Dětská sada obvykle obsahuje povlak na přikrývku a povlak na polštář, prostěradlo často chybí. Povlak na přikrývku kupujte o 5 až 10 cm větší než přikrývka, kterou máte. U přikrývky 100 × 140 cm tedy hledejte povlak 100 × 140 cm nebo 105 × 145 cm. Menší číslo znamená, že peřinu do povlaku narvete jen stěží. U prostěradla s gumou je to opačně: musí přesně sedět na matraci, jinak se v rozích vyhrne. U prostěradla bez gumy potřebujete na každé straně alespoň 10 cm přesahu, aby se dalo zastrčit pod matraci.
Pokud už se do matrace dostala vlhkost nebo skvrna, neřešte to přelitím octem nebo saponátem. Ocet narušuje pěnu a saponát zanechává lepivý film, na který se váže prach. Skvrnu nejprve vysajte, poté jemně setřete hadříkem s vodou a ihned osušte fénem na nízkou teplotu. Nenechte matraci mokrou přes noc. Vlhká matrace je ideální prostředí pro plíseň a ta se pak šíří i do ložního prádla.
Dřevo je těžší a při pádu může víc bolet, ale vydrží desítky let a dá se zbrousit a natřít znovu. Lamino je lehčí, snadněji se přesune, ale opravit poškrábanou fólii nejde – jen vyměnit celý díl. Pro menší dítě, které ještě na postel neskáče, stačí kvalitní lamino. Jakmile začne lézt po hranách a skákat, investice do masivu se vyplatí. Neplatí to ale bezvýhradně: i drahá dřevěná postel s tenkými latěmi a měkkým roštem se ohne. Rošt kontrolujte stejně jako rám.
Důležité je myslet na okolí matrace. V místnosti nesmí být radiátory s ostrými hranami, elektrické zásuvky v dosahu nebo volně položené těžké předměty. Matrace by měla být umístěna tak, aby z žádné strany nebyla pod ní mezera, do které by se dítě mohlo zaklínit. Ideální je položit ji přímo na zem nebo na nízký rošt bez ostrých hran. Pokud je podlaha studená, pod matraci patří podložka nebo koberec, ale pozor na kluzký povrch.
Většina hádek nevzniká kvůli velkým věcem, ale kvůli tomu, kdo si půjčil tričko nebo sluchátka. Zaveďte pravidlo, že cizí věc se půjčuje jen po předchozím souhlasu, a to i mezi sourozenci. Nefunguje výmluva „vždyť jsme rodina”. Dále určete, kdo kdy uklízí společnou část pokoje. Střídejte se po týdnech a úklid kontrolujte společně v předem daný den. Typická chyba je, že rodič uklidí všechno sám, aby byl klid. Tím se pravidla zhroutí a děti se naučí, že stačí počkat.
Zóny, ne nábyt
