Samozřejmě, že custom furniture není zadarmo. Cena vyšla zhruba trojnásobně proti tomu, co bych zaplatil v obchodním centru. Ale podívejte se na to jinak. Když si koupíte lacinou pohovku, po dvou letech vám povolí rošt, čalounění se vydře na loktech a mechanismus začne skřípat. Zaplatíte znovu. Zatímco tahle sedačka je konstruovaná tak, že jednotlivé díly můžete vyměnit. Opotřebuje se pěnová matrace, objednáte novou za pár tisíc. Roztrhne se látka, truhlář našije nový potah. Je to investice na deset let, ne na dvě sezony. K tomu přidejte fakt, že žádná výrobní linka neudělá šuplík přesně pro vaše v

Problém s úložným prostorem mě trápil dlouho. Klasická rozkládací pohovka mívá pod sedákem dutinu, ale ta se plní prachem a občas tam zapadne mobil. Truhlář do návrhu zakomponoval výsuvný šuplík pod celou šířkou sedačky. Šuplík je na kolečkách, vysune se jedním prstem a vejde se do něj šest polštářů, dvě deky a sada ručníků pro hosty. Zároveň slouží jako úložný prostor pro boty, pokud zrovna nikdo nespí. Když šuplík zavřete, vypadá jako součást nábytku. Nikdo nepozná, že tam schováváte věci. Tohle řešení je přesně to, proč má smysl investovat do custom furniture. Nikdo jiný vám nenavrhne šuplík přesně na míru vaší sbírky polštá

Nečekaný spojenec v malých prostorách je slatted frame – latě pod matrací. Když jsem vyměnila starou dřevotřískovou desku za pružné latě, rázem se zlepšilo větrání matrace a přestala se v noci potit. Jenže latě vyžadují pravidelný přístup k oknu, abyste mohli ráno vyvětrat. Tady přichází na řadu systém vedení záclon. Pořiďte si dvě vrstvy: jednu průhlednou na den a jednu zatemňovací na noc. Tuhle kombinaci oceníte, když hosté spí na pohovce a vy potřebujete v klidu připravit snídani v kuchyni, aniž byste je budili ostrým slun

Velikost a proporce. To je téma, které rozhádá i harmonický pár. Já chtěla trojmístnou sedačku na každý den, přítel tvrdil, že stačí menší s přisunovacím křeslem. Po roce používání musím uznat, že měl pravdu. Velká living room furniture v malém prostoru místnost opticky zmáčkne. Lepší je mít menší, ale kvalitní kus, který se dá kombinovat s taburetem nebo lehkým křeslem. Taburet navíc slouží jako stolek, sedátko nebo podnožka, když se válíte na film. My máme jeden kulatý z překližky, stojí pod oknem a večer slouží jako odkládací plocha pro hrnek č

S panem truhlářem jsme ještě ladili detaily. Chtěl jsem, aby područky nesloužily jen jako opora pro lokty, ale aby se daly využít jako polička na skleničku nebo knihu. Udělal je o deset centimetrů širší a dal dovnitř zakrytý otvor na USB nabíječku. Když sedíte, máte telefon po ruce, kabel vede pod látkou ven a nikde se necuchá. Klasická sedačka by tohle neuměla. Právě v malých detailech se ukazuje rozdíl mezi běžným nákupem a zakázkovou výrobou. Když vám někdo ušije sedačku na míru, řeší i to, že zásuvka je u dveří a vy nechcete táhnout prodlužovačku přes celou místn

Nakonec si dejte pozor na výšku tyče. V místnosti, kde je rozkládací pohovka i postel s úložným prostorem, často visí věci nízko. Tyč montujte co nejblíže stropu – ideálně pět centimetrů pod ním. Díky tomu opticky zvednete strop a záclony nebudou překážet při otevírání okna nebo vytahování spodního šuplíku pod postelí. Osvědčilo se mi použít kovové kroužky s plastovým povrchem, které kloužou potichu. Když v noci někdo vstává, nebudí tím celou domácnost. A přes den stačí lehký pohyb ruky a místnost se rozsví

Při výběru materiálu jsem řešil dilema mezi praktičností a hebkostí. Koženka sice vydrží dětské hry a kávu, ale na omak připomíná igelitku. Rozhodl jsem se pro velvet upholstery. Sametově měkký povrch, který neškrábe, ale zároveň se na něm netvoří žmolky. Truhlář mi vysvětlil, že kvalitní sametová látka je tkaná tak hustě, že tekutiny po ní stékají, pokud je včas setřete. Tedy pokud na ni nechcete vylít litr červeného vína, je to fajn kompromis. Barvu jsem zvolil tmavě šedou. Na šedi nejsou vidět fleky od rukou a pokud se na ni vyspí kamarád s mastnými vlasy, stačí přejet vlhkým hadříkem. Výsledná sestava má po rozložení rozměr dvě stě krát sto čtyřicet centimetrů, což je víc než manželská pos

Na závěr jedna rada, kterou mi nikdo nedal. Když vybíráte sofa bed, vždycky si nechte od prodejce ukázat demoverzi rozložení. Některé mechanismy jsou tak složité, že byste k nim potřebovali návod a tři ruce. Ideální je, když stačí zatáhnout za jeden popruh a sedačka se sama složí nebo rozloží. U nás to trvalo dva měsíce, než jsem přišla na fígl, že se musí nejdřív nadzvednout sedák a pak teprve zatáhnout. Do té doby jsem u každé návštěvy předváděla trapné divadlo, jak neumím rozložit vlastní pohovku. Teď už to dáme za deset vteřin a švagrová z Moravy může spát dřív, než stihneme dojíst veče