Montáž rámu: nejdůležitější je první profil Začněte tím, že si na stěnách vyznačíte vodorovnou rýhu, která určí spodní hranu podhledu. Použijte vodováhu nebo laserový kříž. Na tuto rýhu připevníte po obvodu UD profily. Do nich pak zasunete CD profily, které zavěsíte na závěsy. Každý profil nejprve vyrovnejte do vodorovné polohy a teprve potom dotáhněte šrouby. Typická chyba začátečníků? Montáž profilů bez vzájemného propojení. Mezi CD profily vložte příčné spojky (takzvané krabičky), které zajistí tuhost celé konstrukce. Vzdálenost mezi závěsy by neměla překročit 90 centimetrů, u těžších prvků ji zkraťte.
Na co dát pozor při montáži a povrchové úpravě Při montáži vždy používejte pozinkované profily, které odolají korozi. Řezané hrany desek je nutné ošetřit – buď je srazíte do úhlu, nebo natřete speciálním těsnicím nátěrem. Nejčastější chybou je, že se impregnovaná deska položí na rám, zatmelí a natře běžnou barvou. To nestačí. Spoje a rohy musí být přelepené skelnou páskou a zatmelené vodovzdorným tmelem. Celý povrch pak potřebuje penetraci, která uzavře póry, a teprve na ni můžete dát finální barvu nebo obklady. Bez penetrace se vlhkost dostane do sádrového jádra a po čase se objeví bubliny nebo odlupující se malba.
Na závěr si zapamatujte: impregnovaná deska je lepší než obyčejná, ale ne všemocná. Vždy ji kombinujte s kvalitním odvětráním, správnou povrchovou úpravou a montáží bez tepelných mostů. Typickou chybou je ušetřit na penetraci nebo použít obyčejný tmel, který ve vlhku měkne. Po roce se pak dočkáte žlutých skvrn a drolící se omítky. Dodržte zásadu, že každá spára, každý roh a každý otvor musí být vodotěsně uzavřený, jinak vám vlhkost najde cestu i přes tu nejlepší desku.
Když je rošt hotový, přichází na řadu pokládka desek. Desky šroubujte vždy od středu ke krajům, aby se předešlo vlnění. Šrouby utahujte tak, aby hlavička byla těsně pod povrchem papíru, ale neprorazila ho. Rozteč šroubů na desce by měla být kolem 20 centimetrů. Nezapomeňte nechat mezi deskami spáru 3–5 milimetrů – tu pak vyplníte tmelem. Pokud budete podhled dělat v koupelně nebo nad kuchyní, použijte impregnované desky a do konstrukce vložte parozábranu.
Nejdřív si spočítejte potřebný materiál. Základem jsou CD profily, které se vkládají kolmo na směr desek. Rozteč profilů by neměla přesáhnout 40 centimetrů, u vyšší zátěže (například při zavěšení lustru) ji snižte na 30. Ke stropu profily připevníte pomocí závěsů – buď přímých, nebo pružinových. Přímé závěsy jsou jednodušší, ale vyžadují rovný strop. Pružinové dovolí vyrovnat nerovnosti až do několika centimetrů. Než začnete vrtat, ověřte si, kde vedou elektrické kabely, a použijte detektor kovů i napětí.
Na závěr celý rastr ošetřete impregnací proti vlhkosti, zvláště pokud je podkroví špatně odvětrávané. Tento krok mnozí vynechávají, ale dřevo bez ochrany po čase ztrácí pevnost. Po osazení sádrokartonu zkontrolujte rovinné spoje a vyhněte se křížení šroubů na stejném profilu – hlavy nechte zapuštěné asi milimetr pod povrchem. Díky tomuto postupu získáte pevný a rovný podklad pro finální omítky i malbu.
Montáž podhledu šikmé střechy ze sádrokartonu patří k pracím, které zvládne dvoučlenná domácí parta, pokud má základní zručnost a dostatek trpělivosti. Než začnete, spočítejte si přesný počet desek a profilů. U střechy nikdy nekupujte materiál s rezervou přes deset procent, protože každý uřezaný kus se dá využít na klíny nebo výztuhy. Většina chyb vzniká při měření úhlů, proto si nejprve vyrobte šablonu z tvrdého papíru a tu přikládejte do koutů, kde krokve svírají ostré úhly.
Před samotným malováním zkontrolujte spáry a hlavičky vrutů. Pokud jste je zatmelili, počkejte, až tmel dokonale vyschne, a přebruste dohladka. Zbytek povrchu přebruste jemným brusným papírem, abyste odstranili případné nečistoty nebo vyvýšená vlákna kartónu. Po broušení sádrokarton důkladně oprášte – nejlépe vysavačem s kartáčovým nástavcem. Vlhký hadr nepoužívejte, voda zvedne vlákna a povrch se zdrsní. Tento krok mnoho lidí vynechává a pak se diví, že jim barva dělá mapy nebo se loupou šmouhy od tmelu.
Když se vyhnete nejčastějším chybám, výsledek bude vypadat, jako by ho dělal malíř s dvacetiletou praxí. Penetrace je základ, broušení a oprášení je nutnost, výběr správného válečku je půl úspěchu a technika „mokré do mokrého” dodá stěnám profesionální hladkost. Pokud si na některém kroku nejste jistí, zkuste to nejdříve na odpadním kuse sádrokartonu – uvidíte, jak se barva chová, a vyhnete se zbytečným pokusům na hotové stěně. Výsledek vás pak bude těšit roky a při příští rekonstrukci už budete vědět přesně, jak na to.
