití poznáte podle květináče, ne podle listů Přelitá rostlina má žloutnoucí listy, které jsou měkké a často opadávají ze spodních pater. Substrát je tmavý, těžký a při dotyku vlhký i po několika dnech. Voda stojí v podmisce, kterou nikdo nevylil. Kořeny v takovém prostředí přestávají přijímat kyslík a začnou uhnívat. Jediná spolehlivá pomoc je vyndat rostlinu z květináče, odstranit kašovitý substrát, ostrouhat shnilé kořeny a přesadit do vzdušné směsi. Po přesazení nezalévejte několik dní, jen rosťte okolí.
Další chybou je zalévání tvrdou vodou přímo z kohoutku. Vápník se ukládá v substrátu a mění jeho kyselost. Některé rostliny na to reagují žloutnutím listů mezi žilkami. Pomůže odstátá voda, dešťová nebo převařená a zchlazená. Pokud je voda hodně tvrdá, propláchněte substrát jednou za čas větším množstvím měkké vody, aby se soli vyplavily.
Žloutnutí listů u pokojovek není nemoc, kterou by rostlina dostala zvenčí. Ve většině případů jde o následek opakované chyby v zálivce, kterou majitel přehlédne, protože se projevuje pomalu. Rostlina nežloutne ze dne na den – trvá to týdny. Právě proto se chyba často zamění za stáří listů nebo za nedostatek světla.
