Barvy držte v jedné rodině. Tři odstíny bílé, krémové a šedé vedle sebe působí neklidně a místnost zmenšují. Zvolte jednu základní barvu na stěny, strop i velký nábytek a druhý odstín použijte jen na textil. Typická chyba je tmavá akcentová stěna za postelí — v malé ložnici vytvoří tunelový dojem. Pokud chcete akcent, použijte ho na drobnost: povlak na polštář, lampu, rám obrazu. Ne na celou stěnu.
Typická chyba je nakupování úložných boxů dřív, než skutečně vytřídíte. Lidé si myslí, že krabice vyřeší nepořádek, ale ve skutečnosti ho jen přemístí a zakryjí. Další častou chybou je držení věcí z pocitu viny – dárky, které se nelíbí, oblečení z doby, kdy jste měli jinou postavu, nebo vybavení pro koníček, který jste už opustili. Vina není důvod k uskladnění. Pokud předmět někomu darujete, udělá radost jemu i vám.
Nakonec myslete na světlo. Jedna stropní zářivka nestačí a vrhá stín přesně na desku. Přidejte světlo pod horní skříňky, ideálně s vypínačem u vchodu. Ať už zvolíte cokoli, držte se pravidla: každá věc musí mít své místo a musí se dát uklidit jedním pohybem. Malá kuchyně funguje jen tehdy, když v ní nic nepřekáží.
Skříňky nejsou jediné úložiště. Využijte prostor mezi linkou a podlahou – nízký podnos na boty nebo zásuvku na kolečkách, kam se vejde zelenina, brambory nebo konzervy. Další možností je prostor nad lednicí, pokud tam není police. Dejte tam lehké a méně používané věci, například formy na pečení nebo zásoby ubrousků. Nikdy tam nedávejte nic těžkého, manipulace nad hlavou je riskantní a při vytahování snadno shodíte obsah na sebe.
Čtvrtá hra je zvuková mapa. Dítě si stoupne na jedno místo, zavře oči a počítá, kolik různých zvuků uslyší. Vy ostatní děláte to samé na jiných místech. Po dvou minutách si řeknete, co kdo slyšel. Ptáci, vítr, praskání větví, možná voda. U téhle hry je potřeba, aby bylo opravdu ticho. Když se děti smějí, nic neuslyší. Zkuste to opakovat na jiném místě a porovnávejte. Zjistíte, že les zní jinak u cesty a jinak v houštině.
Typická chyba je kupovat polici z masivu nebo z laminátu bez úpravy. V trvale vlhkém prostředí nabobtná a do roka ji vyhodíte. Vhodný je nerez, eloxovaný hliník, tvrzené sklo nebo kvalitní plast. Sklo musí být tvrzené, ne obyčejné – při nárazu lahvičkou se obyčejné sklo vysype do sprchy. U kovových polic dejte pozor na spoje; šroubky z obyčejné oceli zrezaví a zanechají na obkladu stopy, které už nevyčistíte.
Vertikála a dveře: dvě místa, která většina lidí podcení Největší rezervy jsou nad pracovní deskou a za dveřmi. Na bok linky nebo na stěnu u vchodu připevněte lištu s háčky a zavěste naběračky, struhadlo, prkénko nebo utěrky. Uvnitř dvířek použijte tenké věšáky na víčka a plechy. Pozor na jednu častou chybu: nepřetěžujte dvířka těžkými věcmi, panty v panelákových kuchyních bývají slabší a po pár měsících povolí. Také nedávejte háčky přímo nad sporák, tuk se na nádobí usazuje a špatně se myje.
Místo pevného stolu použijte výškově nastavitelnou desku nebo sklopnou polici. Sklopná deska uvolní podlahu, když se nepracuje, a zároveň drží ergonomii. Při montáži počítejte s tím, že nosná lišta musí být ukotvena do zdiva nebo do nosného prvku, ne jen do sádrokartonu. Pokud si nejste jistí, použijte chemickou kotvu a ověřte, že deska unese alespoň 15 kg. Typická chyba: deska umístěná příliš vysoko, takže lokty visí ve vzduchu. Horní hrana desky má být zhruba ve výšce, kdy se předloktí při psaní opírá o desku a ramena zůstávají uvolněná.
Barvy a materiály hrají větší roli, než se zdá. Světlé matné povrchy a stejný odstín na skříňkách i stěnách opticky zvětší prostor. Naopak tmavé lesklé plochy ukazují každou kapku a v malé kuchyni působí stísněně. Pokud nemůžete měnit skříňky, stačí vyměnit úchytky za menší a sjednotit je. Nepřidávejte dekorace na každou volnou stěnu, každý předmět navíc ubírá vzduch.
Malá kuchyně v panelákovém bytě neznamená, že se v ní nedá vařit. Většina problémů nevzniká kvůli metrům, ale kvůli špatnému uspořádání. První krok nezačínejte nákupem doplňků. Vezměte metr, změřte pracovní desku, vzdálenost mezi linkami, výšku horních skříněk a hloubku prostoru u okna. Zapište si, kolik kroků uděláte od sporáku k dřezu a kde stojí odpadkový koš. Teprve pak hledejte řešení, protože každý centimetr, který ušetříte na pohybu, je znát víc než další úložný box.
Pracovní deska musí zůstat co nejvolnější. Pokud na ní trvale stojí mikrovlnka, rychlovarná konvice, kávovar a stojan na koření, na krájení nezbývá místo. Řešení je jednoduché: vyberte jednu věc, kterou používáte denně, a zbytek přesuňte do skříňky nebo na odkládací vozík. Vozík je praktický i proto, že ho při vaření přisunete k lince a po jídle odtlačíte. Stejně tak koření nepřechovávejte v otevřeném stojanu u sporáku, vlhko a teplo mu škodí.
