Než začnete cokoli kupovat, projděte si prostor s metrem a papírem. Nakreslete si půdorys a vyznačte výškové linie. Teprve pak rozhodněte, co kam patří. Většina zbytečných investic vzniká tak, že se nejdřív koupí nábytek a teprve potom se zjistí, že se pod šikminu nevejde.

Zkontrolujte odtokové drážky v rámu. Bývají ucpané prachem, jehličím nebo hmyzem. Vyčistěte je tenkým drátkem a propláchněte vodou. Zkontrolujte také, zda je okno správně zavřené a zda těsnění doléhá. Vadné těsnění propouští studený vzduch a vytváří tepelný most, na kterém se vlhkost sráží nejdřív. V zimě přitom platí, že čím těsnější okno, tím víc záleží na pravidelném větrání celého podkroví.

Hloubka se počítá podle místa, ne podle katalo

Druhá častá chyba je přeplnění. Do nízkého prostoru se lidé snaží vecpat regály, skříně a křeslo, až na čtení zbyde průchod. Správně má být sedačka otočená tak, aby zády kryla záda a výhled směřoval do místnosti, ne do zdi. Mezi sedačkou a regálem nechte alespoň 60 centimetrů, aby se dalo vstát, aniž byste shodili knihu. Když je místo nízké i stropem, volte nižší sedačku bez vysokého opěradla – jinak budete mít hlavu neustále v průvanu nebo u stropu.

První věc, kterou je dobré sledovat, je sklon a krytina. Plechová střecha bez podkladní vrstvy zesiluje každou kapku a mění déšť v bubnování. Betonová taška nebo pálená krytina zvuk spíš pohltí, zvlášť když je pod ní plné bednění a kvalitní pojistná membrána. Pokud se hluk náhle zhoršil, často se uvolnil některý plech, chybí spoj nebo se do konstrukce dostala voda, která mění rezonanci.

Vyhněte se také tomu, abyste šikminu obkládali dřevem nebo imitací trámů. Rustikální trámy se hodí do vysokých prostor, ne tam, kde se strop svažuje k podlaze. Stejně tak nefunguje dát nad šikminu těžký lustr. Čím výše visí, tím víc na vás tlačí. Zavěste ho nízko nad stůl nebo použijte stojací lampu. A pokud šikmina končí u okna, nechte okno volné. Záclona, která kopíruje šikminu, prostor uzavře. Krátká záclona nebo rolety stačí.

Déšť začne rušit i tehdy, když narazí na okapy a svody. Voda stékající z výšky do plechového žlabu vydává ostrý zvuk, který se přenáší po fasádě. Řešením je osadit žlab s mírným spádem, použít tlumicí podložku pod okapový háček a svodové potrubí upevnit tak, aby se nepřenášelo do zdi. Pokud v noci slyšíte pravidelné kapání, pravděpodobně netěsní některý spoj a voda se dostává na konstrukci. To se nevyřeší kobercem na půdě, ale opravou detailu.

Déšť na střeše je zvuk, který někteří lidé vyhledávají jako uspávací kulisu, jiní kvůli němu v noci vstávají a hledají špunty do uší. Rozdíl nebývá v síle deště, ale v tom, jak je střecha postavená, jak je hluk vedený do ložnice a co se děje uvnitř konstrukce. Když se ozve pravidelný šum, většinou jde o příjemný zvuk. Jakmile se přidá dunění, bouchání nebo nepravidelný rytmus, tělo se přepne do pozoru a spánek se rozpadá.

Kde se hluk z deště skutečně rodí Zvuk neputuje jen vzduchem, ale i pevnými částmi. Krovy, vazníky a sádrokartonové podhledy fungují jako rezonanční deska. Pomůže, když je mezi krytinou a obytným prostorem souvislá vrstva izolace, například minerální vlna s vyšší hustotou, a když podhled není na krov připevněný napevno. Typická chyba je přidat jen tenkou folii a myslet si, že hluk zmizí. Další častá chyba je ucpat větrací mezery, čímž se sice sníží hluk, ale vznikne vlhkost a plíseň.

Uvnitř ložnice se dá mnoho zachránit bez zásahu do střechy. Těžké závěsy, koberec a knihovna plná knih snižují dozvuk. Postel nepatří přímo pod hřeben, kde je hluk největší. Pomůže i bílý šum, který pravidelný déšť překryje, nebo krátké přesunutí spánku do jiné místnosti během bouřky. Špunty do uší jsou krajní řešení, ne trvalé.

Když se ale hluk objeví náhle po letech klidu, neřešte jen pohodlí. Zkontrolujte, zda se neposunula krytina, neucpaly se žlaby nebo se neobjevila vlhkost na půdě. Příjemný déšť je ten, který zůstane venku. Jakmile začne pracovat uvnitř konstrukce, přestává být kulisou a stává se signálem, že je co opravit.