Prvním krokem je zjistit, odkud vlhkost pochází. Běžné zdroje jsou vaření bez pokličky, sušení prádla na stojanu v obytné místnosti, koupelna bez odtahu, příliš mnoho pokojových rostlin v malém prostoru a dýchání více lidí v uzavřené ložnici. Vlhkost se uvolňuje i z čerstvě omítnutých zdí nebo z mokrého sklepa pod podlahou. Bez odstranění zdroje se bude rosení vracet, i když budete utírat sklo každý den.

Na vnitřním skle se začne tvořit souvislý film kondenzátu, ne jen pár kapek u rámu. Když voda steče na parapet a zůstane tam přes den, napadne lak, spáru mezi rámem a sklem nebo těsnění. U dřevěných oken se vlhkost vsákne do rámu a ten začne pracovat – nejdřív se hůř zavírá, později se objeví šedé skvrny. Typická chyba je utírat sklo jednou denně hadrem a považovat to za řešení. Voda se musí dostat pryč z místnosti, ne z okna na podlahu.

Rozhodující je poloha rosnému bodu a difuzní odpor jednotlivých vrstev. U masivní cihlové stěny s vnějším polystyrenem platí, že čím silnější izolace, tím hlouběji se rosný bod dostává do zdiva. To je bezpečné, protože zdivo má velkou tepelnou setrvačnost a vlhkost se v něm rozptýlí. U tenkostěnných nebo sendvičových konstrukcí je situace jiná: rosný bod může skončit na rozhraní izolace a nosné vrstvy, kde dochází ke kondenzaci. Proto se před zateplením dělá výpočet podle ČSN 73 0540, nikoli odhad podle oka.

Rozlišit vlhkost mezi skly od kondenzace na vnitřním povrchu je jednoduché. Otřete sklo zevnitř místnosti. Pokud vlhkost zmizí, jde o rosování povrchu a příčinou je špatné větrání, vysoká vlhkost v místnosti nebo nedostatečně izolovaný rám. Pokud ale zamlžení nebo kapky zůstávají mezi skly, otírání nepomůže. Voda je uzavřená v prostoru dvojskla a problém je v těsnosti. Druhý test: postavte se k oknu zvenku i zevnitř a prohlédněte si spodní hranu. Prasklina v tmelu, zkorodovaný kovový pásek nebo zjevná mezera mezi rámečkem a sklem potvrzují diagnózu.

Jak poznat vlhkost bez přístro

Co vlhkost ničí nejrychle