Lamino se čistí snadno. Stačí vlhký hadr a jemný prostředek na nádobí nebo mýdlová voda. Nikdy nepoužívejte abrazivní pasty, drátěnky ani čisticí prostředky s amoniakem. Ty naleptají povrchovou fólii a zanechají matné skvrny. Pokud se na laminu objeví rýha, můžete ji zakrýt voskovou tužkou ve stejné barvě. Nelepíte ji ale přes celou plochu – jen do poškozeného místa a přebytek setřete. U dětského nábytku počítejte s tím, že děti na stoly píší fixem. Líh nebo aceton na lamino nepatří, rozpustily by fólii. Na fix používejte obyčejnou gumu nebo hadřík s teplou vodou.
Praktické řešení je rám z tyčí nebo trubek, na který se připevňuje plachta. Přes den na něm visí látka s okénkem a domeček je hotový. Večer plachtu vyměníte za neprůhledný závěs a vznikne stan. Rám držte co nejlehčí, ideálně z hliníkových tyčí spojovaných gumičkou. Spojení musí být pevné, ale rozebíratelné bez nářadí. Pokud rám vrtáte do zdi, počítejte s tím, že díry zůstanou i po přestěhování nábytku.
Pod postelí v dětském pokoji vzniká prostor, který svádí k rychlému řešení. Vejde se tam sezónní oblečení, hračky, kufr i lyžařské vybavení. Jenže právě tohle místo dokáže potichu zničit kvalitu spánku dítěte. Nejde o pověru o pytlích pod postelí. Jde o vlhkost, prach, plísně a cirkulaci vzduchu, které se v uzavřeném prostoru hromadí a přes rošt pronikají nahoru. Pokud dítě ráno vstává s ucpaným nosem nebo se v noci budí, prohlédněte nejdřív prostor pod matrací, ne teprve lékárničku.
Vestavěná skříň místo pol
Ve chvíli, kdy je každá skříňka na dosah, se nejvíc osvědčují zásuvky místo klasických dvířek. Vysoké skříňky do výšky stropu využijí prostor, který by jinak zůstal prázdný, ale pozor na horní police – dosáhnete na ně jen se stoličkou, což je v těsné kuchyni riskantní. Praktické je umístit myčku nebo troubu do výšky, abyste se nemuseli ohýbat, a pod nimi nechat zásuvky na příbory a nádobí. Typická chyba je cpát do malé kuchyně příliš mnoho spotřebičů, které se používají jednou za měsíc. Pokud pro ně není místo na lince, patří do skříně, ne na pracovní desku.
Barová židle sama o sobě nezachrání nefunkční dispozici. Pokud je pult příliš hluboký, sedící člověk nedosáhne na desku a jídlo mu padá na klín. Hloubka 30 až 40 centimetrů stačí na talíř i sklenici, ale ne na servírování velkých pekáčů. Počítejte také s tím, že židle potřebuje při vysouvání prostor do strany i dozadu. V kuchyni o šířce kolem dvou metrů je lepší zvolit otočné židle s nižším sedákem, které se vejdou i do úzkého průchodu. Nakonec si vždy vyzkoušejte, jestli se po usednutí pohodlně dostanete na dřez i sporák – pokud musíte vstávat při každé maličkosti, sezení u baru vás brzy přestane bavit.
