Absolutní magnituda je potom jasnost, kterou by hvězda měla ve vzdálenosti deseti parseků. Umožňuje porovnávat skutečný výkon hvězd bez vlivu vzdálenosti. Rozdíl mezi zdánlivou a absolutní magnitudou se nazývá modul vzdálenosti a používá se k odhadu vzdáleností ve vesmíru. Když tedy vidíš údaj o magnitudě, nejdřív si ujasni, o kterou z nich jde. Bez toho můžeš snadno udělat chybný závěr o tom, jak je objekt ve skutečnosti jasný.
Pro praktické pozorování amatérským dalekohledem jsou neutronové hvězdy bohužel nedostupné – vyzařují převážně v rentgenovém a gama záření, které atmosféra pohlcuje. Pokud vás téma zajímá, sledujte data z vesmírných observatoří, jako jsou rentgenové teleskopy na oběžné dráze. Nezapomeňte, že i když nejde o objekty viditelné pouhým okem, jejich studium nám pomáhá pochopit fyziku za hranicí běžné hmoty.
Neutronová hvězda vzniká jako pozůstatek po výbuchu supernovy typu II. Když hmotná hvězda spotřebuje veškeré palivo v jádře, gravitace převáží tlak záření a jádro se hroutí. Během zlomku sekundy se protony a elektrony sloučí na neutrony a vznikne objekt o průměru přibližně dvaceti kilometrů, který má hmotnost větší než Slunce. Právě tady dochází k prvnímu častému omylu: lidé si neutronovou hvězdu pletou s černou dírou. Rozdíl je v tom, že neutronová hvězda má pevný povrch a silné magnetické pole, kdežto černá díra je oblast, odkud neunikne ani světlo.
Během částečných fází používejte brýle neustále. Sundejte je jen na krátkou chvíli, kdy je Měsíc zcela před Sluncem a září koróna. Tento okamžik trvá jen jednu až sedm minut a je jediný bezpečný pro pohled bez filtru. Jakmile se objeví první paprsek Slunce, brýle nasaďte zpět. Nikdy nepoužívejte dalekohled ani fotoaparát bez filtru, i když se zdá, že Slunce už není jasné.
První zveřejněné snímky ukázaly, co to znamená v praxi. Pole hlubokého vesmíru zachytilo tisíce galaxií včetně těch, které vznikly krátce po velkém třesku. Spektra atmosféry exoplanety WASP-39 b odhalila oxid uhličitý a vodní páru. Carina Nebula a Jižní prstenec ukázaly struktury, které v Hubbleových snímcích splývaly. Nejde o estetiku, ale o data: každý snímek je spektrum nebo soubor spekter, ze kterých se čtou teploty, složení a rychlosti.
Jak si naplánovat pozorování a co si vzít Vyberte si místo předem. Potřebujete otevřený výhled k horizontu ve směru, kde Slunce vychází nebo zapadá, protože zatmění často začíná nízko nad obzorem. Zkontrolujte předpověď oblačnosti a mějte připravené náhradní stanoviště o desítky kilometrů dál. Vyjeďte s předstihem. Pás totality se posouvá rychlostí přes 2 000 km/h a zácpy na přístupových cestách dokážou zhatit celý plán. Vezměte si vodu, jídlo, čelovku a teplé oblečení – během úplného zatmění teplota klesne i o několik stupňů a nastane rychlý soumrak.
Další častá chyba je srovnávat magnitudu z různých zdrojů bez kontroly. Některé katalogy uvádějí jasnost v různých filtrech nebo v různých pásmech. Zvlášť u proměnných hvězd se může magnituda měnit v čase. Vždy si všimni, zda jde o vizuální, fotografickou nebo bolometrickou magnitudu. Pokud pozoruješ pouhým okem, zajímá tě vizuální magnituda. Pro dalekohled nebo kameru se hodnoty mohou lišit.
Nejčastější chyba začátečníků je předpoklad, že vyšší číslo znamená jasnější objekt. Je to přesně naopak. Magnitudová stupnice je obrácená. Slunce má magnitudu kolem -26, Měsíc v úplňku asi -12, Sirius -1,4. Hvězdy, které na tmavé obloze sotva vidíš, mají magnitudu 5 nebo 6. Každý skok o jednu magnitudu znamená 2,5krát větší nebo menší tok světla. Rozdíl pěti magnitud je stonásobný rozdíl v jasu.
Typická chyba je fotit místo pozorování. Snažit se nastavit expozici během dvou minut totality znamená, že si zážitek neužijete a často nemáte ani kvalitní snímek. Pokud chcete fotit, nastavte vše předem a foťte na dálkovou spoušť. Mnohem cennější je ale prostě se dívat, vnímat ticho, ochlazení a reakce zvířat v okolí.
Jak magnitudu prakticky využít při pozorování Než vyrazíš ven, zjisti si, jaké nejslabší magnitudy dokážeš na svém stanovišti spatřit. Vyber si známou hvězdu nebo asterismus a zkus odhadnout, která z okolních hvězd je stejně jasná, slabší nebo jasnější. Tento trénink zlepší tvůj odhad během několika nocí. Pozor na měsíční svit, světelné znečištění a stav ovzduší – všechny tři snižují dosažitelnou mezní magnitudu klidně o dva i více stupňů. Stejně tak mlha nebo vysoká oblačnost rozptylují světlo a slabé hvězdy úplně zmizí.
Když se v astronomickém textu objeví údaj, že hvězda má magnitudu 2,5, není to míra její velikosti v kilometrech ani hmotnosti. Magnituda je číslo, které popisuje, jak jasně nám hvězda září na obloze. Zdánlivá jasnost závisí na skutečném výkonu hvězdy i na její vzdálenosti od nás. Dvě hvězdy se stejnou magnitudou mohou být úplně odlišné – jedna může být slabá a blízko, druhá obrovská a velmi daleko.
