Pozor také na komín. Akumulační vložka vyžaduje silnější tah a čistý spalinový kanál. Pokud máte starý komín s velkým průřezem a bez vložkování, spaliny budou kondenzovat a vložka se rychle zanáší. Než začnete topit, nechte komín zkontrolovat kominíkem a případně vyspalkovat. Zanedbaný komín navíc znamená riziko požáru, což u akumulačního systému platí dvojnásob, protože povrchové teploty bývají vyšší a provoz delší.
Pokud se rozhodnete akumulační vložku instalovat, počítejte s tím, že je to investice nejen do kamen, ale i do celého topného systému. Místnost, kde bude vložka stát, musí mít dostatečný objem a rozložení tak, aby teplo mohlo cirkulovat. V malé místnosti s nízkým stropem se akumulační jádro přehřívá a komfort se ztrácí. Dobře zvolená vložka a správně postavené obezdívka vám ale poskytnou stabilní teplo bez neustálého přikládání – a to je jeho skutečná hodnota.
Jak přikládat, aby kamna vydržela hřát celou noc Klíčem je správné dávkování paliva a regulace vzduchu. Po rozhoření a dosažení provozní teploty omezte přívod primárního vzduchu na minimum. Hoření se zpomalí, plamen se zkrátí a energie začne proudit do akumulační hmoty. Ideální je přiložit větší kus tvrdého dřeva, který hoří stabilně a rovnoměrně. Měkké dřevo nebo malé třísky shoří rychle a vytvoří zbytečně vysokou teplotu, která se nestihne uložit do kamen.
Akumulační krbová vložka není obyčejná kamna. Její podstatou je těžká hmota, která po vytopení ohně postupně uvolňuje teplo do místnosti i mnoho hodin poté, co plameny zhasnou. Tento princip má ale svá specifika. Pokud stavíte dům nebo rekonstruujete a přemýšlíte o tomto zdroji tepla, stojí za to rozumět tomu, jak funguje a kde se dělá nejvíc chyb.
Třetí problém bývá vlhké dřevo. Horní zapalování funguje skvěle se suchým dřevem s vlhkostí do 20 procent. Pokud použijete čerstvě nařezané polena, plyny se neuvolňují rovnoměrně a oheň se dusí. Před topením proto mějte dřevo alespoň dva roky uskladněné na vzdušném místě. A ještě jedna věc – nezapomeňte nastavit přívod vzduchu. Při horním zapalování potřebuje oheň na začátku více kyslíku, takže vzduchové klapky otevřete naplno. Po rozhoření je můžete přivřít, čímž prodloužíte hoření.
Pokud máte na zahradě trávník, popel se hodí jako náhrada vápnění. Rovnoměrně ho rozhoďte po ploše na jaře nebo na podzim, když je tráva suchá. Podpoříte tím hustotu porostu a snížíte mech. Ale pozor – na čerstvě založený trávník popel nepatří, mohly by se vytvořit žluté skvrny. Nikdy ho také nepoužívejte na rostliny, které právě sázíte nebo přesazujete, a nesypete ho na listy – popel je agresivní a mohl by je spálit.
Když si pořídíte kamna, rozhodujete se mezi dvěma přístupy k topení. První je rychlé vyhoření s okamžitým sálem, druhý spočívá v pomalém uvolňování tepla po mnoho hodin. Rozdíl mezi nimi není jen v pohodlí, ale hlavně v tepelné setrvačnosti, kterou ovlivníte už při výběru materiálu i způsobu přikládání. Pochopíte-li, jak akumulace funguje, získáte z kamen maximum bez přetápění a bez neustálého běhání s políny.
Popel ze dřeva je cenný materiál, který mnoho zahrádkářů vyhazuje, a přitom může výrazně zlepšit půdu i zdraví rostlin. Obsahuje draslík, vápník, fosfor a stopové prvky, ale jeho použití má svá pravidla. Pokud se vyhnete nejčastějším chybám, stane se z něj levné a účinné hnojivo. Níže najdete konkrétní způsoby, jak ho správně využít, a také na co si dát pozor.
Jak poznáte, že je dřevo dostatečně suché? Nejspolehlivější je měření vlhkoměrem. Povrch dřeva by měl mít po naštípání a vysušení hodnotu pod 20 %. Pokud vlhkoměr nemáte, orientujte se podle hmotnosti, zvuku a kůry. Suché dřevo je znatelně lehčí, při poklepání dvou kusů o sebe vydává jasný, kovový zvuk, zatímco mokré zní tlumeně. Kůra suchého dřeva se snadno odlupuje a na řezu se objevují drobné trhlinky. Tyto ukazatele ale nejsou spolehlivé u všech druhů dřeva, proto je měřič vlhkosti praktickou investicí pro každého, kdo topí pravidelně.
Nejčastější chyby, které zhatí celý efekt horního zapalování První chybou je příliš malá polena na dně. Když dáte jen tenké třísky, rychle shoří a oheň se propadne dolů, čímž se z horního zapalování stane spodní. Dno musí tvořit masivní kusy, které udrží žár a postupně se rozhořívají. Druhou častou chybou je otevírání dvířek v prvních minutách. Každé otevření naruší tah a přivodí kouř do místnosti. Počkejte alespoň deset minut, než se oheň ustálí.
Doba sušení závisí na druhu dřeva a podmínkách. Měkké dřevo (smrk, borovice) schne rychleji – zhruba 6 až 12 měsíců. Tvrdé dřevo (buk, dub, habr) potřebuje 18 až 24 měsíců. Pravidlem je, že dřevo na příští sezónu byste měli naštípat nejpozději na jaře, aby mělo alespoň půl roku na vyschnutí. Pokud topíte dřevem, které je sušené jen přes léto, počítejte s vyšší spotřebou a častějším čištěním komína. Vyplatí se proto začít s přípravou s předstihem a mít vždy zásobu alespoň na dvě sezóny dopředu.
