Kolečka nejsou otázka věku ani toho, co říkají sousedi. Rozhoduje souhry dovedností, které dítě potřebuje zvládnout dřív, než ho posadíte na kolo bez pomocných koleček. Pokud některá z nich chybí, sundání koleček dopadne tak, že dítě ztratí rovnováhu, spadne a na kolo se na měsíce přestane těšit. Nejde o to přijít o pár dní dřív, ale o to trefit okamžik, kdy je dítě schopné samo udržet směr i rovnováhu.
Na závěr si naplánujte pauzu v některé z dochovaných kaváren, které si zachovaly původní ráz. Není to o luxusu, ale o atmosféře. Dejte si kávu a v klidu si projděte poznámky. Pokud jste šli podle výše uvedených zásad, uvidíte Nové Město jinak – ne jako turistickou zkratku, ale jako vrstvu architektury, která má co říct i dnes. A pokud vás to chytne, příště se vydejte stejným způsobem do jiné čtvrti. Funguje to všude.
Počítejte s tím, že první samostatná jízda nebude rovná ani dlouhá. Může to být pět metrů, které skončí v trávě. To je v pořádku. Důležité je, aby dítě po každém pokusu chtělo zkusit další. Když se po pádu bojí, udělejte pauzu, přejděte na odrážedlo nebo na hru, kde se jen učí balancovat na jedné noze. Návrat k jízdě pak bývá rychlejší než tlačení přes strach.
Rozhodující je i umístění hmoty vůči izolaci. Akumulační vrstva má být na straně interiéru, tedy tam, kde ji může ohřívat slunce nebo topení. Pokud je betonová či cihlová vrstva oddělena od místnosti izolací, akumulace nefunguje – teplo zůstane v izolantu a do hmoty se nedostane. U sendvičových konstrukcí proto dávejte nosnou a těžkou část dovnitř, lehkou izolaci vně.
Akumulace tepla ve zdivu není o tom, jak silná zeď vypadá, ale jakou má tepelnou kapacitu a jak rychle teplo přijímá a odevzdává. Rozhodují tři veličiny: objemová tepelná kapacita materiálu, jeho tepelná vodivost a tloušťka vrstvy. Teprve jejich kombinace určí, jestli vám zeď bude držet teplotu celý den, nebo se přehřeje během dvou hodin.
Rozdíl mezi bylinkami, které přežijí, a těmi, které se vytáhnou do tenkých vybledlých stonků, je v nárocích na světlo. Bazalka, máta, pažitka a petrželka chtějí co nejvíc světla, ideálně jižní nebo jihozápadní okno s pěti až šesti hodinami přímého svitu. Rozmarýn, tymián, oregano a šalvěj jsou na tom podobně, ale snesou i sušší vzduch. Naopak v zimě, kdy je den krátký, potřebuje většina druhů přesunu blíž ke sklu. Pokud okno míří na sever, doplňte světlo jednoduchou stolní lampou s teplým bílým spektrem, která svítí deset až dvanáct hodin denně. Rostlina, která se vytahuje do výšky a řídne, vám to říká sama.
Jak si prohlídku zorganizovat, aby něco přinesla Trasu si rozdělte na dvě části. První povede od Emy Destinnové směrem k Vltavě, druhá odbočí k bývalému paláci, který dnes slouží jinému účelu. Na každé zastávce si všimejte tří věcí: jak je vyřešený vstup, jak je osazené okno a jak je provedená fasáda. Právě tyto detaily odlišují kvalitní funkcionalismus od průměrné výstavby. Častá chyba je, že lidé projdou kolem a řeknou si, že je to jen šedivá krabice. Zastavte se, prohlédněte si budovu z více úhlů a najednou uvidíte promyšlený systém.
Další častou chybou je spoléhat na to, že vše najdete sami bez přípravy. Mnoho staveb nemá informační tabuli a některé jsou v soukromém vlastnictví. Dopředu si zjistěte, které objekty jsou přístupné veřejnosti – například pasáže nebo kavárny. Pokud narazíte na zavřený vchod, neberte to jako neúspěch; vraťte se jindy nebo si budovu prohlédněte zvenku. Někdy je lepší vidět fasádu v klidu než interiér ve spěchu. Také se vyhněte tomu, abyste si celou trasu snažili stihnout za hodinu. Funkcionalismus chce čas.
Než vyrazíte, ujasněte si, co vlastně hledáte. Funkcionalistické perly Nového Města nejsou jen paláce. Jsou to i obytné domy, školy, kavárny nebo obchodní pasáže. Typická je čistá bílá fasáda, plochá střecha, pásová okna a důraz na účel. Pokud čekáte zdobné fasády se štukem, budete zklamaní. Naopak pokud oceníte geometrii a práci se světlem, budete nadšení. Vezměte si s sebou telefon nebo fotoaparát, ale respektujte, že řada domů je stále obydlená – nefoťte do oken a nechoďte do vnitrobloků bez pozvání.
Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a Národní třída. Stačí sejít o ulici vedle a narazíte na soubor funkcionalistických staveb, které vznikly hlavně ve dvacátých a třicátých letech. Prohlídku si naplánujte na dopoledne, kdy je nejlepší světlo a méně lidí. Začněte u budovy, kde sídlila pěvkyně Ema Destinnová – najdete ji v ulici, která nese její jméno. Nenechte se odradit tím, že dům vypadá na první pohled obyčejně; funkcionalismus se pozná podle detailů, ne podle okázalosti.
