Každou výraznější barvu zopakujte alespoň ve dvou různých materiálech. Modrý akcent na polštáři a stejný odstín na keramické váze vedle sebe funguje, protože materiál mění odraz světla a barva tak nepůsobí ploše. Když se stejný odstín objeví jen jednou, působí v místnosti náhodně. Když se objeví třikrát ve stejném materiálu, začne to vypadat jako sada z jednoho obchodu. Dva až tři výskyty v odlišných površích jsou optimum.

Druhá častá chyba je podlaha. Koberec v průchodu vypadá hezky, ale pokud je silný a klouže, lidé po něm šlapou opatrně a zpomalují. Lepší je krátký, napevno položený koberec nebo jen protiskluzová podložka. Zároveň platí, že v průchodu by neměly být žádné prahy ani kabely. Kabel přes cestu je nejenom překážka, ale i riziko zakopnutí.

Když chybí kontext a příkla

Další problém je nedostatečné ztužení konstrukce. V podkroví, kde může foukat a kde se mění teploty, se příčky a podhledy rozkmitají. Pokud použijete slabé profily nebo je dáte příliš daleko od sebe, deska se časem prohne. Rozteč profilů u stropu by neměla přesáhnout čtyřicet centimetrů, u stěn šedesát. V místech, kde se desky stýkají, musí být vždy profil, ne jen vzduch.

Z praktického hlediska si při sledování zápasu všímej tří momentů: odkud míč přiletěl, jak daleko byla ruka od těla a jestli hráč stál čelem k míči. Právě tyto tři otázky používají rozhodčí a videorozhodčí při posuzování. Když je zvládneš, přestaneš se hádat o každém dotyku a začneš chápat, proč některé góly platí a jiné ne. Ruka boží nebyla koncem fotbalu, byla začátkem jeho přesnějšího řízení.

Typická past je výška sedu. Dvě křesla stejné výšky, ale jiné hloubky sedáku, vypadají v páru nevyváženě. Změřte si obě a rozdíl větší než tři centimetry řešte podložkou nebo výměnou nožiček. U stolků zase hlídejte průměr desky – dva kulaté stolky různých průměrů vedle sebe působí jako omyl, dva hranaté s jedním zaobleným rohem už jako záměr.