Nejčastější chybou je spoléhat se na to, že spád zajistí samotné lepidlo na obklady. Lepidlo má maximální povolenou tloušťku, a když ho nanesete více, dlažba praská nebo se odlupuje. Správný postup je vyrobit spád už v podkladní vrstvě, a to ještě před obkládáním. Použijte samonivelační stěrku nebo klasickou cementovou mazaninu a pomocí latě vytáhněte sklon směrem k podlahové vpusti. Vodováha vám ukáže směr, ale nezapomeňte, že spád má být plynulý, ne skokový.
Důležité je také myslet na světlo. Barvy, které v obýváku vypadají teplě a příjemně, mohou v ložnici s menším oknem působit chladně a depresivně. Před tím, než začnete malovat, si na vzorku ověřte, jak odstín vypadá při umělém osvětlení, které v ložnici převažuje. Pokud je ložnice orientovaná na sever, sáhněte po variantě s vyšším podílem bílé nebo béžové, aby prostor nepůsobil stísněně. Typickou pastí je také použití stejné barvy na všechny stěny, což v ložnici potlačí hloubku a místnost se zdá menší.
Pamatujte, že cílem není, aby ložnice vypadala jako druhá kopie obýváku, ale aby spolu oba prostory vizuálně komunikovaly. Stačí si vybrat jednu nosnou barvu, případně ji doplnit dvěma neutrálními odstíny ze stejné rodiny. Vyhněte se tomu, abyste do ložnice přenesli i všechny dekorace a doplňky – méně často znamená více. Až budete mít hotovo, sedněte si na postel a vnímejte, jestli se vám tam dobře odpočívá. Pokud cítíte, že je prostor příliš rušný, uberte ještě jeden barevný prvek. Ložnice má být především funkční a příjemná, ne jen módní.
Nakonec si připravte plán na místo určení. Než nábytek vynesete, uvolněte průchody a zajistěte, aby nikde nepřekážely ostré předměty. Zkontrolujte šířku dveří a chodeb – skleněnou desku budete často muset otáčet, proto si změřte i úhlopříčky. Pokud se vám zdá, že se deska nevejde, raději ji sundejte z ochranného obalu až na místě, ale opatrně. S trochou předvídavosti a důkladným zabalením se vyhnete nepříjemným překvapením a váš skleněný nábytek si zachová svůj půvab i po přepravě.
Typickou chybou je přeplnění stěny věcmi, které nemají své místo. Když na ni pověsíte deset klíčů, tři čepice a pět šál, výsledek je chaotický a byt se zdá stísněný. Místo toho si určete, co je skutečně nutné mít po ruce, a zbytek ukliďte do zásuvek, které zakryjete dvířky bez úchytů – hladká plocha působí čistě a vizuálně místnost rozšiřuje. Další pastí je ignorovat výšku místnosti. Sáhněte až ke stropu, ať už policemi, nebo skříňkou, protože vertikální linie táhnou oko vzhůru a byt se zdá vyšší.
Skleněný nábytek patří mezi nejchoulostivější kusy při stěhování. Ať už se jedná o jídelní stůl, konferenční stolek nebo poličku, každý špatný pohyb může znamenat prasklinu nebo třísku. Přesto se dá přeprava zvládnout bez úhony, pokud dodržíte několik zásad. Základem je kvalitní materiál, trpělivost a správný postup – a právě ten si ukážeme.
Po rekonstrukci jádra často zjistíte, že podlaha v koupelně není úplně rovná a voda si nachází cestu, kudy nechcete. Než začnete pokládat obklady, věnujte pozornost spádování. Bez správného sklonu k odtoku vám ani sebelepší dlažba nezajistí suchou podlahu. Voda se bude držet v koutech, u vany nebo pod pračkou, a to je první krok k plísním a poškozeným spárám.
Zrcadlo je klasika, ale musí být umístěné správně. Místo jednoho velkého zrcadla přes celou stěnu použijte raději dvě menší, která necháte mezi nimi mezeru a doplníte je policemi. Tím dosáhnete efektu propojení s okolím, aniž byste vytvořili pocit tunelu. Pokud je předsíň napojena přímo na obývací pokoj, zkuste do stěny zabudovat otevřenou polici, která opticky propojí obě místnosti. Věci v ní uspořádejte do skupin – třeba tři knihy stojící, dvě ležící – a uvidíte, že prostor začne působit celistvěji.
Samotné sklo očistěte od prachu a nečistot. I drobné zrnko písku může při tlaku způsobit mikroskopickou trhlinu. Použijte hadřík bez žmolků a běžný čistič na sklo, ale vše nechte důkladně zaschnout. Poté každou desku obalte měkkou bublinkovou fólií, a to tak, že ji položíte na rovnou podložku a sklo na ni opatrně položíte. Fólii přehněte přes hrany a zajistěte lepicí páskou – ale nikdy nelepte přímo na sklo, pokud používáte běžnou průhlednou pásku. Zbytky lepidla se pak těžko odstraňují. Raději použijte maskovací pásku, která nezanechává stopy, nebo fólii přelepte pouze na spojích.
Nejdřív vylučte chybu v zálivce. Pokud zaléváte tvrdou vodou a listy postříkáte, po zaschnutí na nich zůstanou bělavé šmouhy od vápníku. To není choroba a řešení je prosté: zalévejte ke kořenům, ne po listech, a pokud chcete rostliny rosit, používejte převařenou nebo odstátou vodu. Skvrny od vápna nezmizí, ale nové se už nevytvoří. Listy můžete jemně otřít vlhkým hadříkem s kapkou octa – pozor, jen na spodní stranu nebo na pár nenápadných místech, kyselina může poškodit voskovou vrstvu.
