Při zařizování pamatujte na vizuální rovnováhu. Pokud máte skleněné vitríny, zkombinujte je s matnými povrchy a textiliemi, které zvuk a světlo pohltí. Typickou chybou je umístit vitrínu na zeď, která je celá prosklená nebo zrcadlová – pak vznikne nepříjemný odlesk. Do malé místnosti se také hodí zrcadlo naproti oknu, které prostor prosvětlí, ale nenechte ho odrážet přímo stůl, kde se jí, protože to působí rušivě. Nakonec si vše rozmyslete a nakreslete si jednoduchý plánek, ať se vyhnete přeplácání kusů, které se do bytu fyzicky nevejdou.
Začněte vždy od podlahy a stěn, protože ty tvoří základní plochy, na které se díváte nejčastěji. Pokud máte světlou podlahu, neutíkejte automaticky k bílé stěně – sáhněte raději po jemném šedobéžovém nebo pískovém odstínu, který s podlahou rezonuje. U tmavé podlahy zase zvolte na stěny světlejší tón stejného barevného spektra, abyste místnost neuzavřeli do temného tunelu. Typická chyba je vybrat barvu stěny podle malého vzorku na kartonu. Vzorek natřete na velkou plochu sádrokartonu a nechte ho v místnosti několik dní – barva se vždy liší od toho, co vidíte v obchodě pod zářivkou.
Přemýšlejte také o tom, co se děje, když je jídelna v jednom prostoru s kuchyní nebo obývákem. Skládací stůl umístěte tak, aby po rozložení neblokoval přístup k lednici nebo sporáku, a židle volte tak, aby se daly snadno přesunout do jiné místnosti, pokud potřebujete více místa. Rozdělte si úložné prostory – do skleněné vitríny patří věci, které chcete vystavit, zatímco běžné talíře a hrnce schovejte do spodních skříněk. Tím získáte čistý vzhled a jídelna zůstane funkční i ve chvíli, kdy se u stolu sejde šest lidí.
Barevná paleta jako levný nástroj sjednocení Barevné sladění je nejlevnější a zároveň nejúčinnější trik, který interiéru dodá soudržnost. Vyberte si tři barvy, které se budou prolínat všemi místnostmi. Jedna neutrální (bílá, šedá, béžová), jedna sytější (například tmavá modř, okrová nebo tmavě zelená) a jedna akcentní (hořčicová, terakota, rezavá). Neutrální barva tvoří základ stěn a velkých ploch, sytá se objevuje na textilu a nábytku, akcentní funguje jen v detailech – vázy, svícny, drobné doplňky. Nemusíte kupovat nové křeslo, stačí přetřít jeho nohy akcentní barvou a polštářek na něj ušít z látky v sytém odstínu.
Než sáhnete po vzorníku barev nebo objednáte novou pohovku, zastavte se u světla. Přirozené denní světlo se v průběhu dne mění, a to, co vypadá ráno jako tlumená šedá, může v poledne působit jako studená ocel a večer jako teplý popel. Proto nejdřív pozorujte místnost v různých denních dobách. Všimněte si, kde dopadá světlo, kde vznikají stíny, a podle toho vybírejte nejen barvy stěn, ale i povrchy nábytku a doplňků. Matné textilie světlo pohlcují, lesklé ho odrážejí – a tento rozdíl je klíčem k tomu, aby interiér působil soudržně.
Materiály a barvy dokážou zázraky. Tmavší odstín na stropě nebo na jedné stěně opticky sníží výšku – pokud zvolíte sytou barvu, místnost získá hloubku a teplo. Naopak bílá všechno zvětšuje, proto ji kombinujte s dřevěnými prvky, kamenem nebo textiliemi s výraznou strukturou. Velký koberec, těžké závěsy nebo čalouněný nábytek dodají prostoru váhu a zabrání pocitu prázdnoty. Vyhněte se příliš mnoha malým dekoracím – raději tři větší kusy, které vyniknou.
Pamatujte, že jednotný styl neznamená sterilní uniformitu. Pokojové rostliny, knihy a osobní předměty dodávají prostoru život, a pokud mají podobný barevný podtón, fungují jako pojítko. Než začnete nakupovat, projděte si byt a zjistěte, co už máte. Mnoho lidí zjistí, že mají tři modré vázy a dvě dřevěné misky, které stačí přemístit, aby místnosti začaly komunikovat. Právě tohle je cesta k levnému a přitom funkčnímu sjednocení, které působí jako od interiérového designéra.
Textury mají v interiéru stejnou váhu jako barvy, ale často se na ně zapomíná. Zkuste si představit pokoj, kde je všechno hladké – lesklá dlažba, lakovaný nábytek, saténové polštáře. Působí chladně a sterilně. Přidejte drsnější prvky, jako je přírodní len na závěsech, hrubá vlna na křesle nebo dřevěný masiv na konferenčním stolku. Tyto povrchy lámou světlo a vytvářejí drobné stíny, které místnost oživují. Platí jednoduché pravidlo: kombinujte tři různé textury na plochu asi dvaceti metrů čtverečních, ale vždy je sjednoťte podobným tónem, aby výsledek nepůsobil jako nesourodá směs.
Dalším trikem je rozdělit vertikálu na dvě úrovně. Třeba mezipatro nebo široký ochoz, který využijete jako pracovní kout nebo čtecí zákoutí. Nemusíte kvůli tomu bourat stropy – stačí statická konstrukce z dřevěných trámů, která zároveň poslouží jako úložiště. Jen nezapomeňte, že nízký nábytek pod mezipatrem potřebuje dostatek světla, jinak vznikne tmavý kout. Pokud se do stavebních úprav nechcete pouštět, sáhněte po vysokých skříních, které sahají do dvou třetin výšky místnosti – rozdělí prostor a dodají mu řád.
