Svrchní vrstva je ochrana před větrem a deštěm. Membrána nebo větruodolná bunda s odvodem páry. Nezapomeňte, že i sebelepší membrána propustí méně páry, než kolik jí tělo vyprodukuje při výstupu. Proto se v ní nechoďte do kopce, pokud nemáte na sobě jen základní vrstvu. Typická chyba: turista si vezme tři silné vrstvy, potí se, zpomalí a prochladne. Řešením je vrstvy střídat – přidávat a ubírat podle tempa a počasí.

Typická chyba je plánovat příliš dlouhý úsek. Dvacet kilometrů v horách s batohem a převýšením nad pět set metrů zvládne průměrný turista za sedm až osm hodin. Když k tomu připočtete cestu vlakem, jste na celém dni. Další častá chyba je spoléhat na to, že vlak počká nebo že se dá zastavit na znamení kdekoliv. Zastávka na znamení znamená, že musíte být vidět a včas signalizovat. Na malých zastávkách bez obsluhy se před odjezdem ujistěte, že vlak skutečně staví.

Základní pravidlo zní: žádná bavlna. Bavlna nasákne pot a zůstane mokrá. Na túru proto patří syntetické tričko nebo merino. Merino hřeje i ve vlhku a nepáchne, syntetika rychle schne a je odolnější. Na krátké túry stačí jedno tričko, na celodenní výšlap si vezměte náhradní do batohu. Převléknout se v polovině cesty je lepší než se snažit usušit vlastním teplem.

Před odchodem si ověřte dvě věci: že máte v telefonu opravdu staženou mapu oblasti a že papírová mapa odpovídá aktuálnímu stavu značení. Staré mapy mohou mít přeložené cesty nebo zrušené značky. Pokud si nejste jistí, vezměte si obě a naučte se s nimi pracovat ještě před túrou, ne až na rozcestí za deště.

Střední vrstva: izolace, která dýchá Střední vrstva nemá být tlustá, ale správně fungující. Jejím úkolem je udržet teplo, které tělo produkuje, a zároveň odvádět vlhkost od základní vrstvy. Ideální je fleecová mikina nebo lehká zateplená bunda s umělou výplní. Fleec má výhodu v tom, že je lehký a rychleschnoucí. Naopak péřová bunda jako střední vrstva při aktivním pohybu nestačí – přehřeje vás, pot se vysráží a při zpomalení okamžitě prochladnete. Střední vrstvu oblékejte, když začínáte cítit chlad na zádech nebo ramenou, a svlékejte, než se začnete potit.

Mějte záložní plán pro období, kdy nepřijde žádný déšť. Zjistěte, zda je v okolí možnost napojení na veřejný vodovod, dohodněte se se sousedy na sdílení studny nebo si zajistěte dovoz pitné vody v menších nádobách. Užitkovou vodu lze doplňovat z povrchového toku, pokud k tomu máte oprávnění. Nikdy nepřepínejte na jiný zdroj, aniž byste ověřili jeho vydatnost a kvalitu — zdroj, který stačí jednomu odběrateli, nemusí stačit dvěma.

Každý, kdo někdy vyjel na horský hřeben, zná ten pocit: místo výhledů a sjezdů se z kopce stane nekonečné šlapání v nejtěžším převodu. Přitom stačí pár rozhodnutí ještě před prvním otočením klikou. Nejde o to vyhýbat se kopcům úplně, ale rozložit je tak, aby tělo dostalo šanci regenerovat a hlava si užila i něco jiného než čísla na tachometru.

Začněte brzy. Vlakem se dostanete do Turnova nebo do Malé Skály, autem pak k placeným parkovištím u hlavních vstupů. Parkoviště se plní už dopoledne, zvlášť o víkendech. Pokud přijedete po desáté, často už nezbývá místo a musíte parkovat daleko, což vám sebere hodinu chození navíc. Na jaře a na podzim bývá v skalních soutěskách mokro a kluzko, v létě zase vedro a málo stínu. Vhodné je pevné obutí, dostatek vody a něco k jídlu, protože uvnitř skalních měst žádné občerstvení nenajdete.

Co telefon zvládne a kde selže Mapová aplikace v telefonu má jiné silné stránky. Ukáže aktuální polohu, takže při ztrátě orientace rychle zjistíte, kde jste. Umožňuje plánovat trasu podle času a vzdálenosti, měnit cíl za pochodu a stáhnout si mapové podklady předem do offline režimu. Právě offline režim je klíčový. Bez stažených dlaždic je telefon v lese k ničemu. Před odchodem si proto v aplikaci vymezte oblast, kterou budete potřebovat, a nechte ji stáhnout přes wifi. Zkontrolujte, že se mapy opravdu uložily, ne jen že se načetly online.

Papírová mapa a mapová aplikace v telefonu nejsou soupeři, kteří by se navzájem vylučovali. Rozdíl je v tom, kdy kterou použijete. Většina zbytečných problémů na túře vzniká z toho, že člověk spoléhá jen na jednu z nich a nezná její slabiny.

Papír má jednu vlastnost, kterou žádný telefon nenapodobí: funguje vždy. Bez signálu, bez nabíječky, v dešti i v mrazu. Stačí ho správně složit do mapníku a můžete ho vytáhnout kdekoliv. Papírová mapa také ukazuje širší souvislosti, takže vidíte, co je za kopcem, kam vede údolí a kde je nejbližší obydlená oblast. To se hodí, když se rozhodujete o změně trasy. Naopak nevýhodou je měřítko: turistické mapy v měřítku 1:50 000 jsou přehledné, ale méně podrobné. Kdo hledá konkrétní pěšinku nebo studánku, musí vzít podrobnější mapu, obvykle 1:25 000. Papír se také trhá, rozmáčí a v batohu zabírá místo.