První riziko vzniká už při výběru místa. Područky jsou vystavené tření dlaní, potu, krémům a občas i jídlu. Samet tyto látky vsakuje a vlas se slepí. Pokud na područce sedí někdo v hrubé vlně nebo s kovovými doplňky, vznikají mechanické otlaky. Dalším problémem je sluneční světlo: barviva v sametu blednou nerovnoměrně a na ohybech se objevují světlé pruhy, které už nelze odstranit.

Pro delší životnost sedáku platí několik praktických pravidel. Sedačku pravidelně otáčejte a přesouvejte zatížení na různé části. Jednou za čas sedák vyjměte a nechte ho dvacet čtyři hodiny v suché místnosti bez zatížení, aby se vzpamatoval. Nepoužívejte ostré předměty a na potah dávejte chránič, který zabrání vtlačení nečistot do pěny. Pokud se objeví trvalá prohlubeň hlubší než dva centimetry, je čas na výměnu výplně, i když látka vypadá dobře.

Po pěti letech se vyplatí zbavit se lahviček, které změnily konzistenci, barvu nebo zápach. Skladujte je na chladném a tmavém místě, ideálně ve svislé poloze a s pevně dotaženým uzávěrem. Před každým použitím protřepejte krouživým pohybem mezi dlaněmi. Pokud lak používáte jen občas, zapisujte si na lahvičku datum otevření – po dvou letech už nebude jako nový a po pěti se na něj spolehnete jen stěží.

Nejčastější chyba je volba příliš měkké pěny kvůli pohodlí hned při zkoušení. Měkká pěna se zdá příjemná, ale bez dostatečné podpory se rychle unaví. Další častá chyba je kombinace různých hustot pod sedákem a v opěradle bez rozmyslu — opěradlo má být měkčí, sedák pevnější. Pokud si necháváte sedák vyrábět na míru, trvejte na tom, aby pěna byla řezaná z bloku, ne slepovaná z odřezků. Slepované pěny se rozlepují a vytvářejí tvrdé hrany.

Melírovaná příze není jen estetická volba. Vzniká skládáním dvou nebo více barevně odlišných nití, případně barvením příze po částech tak, aby se na jednom vlákně střídaly odstíny. Pro čalouníka to znamená jednu zásadní věc: povrch látky nikdy není jednolitý. I když se tkanina jeví na metráži jako celek v jednom tónu, při bližším pohledu vidíte jemné přechody. Právě ty maskují opotřebení, prach a drobné vady, které by na hladké jednobarevné tkanině byly okamžitě vidět.

Snímatelné povlaky vypadají jako jednoznačná výhoda. Povlékne se to jako povlečení, vypere, nasadí zpět a nábytek je jako nový. Jenže právě v tomhle zdánlivě jednoduchém postupu se skrývá řada míst, kde se dá snadno udělat chyba. A ta se neprojeví hned, ale třeba po půl roce, kdy povlak začne klouzat, drhnout nebo se trhat v rozích.